Opožděně, ale už se musím zase posunout, nebo už to tady nedopíšu nikdy :).
Tak nakonec se povedlo, i když to opravdu do posledního dne nebylo zcela jisté, vyjeli jsme 4. října na závody do Těšánek.
Ráno bylo hektické, vyjížděli jsme (alespoň jsme si mysleli) docela na čas, ovšem z toho jsem rychle vystřízlivěla.. jen co jsme dojeli, letěli jsme se odprezentovat, pak jsem letěla vyložit (mimochodem Sihája nastoupila do vozíku jako profík, šla sama, takřka předemnou..:D prostě "hurá, jedeme") a nasedlat.. do toho samozřejmě takový ten typický, 'zdravý stresík' (nejen můj) a rychle opracovat.. No, jenomže ono "rychle" se nakonec ukázalo jako naprosto nedostatečné. :D
Abych ale nepředbíhala, rozhodla jsem se, že pojedu úlohy dvě (obě hobby - Z0 a Z1). Jelikož jsem Z1 jela už v Bohuňovicích, spoléhala jsem (blbec) na to, že to "nějak zajedu".. a soustředila se na novou Z0..tu jsem si pracně vtloukala do hlavy celý týden před závody. Nyní už ale vím, že se můžete nazpaměť učit co chcete, ale pokud váš mozek při soutěži zaměstná něco jiného a on přestane přemýšlet nad pořadím figur a úlohou, stane se vám pravděpodobně to, co mě - omyl. A další poznatek - je na prd, trénovat drezúru bez předčítání úlohy.. v Bohuňovicích jsme to tak nějak dohnaly ve chvílích čekání. Tady se ale jelo hned a naostro a já navíc neměla nikoho, kdo by byl schopen mi úlohu přečíst z naší stáje. Domča na tom byla podobně, takže jsme obě musely někoho poprosit, zda by nám úlohu nepřečetl. Samozřejmě, co si budeme povídat, většina lidí na to není zvědavá, naštěstí jsem měla štěstí a požádala přímo člena pořadatelské stáje, zda by mi nemohl pomoci. Nakonec sehnal slečnu, která úlohu přečetla, nicméně i když četla skvěle, minulo se to účinkem.
Z0
Sihája přikypovala energií, hleděla, plašila se..no zrkátka chtělo by to opracovávat tak 3/4 hodiny, aby to k něčemu pak bylo. Já měla 20 minut (už si přesně nepamatuju, ale bylo to kolem 15-20 minut) - což bylo naprosto nedostatečné. V obdélníku jsem tedy měla spíš co dělat, aby se mnou zvíře nevyjelo ven, po prvním nacválání jsem se s ní opravdu spíš rvala, jedna velká zádrž /s nadsázkou/ :D. No a ke konci úlohy (abych pravdu řekla) jsem už ani čtení úlohy nevnímala, alespoň si to nevybavuju, měla jsem skutečně plné ruce práce. Doslova. Chybu jsme sice opravili, ale zamrzela - zejména poté, co jsem viděla výsledky.
Známky byly v průměru kolem 6, 6 a půl, nebýt známky 2 za zmrvený prvek, mohlo to být velmi pěkné.. koneckonců přepsaný výsledek z 65,311% na 55,000% skutečně způsobil, že jsem měla sto chutí omlátit hlavu o nejbližší hrazení jízdárny :D. Po shlédnutí fotek jsem pak ještě přemýšlela, jestli jsem ji nebrala zpátky zbytečně, protože v "krizových chvílích" měla nejlepší chody. Na druhou stranu, uvědomuji si, že to bylo také trémou (bohužel jsem trémistka a hrozná perfekcionistka, takže když něco není 100%, jsem z toho nervózní) a nezkušeností (připomínám, že to byly mé 2. drezúrní závody v životě :D). Nejen Sihája se potřebuje prostě po závodech povozit, vyjezdit se a zkrátka to "přestat tak řešit".. a to se na jízdárně doma naučit nedá. ;) V komentářích byly jak pochvaly, tak poznámky, o nichž si myslím, že jsou skutečně na místě a o kterých vím. Další úlohu jsme měli jet asi o půl hodiny později, takže jsme chvíli vydechly v kroku a pak se vrhly na cval, aby se trošku uklidnila..
