Čas neúprosně běží, uhání...

To už je zase leden?

Zimní měsíce ubíhají hekticky dál, a my se Sihájou se poněkud flákáme. :) Tedy ona se fláká.. já si hodila předvánoční a vánoční masakr v práci, kde nám několik lidí odpadlo na nemocenské, takže jsme se střídali na neúprosných směnách v intervalech po šesti dnech v kuse, počet přechozených chřipek, viróz a jiných onemocnění, nad kterými je dnešní člověk již tak nějak zvyklý mávnout rukou, - dokud ho to doslova nepoloží, nebo se nebjeví něco skutečně "velkého".. ani nepočítám. A když k tomu připočítáte ještě stres, únavu a návštěvu na horách u rodiny přítele v těch nedávných mrazech..

Snad proto jsem také já dočkala své "veké věci," po sérii prapodivných chřipek (přesto, že jsem se nechala na počátku listopadu očkovat), které jsem samozřejmě přechodila, se na začátku ledna objevilo něco, s čím už není radno si zahrávat. Na boku se zčista-jasna objevil pásový opar a týden na to k němu ještě do party přibyl akutní zánět plic - průdušek, takže krom antivirotik, jsem nafasovala ještě antibiotika a nyní druhý týden bezpodmínečně marodím - samozřejmě bez vycházek. Pro Siháju to znamená nejen, že se opět fláká :D..ale nejspíš už nemá ani ponětí, jak její "výchovný poradce" vypadá.. Nepamatuju si, že bych ji někdy neviděla tak dlouho v kuse, na druhou stranu, vím, že je v dobrých rukách, venku, na vzduchu s koňma a v pohodě. Každý druhý den k ní jezdí mamka s přítelem, nevím, co bych si bez jejich ochoty počala a na druhou stranu, mamka je bez pochyby ráda, že má toho našeho plyšového "metráčka" jen pro sebe.

I tak s v tomto článku pokusím jakš-takš shrnout dění uplynulých měsíců, abych - až se (snad brzy) vyhrabu z těch svých nemocí, mohla navázat a pokračovat.

Říjen

Po závodech v Těšánkách jsem Siháji dala asi týden pokoj s jěžděním, i tak jsem za ní ale jezdila, vrátily jsme se zase k práci ze země a trošku zase začaly laškovat s prací ve volnosti. Nevím, jestli to pro někoho je práce či není, je ale fakt, že (nyní budu ne doslovně citovat Zuzku Prokopovou, jejíž článek jsem četla v nějakém koňském časopise nedávno): spousta lidí ke koni přistupuje především v čase mimo sezónu tak, že "je potřeba odjezdit".. vše ostatní není nutné, nebo se tomu nepřikládá zase až takový význam, natož budování nějakého "vztahu" s koněm.

. Nicméně pravidelný čtenář těchto stránek ví, že s tímto názorem nesouhlasím. Vedu se svým koněm dialog - a k tomu jsou za potřebí dva názory, dva pohledy na věc a především, dvě strany.

Ihned po závodech jsem také byla nakonec nucena ustoupit své myšlence "nechat Siháji narůst hřívu," protože to, co s ní v průběhu léta provedla, už se zkrátka na nějaké "narostení" přetransformovat nedá. První úprava sic nebyla zase tak radikální, i tak jsem na některých místech střihla téměř 15 čísel..nicméně pokud se podíváte na zbytek hřívy, jsou tam místa žalostně kratší, vydřená a pokud se dá ještě vůbec mluvit o nějaké "hustotě"... no, nebudeme si nic nalhávat. Raději pěkný, udržovaný a hustý "hrnec" - jak nazývá účes sportovních koní s hřívou zastřiženou pro úpravu bobánků přítel :D, než oškubanou verzi "dlouhé hřívy" a to jen na některých místech. :) Do konečné podoby protrhám a zastřihnu co nevidět (po uzdravení) a s pomocí lněného semínka snad do jara-léta hříva zabere..

