Ještě, než se dostanu k nadpisu, krátce shrnu druhý měsíc prázdnin..ne, že bych tedy věděla, co to prázdniny vlastně jsou..už nějaké 3-4 roky je nemám :), ale jak jinak nazvat to pravé léto? Co se podzimu týče, jeho nástup neochvějně a 100% poznám podle jedné, časově i esteticky velmi podstatné věci...
Pravidelným čtenářům tohoto webu teď nejspíš hraje na rtech úsměv, ano, bahňák je zpátky! :D Opět jsem okusila aroma Dobrotické zeminy, když jsem se dusila v mračně prachu.. Samozřejmě, že ty největší extrémy sem nezapomenu zase dát.
Jistě jste si všimli změny vzhledu blogu, je to trošku růžovější, než jsem si byla ochotná připustit, no, snad si zvyknu. A vy taktéž. Při této příležitosti jsem nafotila další sérii fotek, řepka mi přišla už opravdu pozdní, vzhledem k tomu, že tady visela od jara. :) Na druhou stranu jsem se chtěla vyhnout kýčům s listím a tak dále.. nakonec jsme s přítelem vylezli na kopec a vyfotili pár cvalových momentek.. Některé, myslím, jsou na amatéry dosti zdařilé..:) Většina fotek se rozmazala, hlavně kvůli nedostatku světla, protože opravdu zapadalo slunce a bylo šero. I tak vám jich pár ukážu, zbytek v odkaze zde.
A ještě video, aby se neřeklo :D..
Co se týče výcviku, zaobíráme se teď hlavně tím cvalem, pilujeme a pilujeme, musím uznat, že se hodně zlepšil, řekla bych, že jsem se nyní, 27. 8. konečně pořádně svezla, pokud se to tak dá nazvat.. bez drzcnání, pomalejším tempem, v rovnováze.. pak sice začala Sihája zase spěchat, ale to už se podá, hlavně přijít jak na to. S klusem myslím, že je už téměř hotový, jsem velmi spokojená.. na videu vypadá luxusně, i mě se konečně sedí pohodlně, neskáču jí na hřbetě, krásně jsme se sehrály. :) Ve stranové práci si zatím dáváme pauzu, protože holka už pořádně neví, co je dovnitř plec, takže opět brzdíme a vracíme se k základům. Zatím se mi to ale vždycky osvědčilo, super.
No, a teď už konečně k jádru pudla - přepravník. Když jsem uviděla stát veku vozík ještě připojený za auto, nedalo mi to - takovou šanci nevyužít. Za deset minut už jsme stály nastoupené před ním a připravené na další pokračování.. tentokrát jsem si vzala na pomoc Míšu, protože s přítelem a mamkou to zatím moc nešlo (jsou to nekoňáci a tady to chtělo někoho, kdo ví, jak koně pobídnout, podpořit). A dle očekávání, povedlo se.. vše jsem ještě zafixovala vydatnou dávkou krmení, které jsem lišácky naservírovala až dovnitř vozíku - do žlabu, troška zůstala v kbelíku, jako lákadlo, mrkve byly odměny v mezičase :D.. nakonec se podařilo, nechtěla jsem to ale příliš hrotit, a proto jsme si 4x vylezly tam a zpět, nejdéle byla Sihája ve vozíku asi 5 minut, zatím jsme si zkusily jen přivřít rampu.. a pak jsem to utla. Méně je někdy více, zvláště u koně s fóbií :D.
Jsem ráda za tento úspěch a opět se mi potvrdilo, že to jde po dobrém, pomalu.. dokonce u posledních pokusů Sihája do vozíku div nenaklusala a (mimo video), když jsme povídali ještě u něj, málem tam 2x vlezla ještě sama..:D Třeba to bude jako s tou vodou - z nějvětšího strachu nakonec úchylka :D.