Tak, a je tady zase ukrutné sucho.. Minulý týden jsem se krátce zaradovala, že jízdárna zmokla a že by se tak na ní teoreticky dalo jezdit bez zvuku kopyt narážejících na beton, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že vrstvičkou bahna na povrchu nedošlo k žádným změnám podkladu, jen to navíc ještě šíleně klouže. Chvíli jsem se snažila stoicky se tvářit, že se vlastně nic neděje, že 'to přece nějak ujezdíme,' ale po chvíli začalo to "klouzání se po břiše" otravovat jak mě, tak Siháju. Začala být tlačivá a otrávená - což je u ní nezvyk, který nehodlám dál pěstovat. Pro oživení jsem tedy postavila doprostřed /kde povrch neklouzal/ mini-křížek, že budeme procvičovat klus (jestli se tomu vůbec dá říkat skákání), přes tento můj výtvor. Nakonec se mi podařilo probudit ji k životu, ale elánu nejspíš nestačilo k tomu, aby začala patřičně zvedat i zadní nohy. Celý den tak okořenilo ještě přítelovo oprávněné mrmlání, když musel chodit zvedat břevno..;) Nakonec jsme se na to vykašlali všichni, když není den, nemá cenu lámat věci přes koleno, zvláště, když vím, že u Siháji to tak funguje - příště mi to oplatí stokrát. :)
Někdo by mohl říci, že jsem "ji nechala vyhrát, že se jí, potvoře, nechtělo a příště mi to zopakuje," ale tyhle již poněkud zastaralé "staré koňácké" úvahy o tom, že kůň nemá celý den nic jiného na práci, než přemýšlet, jak to dneska svému člověku osolí, čím by ho tak nejvíc naštval a vykolejil, nebo s ním při nejlepším zametl někam do křoví, moc neuznávám - pokud nejde o úsměvné vtivkování s nadsázkou. Člověk pak snadno podlehne jakési paranoie, že kůň je vlastně protivníkem, kterého se musíme každý den pokusit donutit k poslušnosti jakýmikoli prostředky, včetně násilí. Vždyť to přece vždycky není o tom, že kůň něco "zkouší, vymýšlí, chce - nebo nechce." Pak se to zvrhává k tomu, že se na koně pak hází i jakýkoli další nezdar, tam štycl, tam mě sundal atd. Jezdec pak neustále přemýšlí jen nad tím, jak to zlomit, jak koně "přečůrat," jako koně napravit. Přitom já ale třeba zastávám názor, že minimálně 99% všech chyb má na svědomí právě člověk - ať už v sedle, jako jezdec, nebo ze země, jako ošetřovatel.
I já tak byla vychovávána v jezdeckých oddílech, "jen mu jednu flágni, ať nevymýšlí," ale o to hůř se toho zbavuji teď, u svého vlastního koně - který na to, narozdíl od klubových či provozových koní není zvyklý a umí mi to dát jasně najevo. Občas přijde známý tik v ruce a nutkání potrestat, postupem času se ho ale učím nahrazovat spíše tím "zkusíme to jinak." Jsem za to moc ráda, protože zlozvyky a naučené chování se odstraňují jen velice, velice těžko - to víme, myslím, všichni. :)
Problém je ovšem v tom, že to platí i pro koně a to si uvědomuje málokdo - bohužel.
