Rozhodla jsem se pokročit ve zvykání na uvazování, protože stát u sena nemá na Siháju žádný výchovný dopad. Uvázala jsem ji tedy venku ke sloupku, samozřejmě jen na chvíli, asi 10 minut a trošku ji přečesala. Stála klidně, ale občas zkusila za vodítko zatáhnout.. Pak jsem zkusila přehodit ji provazovku, ale to se nedalo, takže další cíl dobudoucna.
Provedla jsem to tedy vevnitř a šlo se na procházku, tentokrát za hranice "známého světa" - až na polňačku. Zkoušela jsem kobylku zastavovat, ale spokojila jsem se i se zpomalením a šlo nám to, rozhodně už lépe chápe celý princip.
Doprovázel nás hodně starý shetland, který se po Ranči a okolí pohybuje zcela navolno. Je už hodně v letech - teda alespoň podle mého odhadu a tak si užívá pohodový důchod. Občas se k nám přidá na našich procházkách a já jsem ráda, že se starouš projde a Sihája má v odhledu opěrný, čtyřnohý bod.
Pak se kobča za odměnu mohla půl hodinky popást na louce a tentokrát už netahala, vodítko prověšené a když se chtěla posunout, šla opatrně a čekala, zda jí vyhovím či ne. Taky jsem zkusila ustupování zádí, když se pásla a jde vidět, že to umí bez problémů, i při čištění. No snad se během února zklidní natolik, abychom mohly už začít "pracovat" ze země trošku na vyšší úrovni. Dnes mám kobylku týden a za těch sedm dní jsme udělaly pořádný pokrok, hlavně jsme si na sebe zvykly.
Po procházce obvyklé dočištění, omytí nohou a kopyt ze všech stran. Na cestách jsou totiž krom bahna i kamínky, které by mohly nadělat paseku..