Věřím, že genetický předpoklad pro hřívu má, nicméně nevysvětlíte koni, že si ji nesmí od jara do podzimu soustavně devastovat dřením o cokoli, co se v její blízkosti namane.. to prostě nejde. Muchařka není, dře se ale o sto šest. Ocas se ještě drží, nicméně ten si dře i nyní, v zimě, o stěnu boxu. Jsem opravdu zvědavá, co jí zbyde, až rozpletu zimní "údržbový" účes.. Z domu toho ale moc nesvedu a někdo jiný jí za mě ocas těžko umyje, takže budu čekat se zatajeným dechem.

Listopad

Na přelomu října a listopadu se podařilo Marti ohradit a dokončit rozšíření ohrad naší stáje, takže mohli koně začít chodit na velké, travnaté pastviny, za což jsem byla nesmírně ráda.. Jednotlivé ohrady mají na délku bezmála půl kilometru a šířkově jsou také velmi slušné, nadšení z nově nabytého prostoru se také značně projevilo na koních samotných, zejména na kobylách. :D První dny byly údajně tak natěšené do nových výběhů, že jejich ranní vodění na pastvu se stalo trnem v oku nejednomu člověku, který s touto rebélií přišel do styku a mnohdy až zdraví nebezpečným, adrenalinovým zážitkem. A nebyla by to Sihája, aby nestála v řadě s těmi nejhoršími rebely... Anarchie se projevila také v mém již roky používaném vodění z výběhů, které nefunguje snad v případě čestvého podání krmení do výběhu nebo úplného zmrznutí tankodromu v zimě, zvaném "příchod na zavolání".. a to tak, že prvních několik dnů přede mnou zvíře v ranních hodinách dokonce prchalo, jen abych jí dala pokoj a nechala ji na trávě s ostatními...:D

To už se mi opravdu dlouho nestalo.

Nicméně nešlo jinak, než to brát s úsměvem a pochopením. Mimo pochopení ovšem byl nárůst temperamentu, obzvláště, když jsem odlovené zvíře odváděla z výběhu, stavějící se na půl cesty na zadní a pokoušející se mi vytrhnout a dát se na útěk. To už jsem přistoupila k několika výchovným políčkům a bylo třeba si to vyříkat..nicméně nebyla bych to já, abych se nepokusila nalést alternativu a celou patálii tak vyřešit. Tedy příčinu. Po několika dalších pokusech jsem nezbedné zvíře naučila, že u branky dostane něco dobrého.. snad jako kompenzaci :D.., nejdřív musí ale v klidu dojít až k ní. Při třetím pokusu už k brance takřka klusala a odchyt se stal také snazším.

Když se mi pak směny přehodily na ranní a ke koním jsem pak docházela v odpoledních hodinách, pásali se koně k večeru již v přední části ohrady, takže mě Sihája už vyhlížela a ochotně šla podél hrazení se mnou. To už byla, zdá se nažraná..:D

Bohužel, aby se udržela kvalita pastviny, po prvních silnějších deštích, mrazech a oblevách se koně zase vrátili do původních výběhů, aby ty nové nerozbili. Jsem si docela jistá, že se na jaře bude celý proces s rebélií opakovat, kdo by jim to ale zazlíval, když vidí, jak jsou na velkých pasvinách šťastní? :)

V tomto měsící jsem se také připojila ke skupinové vyjížďce s holkama ze stáje, no neobešlo se to samozřejmě bez konfliktu a nemohl za to nikdo jiný, než můj kůň - respektive já. Při jízdě přes dědinu si Sihája samozřejmě musela ulevit - jak má již pravidelně ve vzyku a a při mé smůle, aby to neprovedla přímo před největším prudičem z celého okolí, agresivním a sprostým panem X, který je svými výstupy již známý. Samozřejmě na mě začal v mžiku rovnou ku*vovat..což bylo tedy něco na mě, samozřejmě jsem se otočila a slezla Sihájin výtvor skopat alespoň na trávu, což se ale ukázalo také jako nedostačující řešení. To už mi letěl naproti i se psem a zastavilo ho až to, že z jeho řevu nebyla Sihája zrovna nadšená a dávala to jasně najevo. Problémem se však dle jeho slov ukázalo být i to, kdybych onen výtvor svého koně nějak posbírala (třeba rukama) a hodila do něčí popelnice (samozřejmě dotyčný volil naprosto odlišný slovník). To už bylo dost i na můj pracovní výcvik stoického klidu a hádka byla na světě. Opět jsem se dozvěděla, že máme vozit na zádech batoh a lopatu a házet si "ta hovna" do batohu, nebo igelitky.. a tu vozit sebou. Kdo byl s koněm někdy v terénu, ví, že je to naprosto nemožné, stejně tak chtít po koni, aby "to nedělal" nebo aby "to dělal, ale až tam, kde se to lidem hodí, nebo to nikdo nevidí"... Na toto téma jsem již psala článek loni, nebudu se opakovat, i tak jsem ale na delší dobu vyléčená s ježděním přes vesnici. :S Holt snahu pro pochopení některých lidí ponechám raději bez komentáře.

