Do čtvrtého roku..
Od minulého článku jsem měla sto chutí napsat nejméně dvacet dalších na téma "probuzená až moc," :D protože bylo zase poněkud divočejší období, zejména pokud jsme jely ven s koňma, ne samotné. Jakákoli louka se teď stává pro Siháju zdrojem adrenalinu, a když si já myslím, že se přes ni pojede v kroku, ona je pokaždé jiného názoru. A pokud se hecnu, že ji nenechám cválat nebo ani klusat, tak zase koně za mnou nacválají a to už pak těžko 'těžkotonážníkovi' vysvětlovat, proč ona nesmí. :D Ale trvám si na svém, vytrvalá a paličatá, především pak proto že se v poslední době už tak nějak snažím důsledně dodržovat to, co jsem počátkem loňského září tak nějak pochopila a začala dělat jinak.
Především pak to, že Sihája není koněm neposlušným nebo divokým. Je sice dost temperamentní a také dopředná, to ano, přitom je ale nesmírně citlivá (i přes to, že na to nevypadá) a hlavně vím, že je snaživá a pokud se daří, dokáže reagovat a vyhovět na velmi lehké pomůcky. Teprve však až nyní se mi podařilo najít pro takového koně pojmenování, aniž bych si připadala že ji nazývám hanlivě.
Docela pak pomohl především článek "Vznětlivost," v knize Mistrovské lekce jezdeckého umění, kde se rozebírají právě odchylky od "běžného" průběhu výcviku, jak ho známe z teorie. Knihu mohu vřele doporučit všem. Emile Faurie (špičkový britský drezúrní jezdec) v článku popisuje právě zklidnění koně vznětlivého (který táhne v před, je nedočkavý a často sám od sebe zrychluje..) tak, aby byl schopen se uklidnit a získal tak schopnost správně pracovat. A tak jsem byla konečně schopna pojmenovat to, co se tak špatně vysvětluje situace neznalému okolí.
Vznětlivého koně není potřeba umět (za)brzdit,
ale naučit se ho zklidnit.
eurodressage.com/equestrian/sites/default/files/data/images/10_aachen_faurie_marquis_6923.jpg">A proč se na to tak zaměřuji? Protože pokud nad celou věcí nepřemýšlíte, a reagujete tak, jako 90% jezdců - začnete koně brzdit a neustále rolovat za hubu, abyste ho domněle udrželi pod kontrolou, kopete si jezdecký hrob. Ruka se stává tvrdou, což se často spoujuje také s nasazením koni ostřejšího udidla (člověk si totiž myslí, že kůň je tupý na hubu - ale takový pojem podle mě krom 'provozových' koní snad ani neexistuje - kůň je tvrdý na hubu jedině tak, jak je tvrdá ruka jeho jezdce), neustálé zádrže sedem způsobují, že jezdec je po celou dobu ztuhlý (a po jízdě také mnohem víc bolavý, než je ve skutečnosti potřeba). Navíc pod ztuhlým jezdcem se nedokáže uvolnit ani jeho kůň, takže i ten je v konečné fázi křečovitý, zahryzlý do udidla, lehající do otěže nebo - ve většině případů právě zalézající za otěž před ostrým působením jezdcovy ruky (s ostrým udidlem). Tím si krásně zakládá na budoucí problémy se zády či jinými částmi pohybového aparátu. A pokud se to vezme kolem a kolem, je z toho nakonec jen hromada stresu a potíží na obou stranách a ježdění jako takové už nedělá radost ani jezdci, ani koni. A to, si myslím, by přece mělo být to hlavní.
No ale abych nezamluvila onen článek svými vlastními úvahami, je tam krásně ukázané, jak je ve skutečnosti všechno zase naopak, než si myslíme, že by to mělo být. Emile Faurie (foto) popisuje dobře známou situaci, kdy kůň nabírá (například ve cvalu) tempo a drtivá většina jezdců reaguje právě tak, jak by v takové situaci asi každý předpokládal, že zareagují. Pokusí se koně zpomalit několika po sobě jdoucími pol. zádržemi, ovšem vycházejících především z rukou (otěží). Řešením je ale paradoxně zlepšit rytmus koně působením holeně a lehké přizvednutí otěží, ke zlepšení napřímení v týlu (čímž koni také znemožníte ono zalézání za kolmici).Tento cvik je v podstatě protikladem přirozené reakce většiny lidí. Právě proto je ale narozdíl od "tahání za hubu" účinný - mohu potvrdit.
Sihája byla už po několika takových lekcích mnohem klidnější, najednou jsme se nemusely přetahovat, celé to bylo ještě více o uvolnění a pohodě.
Vím že vás to nejspíš vyvede z míry, ale pokud budete tahat za otěže pokaždé, když vám takovýto kůň zrychlí, nikdy se to nezlepší. A pokud je opravdu nutné koně zpomalit, pořád je tady řešení v podobě navedení ho na malý kruh nebo přechod zpět do nižšího tempa (nejlépe do kroku) a po opětovném zklidnění a získání rovnováhy zase naklusat.
Tento pricip jsem konzultovala už právě v září se Zuzkou Prokopovou a získáním těchto dalších informací si připadám zase o něco jistější v tom, kam chci další práci směřovat. Nejen já si všímám, že Sihájino zběsilé prchání vpřed se pomalu ale jistě změnilo v klidný a pěkný cval, ve kterém se (k velké úlevě především mých zad a mého pozadí :D) dá i jistě sedět, aniž byste skřípali zuby vždy, když koni dopadnete do zad. ;)
Abych to nezazdila, před 14 dny (4. února) jsme se Sihájou byly na krásné vyjížďce, takovém lehčím pojetí "oslavy" vstupu do 4. společného roku (ty 3 utekly jako voda.. a jsem čím dál šťastnější za tento web,) protože při listování starými články si teprve uvědomuji, kolik jsem toho už stačila pozapomínat, nebo spíše odsunout někam do podvědomí. :)
Pomalu už ale ztrácím trpělivost s ohlávkou, kterou mám objednanou od asi 20. prosince a která ještě stále nedorazila. Kdyby nebyla zaplacená předem, dávno bych se na to vykašlala.. Původně bylo na stránkách, že je skladem, takže jsem ji nadšeně objednala přes to, že byla o pár desítek Korun dražší, než na nejlevnějším e-shopu (kde ale byla informace, že skladem není). Dva dny trvalo, než mi dali vědět, že ji nemají a tím pádem se bude čekat.. no a od slibovaného začátku roku 2014 uplynuly již téměř 2 měsíce a pořád nic. Další termín by měl být v půli března..
Také už mám od ledna doma vysněnou dečku, kterou jsem se chodila kochat na web častěji, než bylo zdrávo. :D Tak nějak přelaďuji, kombinace hnědé a zelenkavé mě již omrzela a pracovní hnědá KenTaurka je již poněkud obnošená po ročním ježdění. Pozoruju, že u mě po zkušenostech právě se zmíněnou hnědou dečkou, také hodně začíná rozhodovat materiál - především pak látka na straně vnitřní (tedy ta, "na koni") a provedení sedlové části, což se projevuje i na ceně. Nicméně barvy a vůbec celou tu parádu si nechám jako překvapení, až přijde správný čas :)).