Máj, lásky čas...

Nechci nikoho hned ze začátku strašit skrytými dvojsmysly. V Sihájině podání se ještě stále jedná o lásku ke žrádlu, respektive k trávě, nikoliv o lásku fyzickou ;). I když fyzická v podstatě je. Zvíře kyne, nabírá na váze zběsilým tempem a i když se snažím, co to dá, skrze své vlastní zběsilé pracovní tempo, neustále se opakuje onen nežádoucí jojo-efekt.

Pokud se pracuje, zmáhá ji únava, sotva plantá nohama, ale jak ji vypustíte zpátky do ohrady, tryskem vyrazí na zeleň, jako by se snad bála, že než tam dojde, uschne (nebo jí to ostatní sežerou). Před cca dvěma týdny se dokonce prý přežrala tak, že po odvedení do boxu na noc jen ležela na boku, bezvládně a pouze oddechovala. Samozřejmě, že to vyvolalo obavy, zda jí něco není, zda například nehrozí kolika atd., dokonce se ji pokusili párkrát postavit na nohy..ale vždycky si zase hned lehla. Naštěstí jí ale nic nebylo, druhý den byla zase v pořádku, takže se nejspíš 'pouze' přežrala. To už byl vrchol.

Bohužel, v posledních týdnech se na mě dost drasticky podepsaly po sobě jdoucí, neustále se opakující série odpoledních směn. Navíc se mi přítel již vrátil z výjezdů 'do světa,' takže jsem ještě bez auta.. a to opravdu není ideální. Autobusy jezdí, ale špatně, hodně špechám, musím v podstatě celé dopoledne pospíchat a v kombinaci se stresem z práce se to podepisuje na celkovém rozpoložení, se kterým pak jezdím. Obdivuji Siháju za její trpělivost. :D I přes to, že teď kvůli nabrané váze poněkud stávkuje, přesto se snaží a v lecčem zaznemenávám skutečně neustálé zlepšování.

To před měsícem to bylo jiné, kondičku měla rozhodně lepší. Dokonce jsem uvažovala na účasti na prvních hobby závodech - mini křížkovém parkuru, ale nakonec jsme se nevešli do várky (jely dva vozíky a oba pouze jednorázově). Předem zamluvenou dovolenou jsem proto využila jinak a možná ještě byla ráda, že se nic neuspěchalo. Teď mám v plánu začít spíše hobby drezúrou (Z, pochopitelně), tak uvidíme, zatím nechci moc předbíhat, abych nebyla zase zklamaná.

Při každé volné příležitosti také zkoušíme vozík, nahoru chodí už suverénně. Dokonce bez pomoci 'odzadu,' kterou jsem potřebovala loni. Jednou jsem ji dovedla i do vozíku se středovou přepážkou, kde se nechala zavřít (na chvilku).. Jen je pořád nejistá, pokud venku slyší nějaký lomoz, hlasy, zvuky - zkrátka každou chvíli můžu čekat, že se vyleká a vycouvá (nebo se pokusí vycouvat) zase ven. Zatím ji neuvazuji a krom toho jednoho pokusu ani nezavírám - abych případnou paniku nepodpořila špatným zážitkem. To ale nepůjde donekonečna. ;) Tento týden, nebo ten další, musíme zase pokročit. Opravdu nestojím o nějaké panikaření a především o potencionální zranění. Nějaké ty závody se přece jen už nezadržitelně blíží, i když pro zábavu a zkušenost, ne 'na výsledky'.

No a pokud jde o práci pod sedlem (hrozně ráda bych vám ukázala také něco jiného, ale v poslední době pracujeme ze země právě ve dny, kdy mám málo času a to se mnou obvykle nikdo nejezdí :D), konečně jsem se porpvé v životě projela v drezúrním speciálu (Kentaur), samozřejmě vypůjčeném. Siháji pasoval krásně, trošku nelibě zareagovala pouze na dotahování (které je oproti klasickým zápinkám podstatně níže), pak už jsem se ale vezla na krásně uvolněném hřbetu, kobča pod ním šlapala jako hodinky. I když myslím, že to bylo spíše tím, že krásně podrželo spíše můj sed i v pracovním klusu, který je pro nás zase trošku nezvyklý (trošku jsme ho teď zanedbávaly..) a já si zase zavzpomínala, jak je to těžké, vysedět ho (aniž bych ji zpomalila příliš a ona tak ztratila potřebný kmih) - na Siháji. :)

Také jsem se začala soustředit všeobecně více na shromážděné chody, hlavně u cvalu má Sihája těžkopádnější brždění, je vždycky rozjetá jako lokomotiva :D, tak pracujeme na celkovém zkrácení cvalu, aby byl opravdu pracovní a aby se z něj dalo přejít rovnou do pracovního klusu (bez nepěkného a pro nás obě ne zrovna dvakrát příjemného bušení do hřbetu). Na obdélníku by to také příliš hezky nevypadalo, a tak zkoušíme, pomalu, ale jistě.

Problémem č. 1 bude nejspíš hlavně pospíchání, které se zase začalo objevovat v souvislosti s větším kontaktem na otěži... To pak kobylka tlačí do udidla a přitom přidává, beru ji zpátky pol. zádrží/emi a to už padáme na předek a zadní nohy jdou za námi. Jsou to sice jen momenty, ale při úloze by mi to hodně vadilo, zvláště když vím, že je to naprosto zbytečné. (poslední foto) Na tohle se musíme zaměřit především..znovu zklidnit, znovu připomenout, že pobízí noha a ne to, že si sama lehne do udidla a to pak bere jako impulz ke zrychlení... No a rozcházení při zastavení, to je taky oříšek posledních dnů..nevím proč. Podám info, jak to dopadlo. ;)