Konec dubna..

Déšť, bahno, zima a bodavý nárazový vítr. "Nejlepší" kombinace, pokud chcete něco učit mladého koně. No nedá se, naštěstí máme halu. A tak jsme se na dva dny uklidily tam, nebo jsme čas trávily procházkami na druhou stranu než obvykle.

V hale jsme si spíš hrály, trénovaly ze země, posilovaly běháním hlavně vnitřní zadní nohy, pilovaly přechody, chodily přes kavalety a tak dále a dále. Neberu to jako honění, protože v rukách nemám nic než tušírku, kterou používám právě při obratech, Hájka je dopředná a ráda běhá sama. Také jsme nalezly větší plachtu, kterou - kdyby nebyla tak špinavá, bych na Hájku i položila, ale jak říkám, hnízdící ptáci na ní zanechaly jisté známky své přítomnosti :D. Každopádně v hale není dvakrát dobrá kvalita nahrávek, i tak přidám po delší době video. :)

Včera jsme lonžovaly, ale měla se prý přihnat nějaká bouřka, nebo nevím proč, ale Sihája byla mimo. Lítala, už při prvním kole rovnou nacválala, a prostě s lonžováním to nic společného neměla, takže jsem toho po řádném vykrokování vzdala, zopakovaly jsme si věci ze země, protože jsem pro to, aby se "lekce" vždy končila tím, co už s jistotou ovládáme, už pro pořádek. A šlo se do stáje. Tam jsem zjistila, že Ketty, 16-ti lettá kobča, která v sobotu ve dvě ráno přivedla na svět krásnou hnědou kobylku, měla bolesti, už u ní byla Leňa, která ji opatruje a spousta nezbytných čumilů ;) a čekalo se na veterináře, protože -jak jsme s Leňou odhadovaly, a co se pak taky potvrdilo, neodešlo lůžko a samozřejmě začalo dělat paseku. Nakonec se ale drámo zvládlo a kobča i malá jsou v pořádku. Fotky určitě pořídím, ale až venku, nebudu ty dvě teď otravovat s foťákem :).

No a taky začínám "jezdit" - tedy spíš je to takové nejisté popocházení, hlavně se učíme reagovat na udidlo - zatáčení, obraty. Díky naučení ze země jsou obraty v pořádku, největší problém je zastavení. Osobně bych nejraději zastavovala jen sedem :D ale to je ještě hudba daleké budoucnosti, nejdřív se budeme muset potrápit s udidlem a postupně zjemnit pomůcky. Zatím se sem-tam urputně přetahuje, rve mi to srdce, ale holt jinak to nejde. Jezdila jsem zatím bez sedla (a podotýkám že i bez přilby - za to se stydím :S), aby Hájka lépe pochopila souvislosti mezi sedem, holení a otěží a trošku to pomohlo. Byly to sice deseti-minutové chvilky, ale i tak si myslím, že nám to dalo dost. Příště se sedlem a s přilbou, slibuju. :D