'Kam s ním?' ..nebo s námi?

..aneb půlnoční fejeton. :)                                      

Nikdy by mě nenapadlo, že slavný název Nerudova fejetonu o slamníku použiji mimo jiné i ve spojení s koňským trusem, mnohdy spíše láskyplně nazývaným "koblížky," ale dnešek a vůbec celkové dění ve dnech minulých mi nedá, abych tak neučinila. Obvykle se mi nestává, aby mě na vyjížďkách oslovovali cizí lidé, ať už je potkám u jejich domovů, či na procházce v zámeckém parku, nebo na kole brázdící polní cesty v okolí Holešova. A pokud ano, mají povětšinou milou průpovídku buďto směrem k pěkným, baculatým koníkům :D, jako paní v minulé pondělí, kdy jsme po dlouhé době vyrazily ven společně se Simčou, která přesedlala na jiného koně, nebo směrem k nám, jezdcům (naštěstí ne ve spojení s naší baculatostí). Dnes tomu ale bylo jinak. Dnes poprvé jsem měla opravdu pocit, že jsem na jakékoli silnici, cestě v parku, ba dokonce i na trávě u kraje či vysypaných cestách mimo město, nezvaným hostem, dokonce padouchem nebo buřičem. Začalo to milým pánem, bělovlasým důchodcem, kterého občas vídám běhat (ano, i k v jeho úctyhodném věku obouvá tenisky) a vždycky jsem k němu shlížela spíše s obdivem. Dnes mi ale pozdrav zmrzl na rtech, když směrem k nám prohodil dosti agresivním tónem 'správce veřejného pořádku', že 'doufá, že ti koně nebudou sr*t na tu cestu', jako by byla jeho a ne obecně přístupná stezka v oboře zámeckého parku. Inu doby, kdy babička uviděla dotyčný produkt našich čtyřnohých miláčků na cestě, pokrčila rameny nebo zakroutila hlavou, vzala lopatu a byla ráda, že si pohnojí keříky růží na zahrádce, jsou zřejmě nenávratně pryč.

Je mi jasné, že by byli lidé nejraději, kdyby koně nevykonávali své potřeby nikde a nikdy, ale stejně tak si přejeme celosvětový mír, vyhrát ve Sportce nebo vyměnit vládu. ;) Nebudu se tady obhajovat tím, že kůň není ani dítě, ani pokojový psík - plenku mu prostě nenasadíte, i když si pochopitelně myslím, že je to pravda. Musím ale podotknout, že alespoň co se týče koní z Dobrotic a jejich jezdců, snažíme se podobným věcem předcházet, jezdit po trávě, polňačkách a zkrátka a dobře, vážení čtenáři - nekoňáci, povel pro to, aby se mi kůň vyprázdnil zrovna doprostřed silnice přesně před vaším domem skutečně neznám. :) Schválně to tedy jistě neděláme a nečiní nám to žádné potěšení, a nemáme z toho ani pocit zadostiučinění - pokud jste si doposud mysleli opak. Mě osobně poměrně dlouho leželo v hlavě, když se na mě kdysi dávno jedna paní místo odpovědi na pozdrav obořila, že jsme darebáci bezohlední, že 's tema koňama enem ničíme cesty'.. nejspíš myslela ty hliněné, kolem potoka a otisky kopyt na nich. Od té doby si na ni vždycky vzpomenu a pokud je zem kolem vesnic a města bahnitá, snažím se jezdit po trávě, kde se povrch tolik nedeformuje. A tímto se dostáváme k jádru pudla:

Problémem není jen koňský trus, i když leží v hlavě stěžovatelů jistě ve většině případů. Problémem je to, že lidem se nelíbí ledacos, v poslední době mám ten dojem, že vlastně všechno.

