Zase na zemi

Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych zase něco vyplodila..materiály jsem nakonec (sice horko-těžko, ale..) nashromáždila a tak už se nemám snad ani na co vymlouvat :D. Alespoň budu moci psát trošku s časovým odstupem, což bude zejména u těchto dvou věcí asi lepší.

Ovšem, kdyby to bylo tak idylické, jak píši v úvodu, a pravým důvodem neaktivity tohoto blogu by byla pouze má lennost, byla bych ještě spokojená. Horší je realita, že jsem v průběhu léta téměř vypustila všechen svůj zbývající život a červen a červenec prožila v tak šíleném pracovním nasazení, že už jsem si říkala, jestli vůbec "žiju".. Nebo zda to přežiju. Za Sihájou teď jezdím hlavně ráno, protože vedoucí nejspíš usoudila, že raději trávím většinu dne od poledne až do pozdních večerních hodin v práci, zavřená, oblohu pozorující pouze za sklem. Zní to strašně, na druhou stranu stěžovat si ani přes to nemůžu, jsem ráda, že je práce a že jsou hlavně peníze, které živí nejen mě, ale i toho mého tlouštíka. ;)

No a jelikož "ranní směny" u Siháji na moc času nevydají, a zjistila jsem, že sprnové závody jsou pasé (neotevřeli hobby kategorii), krom klasické jízdárny jsem se hodně vrátila taky k práci ze země, dokonce mě po menším útlumu (květen) začala zase bavit a rozhodla jsem se Siháju konečně naučit (popřípadě doučit) nějaký ten kousek. :) Základní cviky, nějaké to ustupování tlaku, už máme zvládnuté v podstatě na ukázání či slovní povel, znovu jsem začala chtít ustupování stranou, tak uvidíme, jestli to bude co k čemu pak i ze sedla. Na lonži se teď naučila chodit velmi hezky, pěkně odzadu, došlapuje si před stopu předních kopyt (pokud má prostor a není pouze na malém kroužku), hlava pěkně volně s krkem vytaženým dopředu a dolů.. jsem ráda, že jsme to nakonec zvládly naprosto bez pomocných otěží, asi fakt stačí dát tomu čas a moře trpělivosti. A vysvětlit koni, že po něm chcete krom určitého chodu a rychlosti také uvolnění.

Taky mi bylo vytknuto, že mám koně tak trochu jen "jednoho člověka," nebo, že "poslouchá jenom mě".

. :D, protože svoji opatrovnici Míšu, které jsem ji svěřila po dobu, co jsem byla v srpnu na týdenní "dovolené" (na festivalu :D), značně potrápila právě na lonži. Zkrátka nechodila, - a to ani pod pohrůžkou násilí :D.. Já bych to shrnula snad jen poznatkem, že: 'respekt, který si u koně získáte tím, že s ním denodenně pracujete, se bohužel pro záskok vypůjčit nedá..' ;)). Po návratu z festivalu (což byl asi poslední slušný letní týden), jsem tedy opět žasla nad kapacitou Sihájina břicha. :D Nicméně i tak děkuji Míši za dohled a ochotu.

Co se týče dvou novinek, nejsou to v žádném případě "novinky" jako takové. Španělský krok je stejně jako lehání bez použití svazování nebo jiných donucovacích prostředků běh na dlouhou trať - a tak se po delší přestávce zase dostáváme dál.

Španělský krok

Zvedat nohy na poklepání tušírky je snadná věc a rychle se ji naučí kterýkoli kůň, alespoň trošku ochotný spolupracovat. Problémem ovšem je, že pokud ze zvedání nohou chcete mít časem španělský KROK, je potřeba vložit do tréninku především ten KROK.. Je častou chybou, že se koník naučí zvedat nohy do závratných výšin, avšak pouze na místě, hrabat, či jinak reagovat a pak je těžké spojit mu to společně dohromady. Je to složitější, ale při správném postupu a pořadí pomůcek je pak cesta k 'ideálnímu' španělskému kroku podstatně kratší a bez řady nedorozumění. Já učila zvedat Siháju nohy zprvu pouze na poklep, abych si usnadnila například od motávání lonže, pokud si ji přišlápne, nebo se do ní zamotá. Přiznám se, že mi pak přišlo lákavé učit ji zvedat nohy i ze sedla, ale jak už tomu bývá u Siháji zvykem, z podobných "drobností" si brzy vytvoří oblíbenou kratochvíli a začne s nimi nahrazovat to, co po ní skutečně chcete :D..takže na pobídku k ustoupení začne hrabat, na pobídku ustoupit plecí - začne hrabat..a na pobídku pro.. zkrátka o tom vím a tak jsem na nějakou chvíli tyto praktiky zavrhla a odložila k ledu. Nyní, myslím, je už dostatečně schopná odlišit již zažité pobídky od těch dalších, navíc se mi podařilo zvedání nohou podpořit slovním povelem: "nohu".. ono co se vůbec týče slovních povelů, používám výhradně češtinu, ne proto, že bych snad byla zase až takový vlastenec, ale nevím, proč bych na koně měla mluvit anglicky (např. u couvání westernovými jezdci velmi oblíbené "back"), nebo německy (taktéž u couvání dodnes zejména staršími generacemi používané "zurück" - čti 'curik').