Věc se zvedáním nohou jsem se tedy pokusila vyřešit ve volnosti - ale pěkně z klusu. Když totiž skáče Sihája ze cvalu, skočí hezky.. jen v klusu se raději pokusí překážku "přejít" a ne "skočit" a tím pádem zadníma shazuje. Obvykle ale nemám vedle sebe někoho, kdo by mě upozornil jak nebo kterou nohou (přítel je obvykle příliš zabrán do focení nebo točení a nebo zkrátka podobné detaily nepozoruje) a tak volím variantu "nech to koňovi, ten má větší hlavu.." :D a sama zůstávám na zemi, abych ji nerušila. Sihája párkrát přešla postavenou asi 30-40 cm stejně, jako předtím se mnou - klusem s tím, že co překročí přední nohy, o to už se nestarám ;). Pak jí to nedalo a začala flákat i předky a v tom přišel moment, kdy se praštila o kavaletu do přední nohy, když ji shodila. Když jsem ji pak po krátké pauze v kroku navedla na skok znovu, byl tentokrát i s odrazem a opravdu to byl "skok" - nikoliv jen "přechod." Ještě jsem ji nechala si to zopakovat a žádné plazení už se nekonalo - vždy se odrazila a skočila. Ne, že bych nevěděla, že když se koník uhodí, dává si pak pozor.. (toho se ostatně "šikovní" jedinci snažili využít už při barování..) jen je zajímavé vidět to takhle v přímém přenosu a ještě více mě zajímá, co bude, když jí tam v průběhu dalšího týdne postavím ten samý skok a navedu ji stejným způsobem - jestli se pokusí znovu to flákat, nebo jestli si bude pamatovat předchozí zkušenost a skočí to. Zkrátka jestli lenost zvítězí nad opatrností a zkušeností, či nikoliv. ;) Příště poreferuju.
Co se týče trávení volného času nebo přespříliš horkých dní (kdy se snažím jezdit až k večeru, nebo vůbec), pokud nejsou koně na trávě, jdu ji popást, pokud jsou, pracujeme krátce ze země a pak ji vracím do výběhu. Toto léto je první, co neřeším žádný chemický repelent a není to teda nic příjemného. Osobně si vyjížďku rozhodně neužívám, pokud se pode mnou zvíře zuřivě třepe, ohání a háže hlavou ve snaze zbavit se hejna ovádů, co se na nás vždycky sletí. Včera jsem sice poznala, že pokud jede velká skupina koní, asi se to nějak "rozloží" a není to tak hrozné.. pokud ale jedu sama, nebo ve dvou, je to šílené. Rozhodla jsem se zkusit některé z "babských" rad, které jsem vždcky chtěla zkusit - třeba vývar z listí ořešáku. Voní pěkně, ale na mouchy a hovada naprosto neúčinkoval - rozhodla jsem se proto ještě přidat do něj trošku levandule, octa a česneku.. Když ještě navíc aplikuji na sebe a na dečku lidský repelent (přímo na koně bych repelent na lidi rozhodně nepoužívala..), už se to dá snést. Sice pořád létají, sedají, ale trošku to pomáhá.
Nevím, jak jinde, u nás se hovada vyrojila až ke konci června po dlouhých lijácích, do té doby nic, pomřelo to při jarních mrazech. Není to ale tak, že by mě zastihla vlna bodavého hmyzu nečekaně.. po loňském zklamání se repelentem, který si všichni velmi chválí a má být údajně NEJLEPŠÍ - Farnamem Endure, mám pocit, že chemické postřiky prodávané v obchodech a navíc příšerně drahé, stejně nefungují. Výše jmenovaný prostředek jsem v dobré víře ve více-denní působení nastříkala hojně a rovnoměrně na celého koně, vtírala ho přitom do srsti plastovým hřbílkem, ručně namazala i krajinu hlavy koně a myslela si, jak nejsme v "cajku"... ovšem když jsem poté s krásně navoněným koníkem vyjela na vyjížďku, ani se nemusel zapotit a hovada se dostavila i přes chemický odér, který se za námi táhl. Po nějaké té práci, kdy se koník zapotil, už se o žádné "ochraně" mluvit ani nedalo a to má být prosím "nevypocující".. Nakonec to dopadlo tak, že jsem musela postřik opakovat denně - místo slibovaného více-denního působení a tím pádem se velmi rychle spotřeboval..tak nevím. Má cenu utrácet za "slabší" a levnější přípravky, když ani ten nejproslulejší nezabral? Začínám se lámat k možnosti, že nikoliv.. Docela by mě zajímalo, co používáte vy, a pokud vůbec. Odpovídejte prosím v anketě v menu. ;)