Nesmíme na cesty, protože tam koně mohou trousit, nebo prostě proto, že "zavazíme"..nebo mám pocit, že některým lidem vadí i samotný klapot kopyt na betonu - když to hodně přeženu. ;) Pokud se chci uklidit na kraj cesty - na trávu, abych tedy nenarušovala veřejnou komunikaci a dění na ní, oboří se na mě majitel pozemku, že mu šlapu po trávníku, nebo jsem nařčena kýmkoli za to, že ničím městskou zeleň. Navíc, divili byste se, ale na veřejných komunikacích a v jejich blízkosti se krajnice přístupné pro jízdu na koni téměř nevyskytují. Buďto jsou úzké, nebo žádné (protože motoristům zpevněný povrch nestačí, nebo se z úsporných důvodů počítalo pouze s tím, že na silnicích se přece nemůže potkat nic jiného, než dvě středně velká auta), a nebo jsou na nich vysázeny stromy, či předzahrádky přilehlých domů. Jízda městem či vesnicí se tedy jeví jako společensky nepřijatelná, ať už jdu s koněm po cestě, nebo po trávě. Řešením by bylo se takovým případům úplně vyhnout a vyrazit někam do lesa či polí, ale v době betonových džunglí je téměř nemožné se k takovému lesu či louce vůbec dostat, aniž bych při tom nemusela přejít jedinou cestu či projít vesnicí. A to se samozřejmě netýká jízdy napříč dědinou po hlavní silnici, ale vždy jen jejím co možná nejmenším kouskem, přímo, rychle a hlavně neviditelně. :) Rozumný člověk navíc jistě chápe, že když už jsem si pořídila koně a chci s ním trávit čas v přírodě, nevyrazila jsem s ním trávit onen čas záměrně do města či vesnice, abych se zde kochala pohledem na zástavbu, ale že pouze projíždím za účelem co nejrychleji se zase vytratit do otevřené krajiny. Výjimkou je jedině zmíněný zámecký park, kde se ale na koni jezdit v určitých místech smí - i dle slov kastelána zámku, pana Radeckého a pokud vím, všichni jezdíme po trávě, ne po stezkách pro návštěvníky parku. V oboře, kde nás potkal sportovně založený důchodce, je stezka hliněná a donedávna to byla džungle, kam by se nikdo pěšky jen tak nevydal..no, změna je život a chodci a běžci si i zde našli spolu s umístěním dřevěných lavic své a mají zřejmě najednou pocit, že už tam jezdci na koních (kteří tam jezdí a jezdili odjakživa, co si pamatuji) nemají co dělat. Přímo v oboře byli navíc koně nějakou dobu i ustájeni ve formě 24/7 s přístřešky a pravidelně se zde konají také jezdecké závody, takže by člověk nečekal, že zde budou lidem připadat nepatřičně.

No a když už tedy riskuji veřejné pohoršení a projedu vesnicí, nemohu si zrovna tak oddechnout, protože v lese jsem opět ničitelem, problémem a nepříjemnou osinou v pozadí houbařům, myslivcům, nebo cyklistům (jejichž vozidla rovněž zanechávají v blátě znatelné stopy, když už jsem u toho :)), kterým by daleko více měli vadit vyznavači adrenalinových vyjížděk na čtyřkolkách, nebo krosových motorkách, kteří hyzdí lesní cesty a krajinu s nesrovnatelným rozdílem a zvěř ruší daleko více než kopyta mého koně.

Pokud vyjedu na polní cesty, setkávám se s brbláním zemědělců, které je mnohdy oprávněné, přiznávám, protože ne všichni jezdci nejen z okolí Holešova si berou servítky s hromadným cvalem v čerstvě zasetém poli a velkým problémem je, že pro běžného občana jsme všichni tak nějak v jednom pytli, což je ovšem chyba. Stejně, jako někteří lidé neuklízí ve městech po svých psech, sprejují fasády domů a provozují vandalismus na majetku cizích lidí i tady jsou jezdci uvážliví a ohleduplní a ti, kteří si servítky neberou. V okolí holešova jsou v každé vesnici koně. Ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a vydá se nejblíž - v našem případě do Dobrotic, kde je stáj víceméně otevřená veřejnosti a kde je i nejvíce koní /pokud vím/.

