Květen, aneb první pád i první klus

Ano, přiznávám se bez mučení. Chtěla bych to ale vzít postupně, protože se toho stalo skutečně mnoho.

První radostnou novinkou bylo bezpochyb narození malého prcka - hnědé kobylky, která ještě /pokud je mi známo/ nenese žádné jméno. Psala jsem o tom již minule, teď konečně přináším fotky Ketty a její malé.

Slunce svítí zboku, takže tolik i ke kvalitě fotek.

Teď trochu vážnější téma. Hájčino zdraví. Konečně jsme ostrouhali kopyta, které už měla jako ploutve, ale odteď už má sjednocený termín s celou stájí - a to byl účel. Původně jsem čekala, že se bude stěna lámat, že budou nějaké problémy a počítala jsem raději se vším, ale zvládly jsme to bez štípání. Teď už jsou kopyta v pořádku, zkoumala jsem úhly a neshledala jsem žádné následky chvíli přerostlých kopyt. :)

Objevila jsem ale také vážnější věci, například na levé přední falešnou návní kost. Nejprve jsem si myslela, že je to pravá (rozdíl je v tom, že pravá návní kost vzniká z přetížení šlach až dokonce k jejich natržení, kdy po tomto úraze šlacha zkostnatí - jednoduše řečeno, zatím co falešná vzniká po úrazu - uhození nebo kopnutí; většinou si je kůň přivodí sám) návní kost a ihned jsem začala hledat chybu ve svém přístupu. Dokonce jsem si vyčítala, že je to tím, že Hájku zatěžuji moc, že jsem ji obsedla atd. Mé okolí mi ale tyto myšlenky důrazně zakázalo s tím, že na ni jdu tak pomalinku, až se tomu nechce věřit. Po důkladném pročtení článků odborných i neodborných (diskuse na fauně a equichanellu), po porovnání s fotkami a nákresy paní Dominiky Švehlové, jsem usoudila, že jde o kost nepravou, ale víc nám řekne veterinář příští týden. Vzhledem k tomu, že hrbol je již plně zkostnatělý, musí jít o věc poměrně starou, sama se divím tomu, že jsem si toho nevšimla, protože jí nohy sprchuji každý den, stejně jako vybírám z kopyt. Na černém koni si ale všimnete hůř. Zapátrala jsem tedy ve fotkách a našla. Hrbol byl na noze ještě před prvním cvalem na lonži a před tím, než jsem na Hájce začala jezdit. Dokonce ještě při prvním uzdění se na některých fotkách objevuje náznak ale je pravda, že ještě donedávna měla Hájka na zadní straně nohou srst dost dlouhou, takže jsem neměla šanci. Mou pozornost také odváděla výše zmíněná přerůstající kopyta. Na starších fotkách není kvůli srsti poznat nic, jen vím, že při koupi kost dle mého názoru neměla.

Navíc nezakulhala, noha nehřála, neprojevovala známky bolesti či neklidu při péči o tuto nohu, takže když na mě "z ničeho nic" vykoukla tahle boule, byla jsem z toho špatná dost. Kosmetická vada mě neštve, hlavní je, aby výrůstek nevadil šlachám. Proto jsem si objednala rentgen a nezbývá než čekat co na to vet. Fotka je focena z úhlu, aby výrustek byl vidět co nejvíce. Vypadá to hrozivě, je ale třeba přirovnat ho velikostně spíš ke kloubu nad ním, než hodnotit velikost k šířce holeně. Schválně pak zkuste pozorovat výrůstek na dalších fotkách a uvidíte sami, jak je těžké ho najít.

No a aby toho nebylo málo, včera jsem Siháji taky objevila nevítaného hosta v hubě. Ne, nebylo to to první klíště, co jsme vytahovali z oblasti mezi nozdrami. Našla jsem jí dost nepěkně rostoucí zub přímo z dásně. Nedělám vědu z přezubování, to by mě ani moc nezaskočilo. Zub ale roste dost nízko, zkrátka nadšená z toho opět nejsem. Navíc, už vidím Hájku při trhání a následnou péči o díru po zubu. Holt mám mladého koně, dalo se to čekat. Opět musíme počkat, co na to veterinář.

Jinak za sebou máme už první pád. Foukal vítr, kolega cválal na kruhu kousek od nás, Hájka se do toho prala s udidlem a aby toho nebylo málo, ryčeli na nás hřebci přes vedlejší ohradu. Vyústilo to v leknutí, pár kozlů za sebou, které jsem useděla, pak ale hájka běžela přímo na ohradu a těsně před ní to vyhla. Vše se to odehrálo v sekundě, blbě se to popisuje. Mám trochu naražený zadek, ale byla jsem ráda, že na mě Hájka neskočila, protože poté, co jsem sletěla, uskočila a málem dopadla předníma nohama na mě. Ještě, že mě má to zvíře snad trošku rádo, a v poslední chvíli zase uskočila bokem. :D Mám totiž jednu vadu, při pádu prostě držím otěže. V terénu je to možná fajn, když vám kůň neuteče. Někdy je to ale nebezpené. ;)

Nijak mě to nerozhodilo, naražený sval občas zabolí, ale já jsem z koně zvyklá padat (vždycky jsem měla štěstí na nějakého experta), naposledy jsem se proletěla před rokem v lednu. Ze zásady a výchovných důvodů především, jsem vklidu Hájku odvedla od ohrady a znovu nasedla. Stála klidně. Nedělám z toho vědu, čekala jsem to, přece jen je to mladé zvíře a tolik bubáků pohromadě, to je vždycky riziko. Zdokumentováno to nemám, svědky ano :D.

Krom tohoto drobného úleku jde výcvik dobře, vlastně jde nám to čím-dál lépe. Ještě by to chtělo ty perka a chapsy, na které čekám už šest týdnů a tak jsem objednávku zrušila a objednala jinde. V gumových perkách se jezdí ne zrovna moc slavně, při plném prošlápnutí noha v botě klouže. Ještě k tomu přičtěte naražený zadek a výsledek je zde :D.  - všímejte si proto raději mého oře, než jeho jezdce :D

Jsem pyšná na to, že jsem si ji zatím naučila úplně sama, ale na druhou stranu dokážu zvážit i všechny věci kolem a okolnosti Hájčiny nejistoty, kterou pod sedlem ještě z pochopitelných důvodů má a taky dobře vím, že naduté ego ještě nikdy nikomu nepomohlo ;). A když jsem dnes chtěla poprvé alespoň půl kolečka zaklusat, pozvala jsem Marťu na pomoc. Hájka byla nesvá z toho, že poprvé stojí v kruhu někdo jiný než já, a já se jí pro změnu uhnízdila na hřbetě. Proto obraty, které umí bez jezce na lonži poměrně spolehlivě a přesně, jsou nyní poněkud nejisté. Přesto jí dopřejte trpělivost tak jako já, bude pěkné porovnat následující video s videem natočeným třeba za měsíc. Už se těsím. :)