Jsem toho názoru, že koni je úplně jedno, jaké slovo zvolíte. Klidně můžete místo "hop" začít používat "moře" a místo "pomalu" třeba "máslo".. koni je to jedno. Stačí, když budete toto slovo používat opakovaně a on to pochopí, podpoříte ho určitým zabarvením hlasu a důrazem. Na druhou stranu myslím, že bychom pak byli za pěkné blbce (zejména přihlížejícímu okolí) :D a tak volíme slova záměrně související s daným úkonem. Někteří možná pro image, nebo zkrátka proto, že je to tak naučil někdo jiný, nebo jsou na to zvyklí. Já to mám zkrátka tak, že jsem češka, s lidmi mluvím česky a nevidím důvod, proč nemluvit s koněm rovněž rodnou mluvou, když slovům jako takovým stejně nerozumí..;)

Ukázka je někdy ze začátku srpna, kdy strašně létaly takové ty malé otravné krvesajné mušky (muchničky) a mě i koně to přivádělo k šílenství..na druhou stranu potřeba si to natočit byla silnější a tak jistě přehlédnete ošívání mé, mého koně a bohužel místy i kameramana :D. Počátky zvedání nohou na povel jsou ke konci, stejně jako první pokus "ze sedla".. jak ale vždycky říkám, nezveřejňuji to tady proto, abych vám ukázala "hele, děláme super španělský krok," protože ten to samozřejmě ještě nepřipomíná ani zdaleka ..ale spíše proto, abych se později mohla podívat na to "jak to vypadalo v začátcích".. :) Takže nečekejte žádné zázraky.

Zatím jsme u každého druhého kroku jednou nohou (levou nebo pravou zvlášť). Když si tam sama dá i tu druhou, rozhodně jí nebráním, naopak dostane pochvalu.. zatím to ale nevyžaduju. Důležité je zachovat při tom ten pohyb dopředu, aby to byl prostě krok. Jestli nohu zvedá dvacet čísel nebo metr, je už jedno :D..to se časem dopiluje.

Lehání

Co se týče lehání, vždycky jsem chtěla, aby to Sihája uměla, přesněji řečeno na povel. :D Nevím ani sama proč.. Úskalím tohoto "kousku" je ale určitě to, že se toho koník může opět naučit zneužívat, jako ostatně všeho.. ovšem pokud se vám začne válet se sedlem na zádech (Sihája už to zkusila 2x, naštěstí jsem stihla vždy včas zareagovat), není to už taková sranda..zvláště, pokud máte klasické sedlo s dřevěnou kostrou, jako já. :D Na druhou stranu je to skvělý 'vynález,' pokud nechci to své prasátko najít druhý den obalené bahnem, protože vím, že ona se po ježdění stejně vyválí.. (jen ve výběhu na blátě, ne na písku, který snadno očešete). Koně si válením rovnají páteř, obratle a masírují sedlem či jezdcem stlačené svaly, aby se znovu prokrvily. Válení také určitým způsobem prokazuje "zdraví" koně, protože nemocný či jinak bolavý kůň se jistě jen tak válet nezačne. A pokud víte, že váš koník je "válecí," není k učení lehání za potřebí ani provazů, ani jiných donucovacích prostředků. (Lehání se učí všeobecně tak, že koni uvážete zvednutou, např. pravou nohu provazem k sedlu, postavíte se k němu zboku a za pomocí extrémního ohnutí hlavy opačným směrem ho "položíte" na bok.) V minulosti jsem však pár takových praktik viděla naživo a není to nic, co bych na svém koni chtěla provozovat.. to raději dopřeju Siháji, aby se po ježdění šla (už odstrojená :D) vyválet na jízdárnu do písku, udělala si tak, co potřebuje a já toho využila, abych ji naučila lehat si i na povel. Je to ale podstatně delší proces, než když koně prostě svážete a několikrát položíte "ručně, stručně"..

Samozřejmě, že podobné kousky mají řadu odpůrců, kteří tvrdí, že lehat a sedat má umět pes, ne kůň.. na druhou stranu většinou jde o 'lidi,' co mají koně pouze na to, aby na nich dojeli do hospody a zpět, nebo naopak o lidi, co koně mají výhradně na ježdění (nezřídkakdy vyšší sport) a na záležitosti mimo sedlo mají "ošku". K oběma takovým případům bych i já měla své výhrady, nicméně si je nechám pro sebe. Pro mě je podobné "blbnutí" relax jak pro mě, tak pro koně - jasně, kůň si nejlíp odpočine na pastvě s koňma..to vím taky. Ale pak se není třeba podivovat se nad tím, že společnosti svých soukmenovců dává přednost před společností "svého" člověka.

Co se nás týče, jsme zatím na začátku, Sihája už se několikerým opakováním naučila, že po ježdění, kdy ji odstrojím, se jdeme vyválet a většinou sebou pleskne hned na začátku jízdárny, protože už tak nějak ví, co se od ní čeká. A taky proto, že ví, že ji nechám. Ze začátku koukala, co po ní vlastně chci, tak jsem ji vodila a když šla hlava dolů až k písku, kobylka zpomalila, začala jsem ji vodit po malých kroužcích (uvidíte na videu), občas si dřepla, zkrátka držet se "u země," abych tak řekla. Protože pokud budu jen tak stát v obvyklém držení těla, může si to kůň vyložit všelijak, snad jen ne tak, že si může dát dvacet :D.

Zpočátku jsem ji nechala jen vyválet, pak se postavila, oklepala, dostala pochvalu a šlo se domů. Teď už po ní chci, aby zůstala i chvíli ležet, přičemž dostane nějaký ten mls, chvíli poleží, já si na ni třeba i sednu, ale nic víc. Zatím je z toho taková vykulená, ale potřebuju, aby se naučila i tuhle fázi snášet v klidu a v pohodě. Teprve potom se vydáme dál, kdy už jí začnu vrývat do paměti povel a vyválet ji nechám až napodruhé, napotřetí... no uvidíte. Obojí budu průběžně dokumentovat, jak to půjde dál, uvidíme. :)