Navzdory tomu, že je více času, jsme květen nezačaly zrovna aktivně. Jezdíme sem-tam ven, do haly spíše na práci ze země, nebo jízdu na ohlávce (opět mám pocit, že jízdou v terénu mám více tendence řídit rukama, takže to opět napravím tím, že se budu více soustředit na sed a holeně a nebudu mít tolik chuti tahat za otěž ;)). Sešlo se teď taky pár akcí mimo koně, kde jsem nemohla chybět (třeba festival, který pořádal bratr mého přítele a kde bylo potřeba pomoct kolem organizace..) a zabraly i pár dní. Co se mé nemoci týče, pořád je to nahoru a dolů, ale nemám si co stěžovat, dělám si to sama. :D Místo lehára v posteli s čajem se prostě nemůžu udržet doma a (třeba jako tento víkend) raději mrznu celý den v hale v Dobroticích. ;)
Doteď jsem měla příležitost Zuzku sledovat pouze na jejím webu, či videích (např. EquiTV) a některých článcích (Jezdectví atd.).
Nadšená jsem byla z některých detailů, které mi dosud při práci ze země buďto unikaly, potřebovala jsem si je zase připomenout a oživit, nebo jsem na ně nebyla až tak důsledná (přiznávám se bez mučení :D). Také jsem ráda za názornou ukázku některých metod u koní, se kterými jsem se ještě neměla příležitost přímo setkat, nebo s nimi momentálně nepracuji (koník stavějící se na zadní, hřebec v blízkosti dalších koní atp.).
U jízdy na koni mě pak velmi potěšilo, že Zuzka uvedla věci na pravou míru - tedy že se všeobecně v první řadě hledí na to, jak a jestli má kůň zabalenou hlavu, ve většině případů to ale vyplývá z rolování koně jezdcem a už se neřeší, že je "zbytek koně" ztuhlý, padá na předek, zadek pro změnu vleče daleko za přední stopou nebo (jak říkají v Německu) chodí jen "nohama," nikoliv "přes záda". Ona zabalená hlava - sen každého jezdce :) má být až tou třešinkou na dortu, nikoliv prioritou a tak se to od doby, co mám vlastního koně snažím brát a beru.
Velký důraz kladla Zuzka na uvolnění koně, - což je pojem, který se bohužel také tak trošku v povědomí českých jezdců a trenérů ztrácí (tedy z mé osobní zkušenosti určitě). Dodnes si z oddílů pamatuji na pokyn po pětiminutovém krokování po obvodu jízdárny "koně na otěž a klušem," přčemž opětovné povolení otěže přišlo až na konci jezdecké lekce. O to více jsem byla ráda, že to moje "zahazování otěží za odměnu" po každé dobře odvedené práci nebo cviku není jen prázdným výplodem nějakého mého dojmu a že snaha o zcitlivování a uvolnění koně není v žádném případě ztrátou jezcova času. :) Velkou radost mi dělalo také to, že po těch 4 lekcích dospěli účastníci se svými koňmi viditelných změn, byli schopni řešit situace, které možná byly motivací k podání přihlášky do kurzu a hlavně koně, kteří byli mnohem klidnější a uvolněnější - ať už při manipulaci ze země, či sedla.
Zkrátka po všech směrech spokojenost, jen bych možná tam "někam nahoru" podala reklamaci na počasí, protože to byla opravdu škoda a mojí dalekosáhle-se-vlečící chorobě to moc na ústupu nepřidalo. Stálo to ale za to. :)
Ilustrační foto přímo ze stránek zuzkaprokopova.cz. Všem mohu kurz vřele doporučit, třeba "jen" z té divácké stránky. :)
No a teď už jen pár fotek a video z naší další oblíbené kratochvíle, kterou teď - jako spoustu věcí, objevujeme se Sihájou sólo - totiž rochnění se v potoce :). Hodí se nám jak po vyjížďce v teplejších dnech, tak jen tak pro radost a zpestření toho ostatního, nebo pro promáčení kopyt před mazáním, protože z hadice to skutečně není ono. ;)
Taky je to dobrá varianta, pokud s námi chce jít i mamka na procházku..nerada bych ji vláčela kilometry po polňačkách :D. Pozorovat, jak si Sihája hraje na potápěče :D je jistě daleko záživnější...
..a poslední pro mamku. Řekla: "postav se k tomu chlapovi," tak jsem poslechla. :D