* momentka ze zoufalé snahy zbrzdit to 'šílené zvíře' vysokou rukou a poměrně velkou silou, což obvykle opravdu nedělám.. :) Paradoxně Sihája jde na fotce velmi pěkně..
Z1
Tady taktéž převládaly 6 a půl, 7 jsme dostaly paradoxně za krok, o kterém si nemyslím, že je zrovna onen chod, který v Sihájině případě zanechává největší dojem - pravda ale je, že se v něm dá nejméně zkazit. :D Tady už byla Sihája ovladatelnější, já jsem ale (opět myšlenkama mimo) pohnojila hned začátek dalším omylem - tentokráte vinou přílišného vsugerovávání si u Z0 "na pravou ruku"..;) Jenže Z1 je na levou. Opět naprosto zbytečná chyba, ovšem, po bitvě je každý generál, i když mi toho bylo líto, když se vžiju zpět do situace, asi to ani jinak nešlo. Obrovskou nevýhodu vidím v tom, že jsem neměla možnost trénovat na obdélníku alespoň podobných rozměrů, jako je 20x40 (u nás postavíme stěží poloviční), takže jsem v podstatě pořád hledala písmena, abych nebyla mimo linii, u oblouků ve správné vzdálenosti od určitého písmene atd. Z prvních závodů v Bohuňovících jsem si totiž předsevzala, že tohle musím určitě napravit. A taky napravila. Nikde v hodnocení obou úloh nebyla výtka k technickému provedení, co se týče těchto prvků. :) Tím jsem ale své soustředění zaměřila na něco, co má natrénovaný člověk v ideálních podmínkách prostě zažité a řešit to tedy tak nemusí (může se zaměřit na lepší ohýbání, kmih a stejné tempo, vyjíždění rohů..). I s jednou chybou jsme ale vybojovaly 58,235% a kdybych to Siháji nepohnojila, byly bychom páté, tedy pod bednou.
Důležité je ovšem také zmínit to, že se jednalo o závody, kterých se účastnili také jezdci zkušení, licencovaní, s mladými koňmi.. - a zvučnými jmény se to jen hemžilo, ať už šlo o jezdce, či jejich vysílající složky. Na to, že jsme jako začátečník jezdec (co se závodů týče) a začátečník kůň stáli proti profíkům jezdcům na sice mladých, ale pro drezúru přímo vybraných koních (někteří byli opravdu velmi kvalitní), mě zahřálo na srdci, že jsme i přes všechno to pokažené neutrhly vlastně žádnou ostudu. Naopak. Jsem zase o něco přesvědčenější, že tímto směrem můžeme směřovat i dál. O to víc se těším, až se obě okoukáme, úlohy příště pořádně napilujeme na skutečném obdélníku a se (ideálněstálým) čtenářem, se kterým bychom se také sehráli.
* abych nás alepořád jen nehanila a nekritizovala, měly jsme i několik skutečně pěkných chvilek ;)
Jelikož článek píši již s patřičným odstupem, spousta dojmů už ze mě stačila vyprchat.. možná je to tak ale lepší. Dalo nám to hrozně moc, namotivovalo nás to, vím, na čem skutečně pracovat dál, kam se chceme posunout, prostě - jsem moc ráda, že jsme jely. A co si budeme povídat, jely jsme se opravdu spíš (jak se říká) se zúčastnit, než vyhrát. ;) Co se týče výsledků, po Bohuňovicích jsem se zapřísáhla, že opravím první pokus v Z1 alespoň o pár procent nahoru..a nebýt omylu, bylo to na hranici 60ti. Příští rok 60 přesáhneme, tím jsem si jistá. :)
* tentokráte pouze sestřh úloh
fotoalbum v plném rozlišení zde - výběr fotek