Pracovní víkend

Tak nějak jsem měla přichystaný článek na Velikonoce, ale vesměs jsem byla ze 30 cm nově napadeného sněhu tak otrávená, že k tomu nakonec nedošlo. V sobotu jsem jela ven, na obvyklou vyjížďku kolem Hájenky a kochala se schnoucími loukami, o dva dny na to jsme měly sněhu až po "kolena".. Už nevím, co si o tom počasí myslet.

Co se týče tohoto víkendu, chtěla jsem ho pojmout zase trošku pracovně, protože dva týdny jsme velice nic nedělaly a předtím byl víkend kol 19. března spíše vytrvalostní. Poslední dobou ale nemám jinou možnost, než jít do malé haly a dobře víte, že tam to ho moc udělat nejde - díky bohu alespoň za to - na druhou stranu ;). Dneska jsme se "po haluzi" dostaly zase do velké haly, takže jsem toho chtěla využít k dalšímu pokroku..především ve cvalu. Taky jsem sobotou začala zase více trénovat v pracovním klusu, protože jsem zjistila, že jsem se "flákáním" venku v lehkých sedech opět trošku zakrněla :D.

Na druhou stranu zakrněla taky Sihája, která se od vcelku ucházejícího cvalu někdy ke konci února zase pomalu sesunula tam, kde byla před zimními tréninky ve velké hale - tudíž zase utíkáme, opíráme se do otěže a protestujeme u pobídky k nacválání. Ikdyž, co po ní může člověk chtít, když "trénujeme" kdy se dá a v poslední době zase jen na "malém".. Místo rvaní jsem to tedy odjezdila jak se dalo, postupně se snažila kobylku podsazovat, aby zpomalila a nehnala se jako střela s prohnutýma zádama bezhlavě po kruzích. Na začátku jsem jí rychlejší tempo povolila, nemá smysl se s ní celou hodinu rvát, a tahat o hubu. Dobře vím, že když chodí pravidelněji, tak to nedělá. Naopak jsem jí zkusila v několika kolech na obě ruce otěže úplně zahodit, aby se holt musela nést sama a nespoléhala na to, že mi do nich lehne (z dřívějška vím, jak dokáže z jezdeckého požitku udělat utrpení kůň, naučený lehat si celou vahou do rukou a nerada bych ji to naučila..) a zároveň jsem si zkusila, jestli zrychlí, vypadne z tempa apod. Zůstala ve stejném tempu i rychlosti, alespoň nějaké plus. Postupně se mi ji podařilo dostat i k pomalejšímu tempu a většímu podsazení. Na videích jsem si všimla, že má tendence i odlehčit si předek a tím pádem už dává i hlavu dolů, na otěž, což samozřejmě vidím ráda. Naopak nacválání se zhoršilo, jednu dobu už mi zaskočila pěkně rovnou, teď zase zrychluje klus..na tom zapracujeme, až bude na hale více místa, nebo to holt nechám na letní jízdárnu.

Na levou ruku jsem zápasila zase s tím, že mi kobylka nechtěla jít ke stěně, přistavení-nepřistavení, jedno v jakém chodu. Nevím proč, celkem mě to vytáčelo, protože jsem to zase přisuzovala svojí křivosti, ale pokud jsem šla na jiné stěně - než té u oken, nebo jiné části haly, šla pěkně na pomůckách u kraje..

Co se pracovního klusu týče, byl lepší než v sobotu v hale, řekla bych, že to spíš kazím já, protože usedět její klus je prostě kumšt, na který se musí prostě přijít a není to hned. Když ji totiž moc zpomalím, abych to useděla, ztrácí zase ona kmih a tím pádem padá vahou na předek, "tahá" zadky za sebou.. Když ji nechám jít pěkně dopředu, mám zase co já dělat s tím, abych jí na hřbetě nehaprovala - holt poloviční frís se v ní nezapře. Jsme ale na velmi dobré cestě a to mě těší. Hodně jsem myslela na správné dýchání, protože to dělá fakt hodně - hlavně odlehčí od píchání v boku. :D Nejlépe je celek vidět kol 7-9 minuty videa. Kdyby se mi podařilo dostat do podobné úrovně jednou pracovní cval, budu na nás velmi pyšná. :))

Co se týče jedné zajímavosti mimo mísu - v dubnovém jezdectví mě zaujal článek (strany 68 - 71) s výmluvným názvem "Jen dva prstíčky strčíme..." Správný název je: "Novinky z vědy: Jak utáhnout nánosník?" Text pojednává o tom, jak stále častěji vídáme na našich kolbištích kombinované nebo jiné nánostníky utažené tak, že jasně popírají základní pravidla zdraví a welfare koně - tedy že nánosník nesmí bránit v běžném pohybu huby, čelistí a jazyka při žvýkání, slinění či polykání, a už vůbec koni působit bolest či jakkoli omezovat dýchání (ono s plnou hubou slin a při vyšší zátěži se dýchá dost špatně, pokud máte ještě onu hubu staženou řemenem nafest ;)). Pak je tady krásná věta: "Navíc, pokud požadujeme, aby si kůň 'hrál s udidlem,' musíme mu k tomu dát prostor." Mimo jiné je tady také zmíněna nám všem známá poučka, že pod nánosník se mají vejít dva prsty.. No jo..ale jaké? :D Třináctiletá dívčina asi nebude mít prsty tlusté jako pořádný kus chlapa. ;) Proto se dovíte, že "pod nánosník by se měl vejít chlapský prostředník a na něm ještě ukazovák a to v oblasti nad nosní kostí".. myšlen samozřejmě klasický anglický. Inu, není to Svaté přikázání, ale celý článek člověka dovede k zamyšlení. Protože je fakt, že na závodištích málokdy vidím koně s korektně zapnutým nánosníkem. ;)

Mě článek podnítil ve zvědavosti, takže pokud máte chviličku, odpovězte v anketě v menu. :)