Probuzení

Nikdy mi nepřipadalo nic moc těžkého na vymýšlení nadpisů, ovšem teď jsem se rozhodla vložit takový mezi-článek a celkově bych asi raději vkládala častěji, než jednou za měsíc.. v tomto směru se rohodně chci polepšit ;). Protože čas hrozně letí a byla by škoda o některé vzpomínky přijít a zapomenout.

Včera jsme po dlouhé době vyrazily ven s Leňou a Hopem. Ukázala mi novou trasu, která je sice tak na dvě a půl hodiny, ale hlavně je tam nepřeberné množství rovných polních cest, na kterých se dá krásně cválat a klusat. Neříkám, že by občasný kopeček nějak uškodil, na durhou stranu podobnou trasu znám pouze jednu, bohužel však už opravdu nazpaměť a oproti té nové je o hodně kratší. V pátek bylo sice hrozně mokro, takže se dalo jet klusem nebo cvalem málokde, i přes to jsme koníky protáhly, jak to šlo - hlavně klusem. :) A že to Sihája potřebovala.. Zase ji po dlouhé době brala "blbá," takže táhla dopředu jako parní lokomotiva, já si po dlouhé době zase zaposilovala a několikrát bylo potřeba si s ní skutečně srozumitelně vyříkat, že opravdu, ale OPRAVDU domů nechceme klusat, ne-li cválat. :D Na druhou stranu poměrně dost foukalo a byla zase dva dny odstátá. I v tuto chvíli ale po dlouhé době zase cítím všechny svaly v těle..a to řádně. :D

I když je to vyjížďka spíše pro dva lidi (je to daleko a i z hlediska bezpečnosti - stát se může všechno, je lepší jezdit minimálně ve dvou, ideálně ve třech lidech), rozhodně se na tuto stranu ještě se Sihájou vypravíme, stejně jsem měla v plánu potrénovat zase trošku Krtkovu výdrž, protože po dvou kolečkách kolem jízdárny ve cvalu funí a nemůže to udýchat. Holt přes ten vánoční blázinec, co stála většinou ve výběhu na blátě zase zlenivěla ;).. a nabrala zase bříško.

No a po odmlce začínáme zase zkoušet skákat. Sice to ještě zdaleka není ono, ale pomaloučku se to lepší. Především zlepšením cvalu se vyřešil problém s táhnutím na skoky, také nedávám skok na stěnu jednak kvůli obratu (aby neměla čas moc před skokem samotným moc přemýšlet a vymýšlet ;)) a také aby se v případě potřeby dalo v klidu projet kolem a trošku si ji zase srovnat, pokud se rozparádí. :D Zatím ale šlape vzorně, zkoušíme, učíme se. Horší je to spíše s výdrží, ale viz výše, i na tom zase pracujeme :).

Taky si příště nejspíš ještě budu muset zkrátit třmeny, protože hlavně při dopadu mě moc nepodrží. I když skáčeme jen malé křížky - spíš pro získání cviku a všeobecně toho "grifu" (protože co se skákání týče, jsme začátečnice obě).. Mě stejně o výšku nejde. Stačí půl metru, aby opravdu skočila a jen to nepřelezla větším cvalovým skokem :D. Já taky postupně získávám jistotu, protože v tomhle si fakt jistá nejsem :).

Ještě přidám video. Popsané nedostatky nejsou nějakou schizofrenní sebekritikou, jen konstatováním spíš pro mou potřebu, než pro vaši, tak se jimi nenechte rušit. Když jsem video stříhala, původně nemělo jít na stránky vůbec. ;)

Já osobně jsem spokojená, jsme na dobré cestě.