Samé problémy

Nejspíš si říkáte, co nás mohlo potkat, že tak dlouho nepíšu. Nebojte, hned na začátek mohu říci, že se Sihájkou je vše v pořádku a problémy nemám s ní, ani s výborným ustájením - na které si ani v nejmenším nehodlám stěžovat, nýbrž s tím ostatním kolem.

Za 1) selhává technika. Foťák, ač jsme si původně mysleli, jak dobře jsme nekoupili, fotí čím dál tím hůř. Fotky jsou rozmazané, zrnité a když se k tomu přidá ještě prostředí s ne zrovna ideálním světlem, z fotek není nic, co by se dalo použít. Na fotkách z mobilu se zase záhadně objevují čáry, které pak kazí veškerý možný dojem. Jelikož jsem tento blog dělala hlavně proto, abych si mohla zaznamenávat minulost, jsem z toho poměrně zdrcená. Tak snad dneska.

Za 2), a to je u mě častý problém, mi bylo opět zkomoleno jméno, tentokráte - a o to mě to štve víc, na Sihájině modré knížce - průkazu koně. Toto "prokletí" mě pronásleduje na každém kroku, při objednání jakéhokoli zboží z jakékoli stránky, na úřadech, v kamenných obchodech, při hlášení jména, na poště a podobně. Většinou na to už raději upozorňuji, tentokráte jsem ale zapomněla a došel průkaz s v podstatě cizím majitelem. Není to chyba ani tak paní úřednice, přišlo se na to, že pokud mají dotyční v počítači nastaveny automatické opravy pravopisu, komolí se jméno automaticky také. Holt mám smůlu, moje jméno není pravopisně správné.

Za 3) objednala jsem sedlo. To by samo o sobě problém nebyl, ale  samozřejmě, že už čekám na balík dva týdny a pořád nic. Je z druhé ruky a paní sama už se divila, kde že to vázne. První týden jsem si říkala, "jo, jde to až z Prahy, chvíli to potrvá". No jo, jenže dneska je pátek a u úterý už načneme týden třetí. Asi jsem to zakřikla, když jsem si libovala, že budu mít sedlo přímo od někoho a ne objednané z internetového obchodu, protože bych musela dva týdny čekat, jelikož zboží většinou není skladem. Tak je to koneckonců i s uzdečkou, na kterou čekáme taky. Abych zase ale jen neskuhrala, došla mi ručně šitá dečka, kterou jsem si objednávala ve stejný den, jako sedlo. No, alespoň něco přišlo.

Paní, co dečky šije, je vstřícná, dá se s ní na všem domluvit a vše bylo hotovo rychle. Odkaz na její stránky opět v odkazech v menu.

A tak teď s Hájkou chodíme po procházkách nebo opakujeme práci ze země, nechci ji lonžovat moc často, protože vím, co by to mohlo udělat s klouby. Kobylka je ale dost živá, běhavá a tak si říkám, že už bych s ní pod sedlem něco měla začít dělat. Samozřejmě to zase zbrzdím, jak to půjde, ale kobylka už v podstatě teď chodí s dečkou a obřišníkem (gumovým či koženým) naprosto bez povšimnutí a při zkoušení sedel taky nehnula ani brvou, takže myslím, že můj úmysl protáhnout to co nejvíce se mi zase nezdaří :). No co, měla bych být ráda, že mám takového koně, jakého mám a že nám všechno zatím tak nějak podivně prochází bez větších komplikací *pověrčivě ťuká do dřevěného stolu* :D.

Mám koupené i udidlo, když už jsem u toho nakupování. Stubbena, dvakrát lomeného i když s placatou peckou, takže takový kompromis. Původně jsem chtěla začínat s gumovým nelomeným udidlem, ale i při práci na ohlávce se mi ukazuje, že Hájka reaguje jinak na hlavu a zbytek těla. Není háklivá na dotek - to ne. Jen nerada si ale nechá hlavu omezovat (např. když jsem ji zkoušela naučit couvání na tlak na nos). Na ohlávku reaguje dobře, ale jak položím na nos ruku, háže hlavou. Nejde o zuřivé škubání, jen dá najevo, že tohle se jí nelíbí. Sice jí to netoleruju a vždycky nakonec zacouvat musí, mám ale pocit, že i tohle bude jeden z zádrhelů. Aby to ale nevypadalo, že míchám jablka s hruškama a udidlo vybírám podle reakce na tlak rukou na nose :D, vím taky to, že na ohlávku Hájka nereaguje takřka vůbec - když na ní sedím. Jo, bylo to zatím jen třikrát, ale i tak se hodně přetahuje. A konečně. Když jsem jí udidlo zkoušela, opřela se do něho, nebo si takřka v pěti vteřinách našla způsob, jak si jazykem udidlo díky dvěma kloubům posunout dozadu a hryzat do něj. Nechávám to zatím bez povšimnutí - musím, protože uzdečka není, stejně jako sedlo a bez toho se sotva můžeme někam posunovat v oblasti udidla. Tím jsem se vlastně vrátila k podstatě tohoto článku. Nuže, kdo si počká, ten se dočká a do té doby nic neslibuju. ;)