Malá duše a nový účes :D

Bude to znít asi divně, ale večer jsem měla zase menší výčitky svědomí, když jsem si vzpomněla, jakou zátěž se mnou Sihája včera měla a že měla nohy nalité už hodinu po terénu, no prostě zase úzkostlivé stavy. :) Hlavou se mi honily katastrofické představy noh nateklých jak balóny, kulhání, nálevky na hleznech..no hrůza. Holt útrpnosti začínajícího majitele koně.

Dokonce jsem si umanula, že za ni druhý den pojedu dvakrát a budeme poctivě chodit na jízdárně. Nakonec mi ale déšť, který vytrvale máčel půdu až do pozdního odpoledne a pokračuje v tom doteď, učinil přítrž takovým skutkům. Nakonec jsem byla ráda, když jsem přes bouřlivě stírající stěrače viděla na cestu a dojela do Dobrotic po půl páté.

Trošku nervní jsem popadla vodítko a vydala se k výběhům. Sihája stála jako obvykle sama (pořád nezapadá a asi už ani nezapadne do party) hned naproti vratům od stáje, jako by už čekala na vysvobození z hlubokého bahna. :D Kdo prochází pravidelně tento blog a videa, tak ví, jak to s bahnem máme. S cukáním v levém oku jsem se k ní blížila a už z dálky se snažila odhadnout, jestli má nohy své, nebo sloní. Pod nánosy bahna ale nebylo k vidění nic. Po opláchnutí jsem provedla hmatovou zkoušku a ejhle - nic. Krásně suché (vevnitř) spěnky, žádné nálevky, boule na přední taky nic. - další z mých nočních hororových představ, že se jí zvětší..:D

Asi na tom měla podíl ta voda všude kolem, která v hlubokém bahně nohu chladila, nebo samotný fakt, že není horko. Nebo to ani taková zátěž nebyla, klusali jsme přece jen na měkkém a dvakrát za celou dlouhou krokovku. Každopádně mě to nakoplo k další práci, zítra si dáme dvacet minutek krokování pod sedlem a uvidíme, co nohy na to. Taky plánuju, že budu využívat možností jezdit ven častěji, sama se ještě tak neodvážím. Přijde na to, ale ne hned..

Dnes jsme si tedy daly čtvrt hodinovou procházku krokem na ruce - v dešti, který nám vůbec nevadil a zbytek společného času jsme strávily v boxe..

Nedalo se nic víc dělat, než čistit a užívat si balvanu, co mi spadl ze srdce :D. Pořádně jsem Hájku vyčistila - bylo potřeba a pak mě napadlo, že bych mohla zkusit francouzský-španělský cop - tedy zaplétání hřívy, které se mi vždycky strašně líbilo, ale jsem totální antitalent na francouzský copy.

Už jako malá jsem to zkoušela, na sobě, na čemkoli, na čem se dalo a nikdy úspěch. Času ale bylo moc a co doma? Všichni jsou pryč a nikdo mě tam nečeká. Shodou náhod jsem nedávno četla článek na equichannelu o tomto způsobu zaplétání. Nemám ráda pracné "bobánkování" a u koní s dlouhou hřívou je to nemyslitelné. Navíc dosti koním bobánky vadí a dřou si je, protože jim stahují kůži pod hřívou a svědí je to. Španělský cop je ohebný a pokud je dobře udělaný, tak nevadí koni vůbec.

Na vyjížďce se mi totiž docela dost plantala hříva do otěží, hlavně v takových těch situacích, kdy koník poskočí a rozeběhne se a vy se snažíte hned reagovat zádrží. Potom, co jsem pár žíní vytrhla, jsem si umínila, že se to naučím. A tak jsem vytáhla z paměti ilustrace, co byly ve článku a zkusila první pokus. Nic. Zase jsem se do toho zaplantala.. Druhým pokusem se už ale začalo něco rýsovat a něco poměrně dost slušného. Škoda, že slušné nejsou i fotografie. Ve stáji bylo už šero a můj foťák na mobilu holt už lepší nebude. Vzniklo z toho něco do půli krku a poměrně slušivé.

K copánkům jsem taky získala menší nedůvěru díky výmluvnému článku zase na EQCH - "Proč svým koním nedělám copánky".. Ona se třeba jediná gumička, mrška dostane kam nemám a vy můžete přijít i o koně. Na každém copánku je jedna, copánků je X. I proto jsem ráda, že tomto způsobu zaplétání je gumička jediná a ještě u ramene koně, takže by snad do žlabu spadnout neměla..

Než svým koním zapletete copánky, doporučuju přečíst..

Ohlý krk způsobuje jisté vlnění, jinak se to povedlo rovně :D Fotky jsou rozmazané a hrozné, holt ve stáji tma. Až budeme venku a bude zapleteno, doplním :)

Hotové a profi to má vypadat nějak takto, i když já bych nechala od linie krku víc prostoru. No, budeme cvičit a pak se uvidí :)