Bez foťáku, beze svědků :)

Tak jsem to v sobotu zakřikla. Nedělí veškerá idyla skončila. Původně jsem si myslela, že počkám, až bude foťák a teprve pak to sem dopíšu, bojím se ale, že do té doby všechno zapomenu :D, takže ilustrace nebudou aktuální.

Neděle byla chladná, ale ještě jakš-takš někde vykoukl zrzek zpoza mraků. Silný vítr ale způsoboval, že všem koním ve výběhu tak trošku hrabalo a Sihája na tom nebyla jinak.. Nejdřív jsem si myslela, že ji vezmu zase na polňačku a protože byla čistá (výjímečně), nasadila jsem jí ve výběhu parelku rovnou a šlo se. Jenže na zmíněnou polňačku se chodí kolem výběhu s mladýma hřebcema a ti dováděli o sto šest. Sihája je z nich vždycky trošku mimo, protože "na ni" nabíhají, perou se, prostě se předvádí a ještě do toho ten vítr, který šustil kde čím v okolí a bylo zaděláno na průšvih. Když jsme míjely s Hájkou rodinu s dětma u výběhu, začali hřebci jančit, kobča taky a rodiče z toho měli najednou Národní divadlo, jak kolem mě klusá v kruzích. Mohla jsem být ráda, že nemá ve zvyku urvat se z vodítka, což by se jí povedlo (co zmůžu já se svýma 57 kilama proti cca půl tuně) a utéct, nebo po mě vykopnout (nebo po těch děckách kolem), ale i tak to stačilo, aby mi došly nervy, pár minut jí napásla a pak schovala do stáje.

Jenže když už jsem u toho urvání se z vodítka, vyplaval na povrch nový problém. Vzpínání se do té doby už neopakovalo, protože jsem minimalizovala možnosti, za kterých by k němu mohlo dojít. Najednou ale Sihája odmítala stát uvázaná, ať u sena nebo slámy - prostě nezájem. Otáčela se, přešlapávala a pak začala couvat a téměř plnou vahou se opřela do vodítka. Neškubla, jen se prostě pověsila a nejspíš čekala, kolik toho vydrží buď vodítko nebo vrata od boxu.. Je jasné, že by vyrvala obojí, kdyby chtěla. Znám lidi, co by ji zkopali, já ji okřikla a dvakrát zkusila vrátit do normální polohy, ale vždy se to opakovalo. Bývalá paní majitelka mi říkala, že není zvyklá být uvazovaná, takže se to dalo čekat.. Kobyla šla do výběhu a já se šla uklidnit..:D

V pondělí se problém opakoval, takže jsem se na uvazování vykašlala, dokud se nepobavím s Marťou o možnostech, jak ji naučit, že se prostě nic neurve, ať se u toho posadí na zadek nebo ne. Kdyby totiž přišla jednou jedinkrát na to, že když zatlačí, ohlávka nebo vazák se urve a ona bude volná, bylo by uvazování navěky konec.. Rozhodla jsem se tedy nepodporovat ji ve zlozvycích a pozměnit rutinu. Od soboty byla čistá, takže nějaké čištění nemělo smysl /krom kopyt, na ty dbám vždy :)/, a ve výbězích se konečné dá celkem slušně chodit, takže místo abych kobylku volala od vchodu, jak to bylo doposud, přijdu doprostřed výběhu, ona přijde za mnou, vyměním jí stájovku za parelku a společně (bez vodítka) dojdeme k východu, kde si ji teprve připnu a jde se. Nemusím ji tahat, vodit..chodí za mnou sama a ochotně.

Rozhodla jsem se znovu zkusit štěstí na jízdárně, kde už se dá také lépe pracovat, když není zem tak bahnitá. Zaměřila jsem se na couvání na tlak, protože ji tak chci naučit zpomalovat, když zase nasadí tempo při vodění. Vzala jsem si napomoc mrkev a docela nám to šlo. Ke konci hodiny stačilo na prsa položit ruku a couvla. Docela mi ale vadilo, že hodně žadonila a dožadovala se pamlsků. Samozřejmě, že tahle slečna ještě nechápe, že bez práce nejsou koláče :D..

Úterý se neslo v duchu osvědčené metody "z výběhu rovnou na jízdárnu", která je hned vedle. Sihája si couvání zapamatovala a celkem ochotně i o dva kroky couvla, tentokrát už bez pamlsků. Ze začátku si neodpustila mi šmejdit po kapsách, jestli tam něco není, ale pak to vzdala. Pak jsem chtěla zkusit ustupování okolo předku, zadku a vbok. Sihája ale ještě pořád nevydrží stát klidně na jednom místě déle než pár sekund, takže na nějaké snižování hlavy můžu ještě zapomenout. Naopak jsem si ale řekla.. "chceš chodit, choď"..a tak se kobylka poprvé v životě ocitla na provizorní lonži.  :D Šťouchání hlavou už ji odnaučuju a podařilo se mi jí zabránit i v častém problému při lonžování mladého koně - obracení se do kruhu, proti lonžérovi. Prostě ví, že nesmí a zatím mi to na krátkem laně (3,5 m) funguje. Co bude na osmimetrové lonži uvidíme, nebudu na ni spěchat. Lonžování jsem stejně měla v plánu až tak po měsíci, ale z "technických důvodů" musím plán poupravit podle "libosti" koně, protože když je to k náročnějšímu, tak nevadí..

Chodila celkem ochotně, zatím jen na levou ruku a krokem... Ale i tak je to pro mě nesmírný úspěch.

*DŮLEŽITÝ DODATEK: STROUHÁNÍ VŠECH ČTYŘ KOPYT

Ve středu jsem opakovala zase couvání, tentokrát zapojuju i tlak na hlavu (na nos), protože proti tomu jde nejčastěji. Dokonce si myslím, že na něj je naprosto vysazená. Za hlavu se prostě tahat nenechá - zatím ;). Takže když vyvíjím tlak na prsa (teď už ho není téměř potřeba), tahám zárověň i za lano. Chci docílit toho, aby zacouvala časem jen na mírný tlak na hlavu a na nulový tlak na prsa (položím ruku, netlačím). Pak jsme zase chodili "na lonži", na levou ruku poklusávala, tak jsem ji bez pobízení nechala zpomalit - zatím po ní samozřejmě nechci žádné přechody a nic podobného, to je hudba daleké budoucnosti. Zkusila jsem i na pravou ruku (na kterou ji zkouším i vodit, protože je na ni dost neohebná a otočit ji doprava, když stojíte na levé straně je takřka nemožné..). Zatím je trošku natvrdlá, ale to se podá. Úplně stačilo, že mi šla krokem a celkem obstojně bez cavyků a otáčení se.

A pak přijel bagr, velký, řvoucí a všichni koně z toho měli zase haló. Včetně Siháji, která tentokrát zkusila i odcválat (se mnou nebo beze mě, to ji zřejmě neleželo na srdci :D), ale parelka ji zastavila. Vřele doporučuju! Na mladé, ale i zanedbané nebo zkažené koně (což naštěstí není náš případ), i když jste "angličák" ;).

* samozřejmě, že jakmile budu mít fotografa/kameramana zase doma, vše natočím :)