Druhý poločas prázdnin.

Páni..najednou čas letí, když musí člověk denně do práce.. život tak najednou dostane nový rozměr - každá hodina volna, každá chvíle strávená s blízkými dostávají novou příchuť. Den se zdá delší.. život plnější. Možná hektický, ale vidina výdělku mi zase dává naději, že "všechno bude fajn" ..;) A taky je.

I když jsem někdy vyšťavená a unavená, včera mě doslova nabila vyjížďka, kterou jsem absolvovala v doprovodu pár lidiček od Tuffovic ranče ;) a musím uznat, že jsme si to perfektně užili..a to jsem měla fakt den blbec - ráno jsem nejspíš vstala levou nohou..rozbila talíř, připálila špagety (z čehož byl pak večer řádný břichabol..), při cestě do Dobrotic do mě málem vletěl šílenec ve stříbrném golfu, co se řítil z boční ulice, hlava-nehlava, přednost-nepřednost. Strhla jsem volant doleva, poté doprava, abych se vyhla autu v protisměru..a s počínajícím lehkým šokem a odkrvenýma prstama na volantu dojela do stájí s tím, že dneska už to fakt nemůže dopadnout jinak, než že skončím někde v příkopě. ..:D A tak jsem raději dala přednost společnosti dalších koní a jezdců, což se nakonec (ostatně jako vždy), ukázalo jako skvělý nápad.

A jelikož byla tentokrát vyjížďka tak nějak v mé "režii," ochotně jsem své "svěřence" protáhla křovím, hejnem hus za plotem :D, silnicí s blázny, co nejspíš neví, jak vypadá 50 na tachometru nebo neznají význam slova "obec". To už mi ujelo i pár peprných výrazů na jejich účet.. Nakonec jsme se ale zdárně dostali k louce, ke které jsem měla v plánu si zajet, ale sama si se Sihájou - právě kvůli šílencům na jediném úseku silnice, kudy se tam dá dostat - na takovou výzvu zatím nevěřím.. nebo spíše nehodlám riskovat. Tam, v mírném kopci, jsem konečně mohla pustit jak Sihájin více než týdenní energetický pres, tak svůj - psychický.. Myslím, že na "turbo," kterým svůj výdej kalorií zahájila, nikdo ze tří dalších jezdců ještě dlouho nezapomene. :D Ne, že by se nějak divočilo..jen jsem zmizela v půli kopce, než se ostatní stihli vzpamatovat..;) Zbytek vyjížďky byl tedy již "střídmější" a pracovnější. Každopádně na mě to zabralo téměř magicky.. zase jsem si potvrdila, že koně jsou prostě moje životní vášeň a naplnění - a po vyjížďce si ani nevzpomněla na předchozí trampoty..

Co se týče výše zmíněné pauzy, vyjeli jsme letos již tradičně na náš milovaný festival, abychom se zde setkali s velkým kruhem přátel, z nichž někteří jsou dokonce ze zahraničí, nebo se máme šanci pořádně sedkat jedině zde - mimo provařenou internetovou síť. ;) Jediná nevýhoda je, že právě Sihája zůstane celý týden stát - ale myslím, že jí osobně to žíly netrhá :D.. Naopak si hověla na trávě, kterou se díky dělení výběhů podařilo letos udržet až do pozdního léta.. - bříško máme tedy opět kulaťounké, druhý den po příjezdu jsem dokonce nevěřila vlastním uším, když Sihája - přežraná k prasknutí - doslova 'říhala' ...to jsem u koně tedy ještě nezažila (nevěděla jsem, že mohou, u krávy nebo ovce - přežvýkavců, jsem na to zvyklá..ale koně? :D)..

Abych nezapomněla, velmi tímto děkuji osobám, které se mi po dobu mé nepřítomnosti vzorně postarali o Sihájin komfort, v podobě číštění, chlazení v horku, stříkání repelentem a zkrátka za to, že jí chvíli dělali společnost.

MOCKRÁT VÁM DĚKUJI! :)                                 

Nakonec jsem ten den Siháju vytáhla na asi hodinovou krokovku se dvěma zaklusáními, kdy se zažívací trakt podařilo dostat do běžných norem..;).

Mno, a jelikož se mi neuložený článek opět celý smazal a zítra musím zase ráno do práce, pokračování  zase příště, milí drazí. :)