Minulý týden si byl stěžovat pán na koňský trus na cyklostezce. Osobně po ní jedu jen když musím, pokud tedy myslel tu vedle kolejí. Většinou používám druhou stranu, travnatou za zahradami domů.. kde se prý ale opět někdo jiný obořil na dalšího jezdce, že si nepřeje, abychom tudy jezdili. Možnost nechat se přejet vlakem a riskovat jízdu po kolejích pochopitelně duševně zdravý člověk nezvolí, takže se nabízí otázka: kudy? Zavděčit se všem nejde a upřímně řečeno, najde se pokaždé někdo, komu se nebude líbit cokoli, co zrovna děláte, kdekoli a z jakéhokoli důvodu. Proto obvykle podobné věci neřeším. Jsem totiž přesvěčená o tom, že i kdybychom se přizpůsobili všem stížnostem a vyhověli všem přáním, vždy by se našla další věc, co by se někomu nelíbila, až by to dopadlo tak, že by člověk nesměl vystrčit nos svůj, ani nos svého koně ze dveří stájí.

A doposud to ani velice nikdo neřešil, až v posledních 2 týdnech se najednou všichni vzácně shodují a stížnosti se hromadí a už si pomalu připadám, jako by kolemjdoucí ve mě a v mém koni viděli jen ztělesněnou provokaci. Po výše zmíněném pánovi z dneška se ještě ten samý den o pár minut později ozval otec, který vzal syna na ryby a cestou zahlédl na kraji cesty stopy po přítomnosti koně, podotýkám, že již hodně staré.. Do stájí dnes navíc zavítal další stěžovatel, tentokrát se jednalo o to, že mu před domem projel někdo po chodníku, dle popisu jezdec z jiné stáje (ovšem to nikoho nezajímá). Já osobně bych si s koněm na chodníku připadala dosti nepatřičně a nerozumím důvodu k tomuto jednání, ale jak píši, zmíněného pána to zřejmě pohoršílo natolik, že se vydal až k nám, sjednat pořádek, nebo se o to alespoň pokusit. Marně ale tvrdit, že my to nebyli, protože 'to by přece mohl říct každý'..;)

A pokud se vrátím k úvodu, nutí mě to také přemýšlet, jak se zachovat, pokud onu koňskou hromádku nelze uklidit obvyklým odkopáním z cesty do trávy či křoví. Jednak proto, že někomu vadí i v té trávě, či křoví a jednak taky proto, že ne vždy je nějaké to křoví či tráva k dispozici (pokud to tedy není něčí předzahrádka - což by majitele jistě nepotěšilo zrovna tak ;)). Jezdecké stezky v okolí Holešova ale bohužel nejsou, kolečka s lopatou s sebou obvykle v batohu nevozím a představa, že takovou situaci řeším podobně, jako pejskaři je vzhledem k rozdílu k velikosti nereálná :D. A i kdyby, zase se najde někdo, kdo se na mě oboří za to, že mu "to" házím zrovna do jeho popelnice.

Za podobné "prohřešky" mě a mého koně připojuji omluvu, ale ruku na srdce, není to zase až tak časté. ;)

Takže co s tím, kam s tím a kam s námi? Protože šance, že situaci prostě neuhlídáte (protože koník vám neřekne "bacha, chystám se...") je vysoká, přes vesnici či město jet občas prostě musíme (protože jinak se nikam bohužel dostat nedá) a někdy se po sobě uklidit prostě také nedá (pokud tedy obsah neposbíráte holýma rukama a nenacpete si ho do kapes..:D). Snažím se dělat maximum pro to, abych takovým situacím předcházela a lidi, které znám, taktéž, ale nejsme stroje ani Všemohoucí. Možná by nebylo od věci nějaké to pochopení, nebo alespoň snaha o něj, troška tolerance a sem-tam přivření oka. ;) A taky špetka zamyšlení předtím, než začnete zase házet všechny do jednoho pytle, jen proto, že jezdí na koni, stejně jako spousta lidí jezdí autem nebo na kole, stravuje se, spí, dýchá, nebo žije. ;)

Tento článek je pouze mými osobními postřehy a názory, rozhodně nemluvím za všechny jezdce na koních v mém okolí, ani obecně.

Budu ráda, když se kdokoliv, kdo se dostal k tomuto článku a věnoval čas jeho přečtení, zapojí do ankety v menu. :)