Prosinec

Byl hektický, počasí šílené a pracovně naprostá vražda (pracuji v supermarketu - přesněji diskontu, nicméně rozdíl neshledávám veškerý žádný, snad krom mnohonásobně těžší práce).. takže žádná sláva ani po stránce "jezdcké".. I tak jsme se ale zaměřily již v listopadu na stranové chody, ustupování v kroku, traverzály v klusu - zatím vše lehce a opatrně.. a navázaly jsme tak na obrat kolem zádi, který jsem si velmi oblíbila a zahruji ho stejně jako dovnitř plec do většiny nynější práce pod sedlem. Až se zmátořím, ráda bych navázala tam, kde jsem přestala a spolu s nějakou tou gymnastikou se zase pomalu začínala připravovat na nějakou tu hobby sezónu, případně, jestli se nakonec přece jen rozhodnu, licenci. O tom ale rozhodne až rozpis letošních hobby závodů, alespoň v Bohuňovicích a Těšánkách..

Přes svátky tak měla kobylka naprosté leháro, přes mrazy se stejně nedalo nic dělat, nanejvýš ji vzít vyběhat nebo spíš "nechat normálně projít a proběhnout po rovném a měkkém". Toho jsem využila opět spíše k práci ze země, ve volnosti, dokonce jsem si párkrát zkusila jezdit pouze na nákrčním řemenu, čemuž bych se ráda v budoucnu také věnovala - už kvůli upevnění jistých pravidel, co se týče kobylčiné bezměrné chuti jít dopředu a naopak nechuti zastavovat a stát, nebo dokonce couvat. :D Zběžného čtenáře nejspíš napadne, že je to pravý opak toho, co by udělala většina lidí  - nasadila ostřejší udidlo, průvlečky nebo něco podobného.. naštěstí už ale vím, že tímhle se problém nikdy neřeší. Bohužel, je to ale mnohem rychlejší a pro člověka na první pohled účinnější řešení, zvláště pro toho, co nemusí domýšlet důsledky a má možnost změnit za několk sezón koně.

V práci ve volnosti jsme pokročily už poměrně daleko, kobylka je schopna pohybovat se kolem mě v kruzích po celou dobu a držet si stálý, řekla bych přiměřený odstup, nikam ale neodchází, neodbíhá, věnuje mi pozornost a očekává další povely. Spolehlivě se dá přivolat (což jedině podporuji, klidně i nějakým tím úplatkem ;)) a nově i odvolat zpět na kruh. V posledních lekcích venku už si ani nevšímala trávy, což považuji za nejvyšší metu "věnování mi své pozornosti". :D  Obzvláště s jídlem, které na ni doslova hledí z okolí jízdárny, mívá totiž občas problém..;) Obě nás to ale očividně baví, takže to budu při každé příležitosti provozovat a podporovat.

Práci ve volnosti navíc přisuzuji ještě jednu výhodu, kůň si sám volí, na jaké vzdálenosti /kruhu/ je schopen/ochoten pracovat v určítém chodu, což je poměrně cenný poznatek. Pro úplnost jen doplním video jedné z prvních prací ve volnosti v tomto měsíci. Na ukázku z venkovní jízdárny, na světle, si ale budeme muset počkat..