Jaro je tady

Už když jsme tenkrát fotili letmý přeskok, našla jsem pak po jízdě na Sihájině pravé přední noze z VNĚJŠÍ strany další návní kost. Nemusím popisovat zoufalost, která se mě jala v momentě, kdy jsem si uvědomila, co to je. Pravé návní kosti se dělají mladým koním z nepřiměřené zátěže a vždy na vnitřní straně nohy, těsně pod kloubem, přesněji mezi 2. a 3. metakarpální kostí asi 6-8 cm pod karpálním kloubem. Kostí nepravé pak vznikají na ostatních místech a mohou být způsobeny též vnějším úderem, kopnutím či opakovaným okopáváním (při strouhání).

Pro ty, co nejsou příliš znalí problematiky návních kostí podotýkám, že jsem našla onu návní kost již ve ztvrdlém stavu, kdy už se nedá s jejím vzhledem nic dělat a ani ji léčit. Cituji MVDr. Švehlovou (zdroj) : ' Na začátku onemocnění probíhá akutní zánět v metakarpálním vazu a/nebo okostici. Ten se projevuje otokem, bolestí a zvýšenou teplotou postiženého místa. Kůň obvykle kulhá, převážně v klusu a na tvrdém povrchu. Jakmile zánět ustane a vaz zkostnatí, zánětlivý otok se zmenší, ale zůstane tvrdá bulka, která není citlivá na dotyk. Nezasahuje-li do karpálního kloubu nebo nedráždí mezikostní sval, pak už kulhání nevyvolává a zůstává "kosmetickou vadou". '

V té době jsem u ní byla denně, nezakulhala, neprojevila jakoukoli známku nepohodlí, kterým by mě upozornila na akutní zánět. Je zkrátka silná, v některých chvílích až příliš. S nalezenou boulí již tedy nešlo nic dělat, přesto jsem ji chladila vodou a pomáhala si nejrůznějšími bylinnými mastmi, protože byla ještě na hrubější omak či stisk citlivější. Pod sedlem ani na ruce však žádné známky kulhání, jak uvádím výše, neprojevila.

Veterinář se pochopitelně byl na onu návní kost podívat, konstatoval to, co jsem již věděla, hlavně mě ujistil, že se nemám čeho bát, že kobylce v tomto stavu již nijak nevadí, doporučil jen pro jistotu ubrat zátěže a tak měla kobylka pouze lehčí práci. Při další návštěvě už byla noha naprosto necitlivá na jakýkoli omak, obří boule však zůstává..a nejspíš i zůstane. Mohly jsme se tedy vrátit k normální práci. Jako původce určil úder z vnější strany, byla by opravdová rarita, kdyby se u letos sedmiletého koně udělala na tak neobvyklém místě z nepřiměřené zátěže, vzhledem k velikosti ale doteď nedokáži pochopit, jak jsem si mohla nevšimnout, když jsem s ní v denním kontaktu, včetně kompletního čištění..?

Nedá se už ale nic dělat, člověk si může rvát vlasy, po čase je ale rád, že koni návní kost nijak nevadí a nijak ho neomezuje. Nějaká kosmetická vada je pak už banalitou.

Pro zajímavost přikládám ilustrace právě z výše zmíněného webu paní Švehlové, kde je rentgen přesně takovéto neobvyklé návní kosti.

"Nepravá návní kost na vnější straně vnější bodcové kosti (červené šipka) vzniklá úderem zvenčí. Vaz mezi touto bodcovou kostí a 3. záprstní kostí není zkostnatělý, což se projevuje zřetelnou štěrbinou mezi těmito kostmi (modrá šipka)."

Pohled zepředu na PP nohu, zboku a zezadu (namazáno mastí).

Co se týče práce ze země, v poslední době je to hlavně o uvolnění, nebo o zabavení se při nedostatku času na pořádné ježdění. Sihája již delší dobu naprosto spolehlivě zvládá couvání, ustupování předkem, zadkem, plecí, do boku je to trošku horší, protože si občas plete pomůcky. :) Ohýbání krku do strany, snižování hlavy, zvedání obou předních nohou na povel (začali jsme se španělským krokem ale nějak není čas se ho doučit ;)). Dovnitř plec zvládá již dlouhou dobu, zkrátka taková ta základní rozcvička. ;) Bohužel, v poslední době není času učit se nové věci ze země, jako tomu bylo dříve, alespoň mám ale zase nějaké nápady na podzim a zimu, kdy to zase nebude tak slavné s ježděním.

Docela mi chybí i to naše blbnutí, hraní si s míčem a podobné "prkotiny," jež se jeví na první pohled běžného koňáka jako naprosto zbytečné, pro mě naopak jednou za čas neuškodí, aby kůň nebral člověka pouze jako osinu v zadku, co po něm neustále chce jen dřinu a dril, ale aby byl schopen trávit s člověkem také nějaké ty chvilky klidu a pohody. Proto taky Siháju beru čas od času na trávu napást - ne, že bych si myslela, že by to potřebovala :D to určitě ne, spíš potřebuje shazovat přebytečné metráky :D, ale je to zase způsob, jak strávit společně nějaký čas bez povinností a práce. Před několika dny objevila v písku na jízdárně zahrabanou psí hračku a byla z ní tak nadšená, že jsem byla i ráda, že nám ji pak vzali :), jinak by ji asi samou láskou rozžvýkala. Třeba jí jednou nějakou její osobní kousací hračku pořídím, neustále si slibuju, že jí zase koupím míč do boxu, musím ale vymyslet něco, co jen tak nezlikviduje a vydrží to delší dobu, - bez obav, že to rozkouše a nedej bože i sežere (což by asi nebylo z hlediska koliky a podobných zažívacích problémů bezpečné). Tip na narozeninový dárek? ;)

Také jsem si v půli dubna konečně dopřála pohodlí vysněné dečky pod sedlo, někomu to možná na běžné ježdění přijde jako škoda, ale 'pracovní' KenTaurka už ledacos pamatuje a nová dečka je hlavně nesrovnatelně pohodlnější, tlustší a spodní povrch perfektně saje a odvádí pot, takže se pod ním kobylka tak nezapaří. Trošku doufám, že také zabrání v létě tak nadměrnému rezavění srsti od potu, v oblasti pod sedlem. Kdo sleduje stránky pravidelně, ví, že Sihája má na hřbětě vždy ke konci léta doslova rezavé "sedlo" ...:)

No a nakonec ještě nějaké fotky a krátké video ze skákání. :) Tady jsme v poslední době zamakaly na tom, aby se Sihája neodrážela dva metry před skokem, ale naučila se zkrátit cvalové skoky a vložit si tam ještě ten jeden cvalový skok navíc - odskočit pěkně pod skokem. To je totiž ten problém, který nás trápil v začátcích skákání. Momentálně se naučila už na skok tak nehnat, nepřetahuje se se mnou, člověk to ale musí pořád hlídat, protože choutky k tomu bude mít nejspíš už v sobě. ;) Na posledních dvou skokových fotkách je rozdíl jasně vidět.

Fotky jsou hodně světelně odlišné, nepochází všechny z jednoho dne a ne vždy je ideální světlo a podmínky.

HD kvalita