Červen - průběžně..:)

Uf, v poslední době z té administrativní činnosti stíhám jen zapisovat do fyzického deníku ve zkratkách, co jsme dělali - můj dobrý zvyk, který se uplatní hlavně když hledáte, kde se stala chyba - pokud se nějaká stane. :)

Navíc mi začal stávkovat foťák..tedy ten taky, ale hlavně přítel, fotograf. Jezdí totiž teď na montáže a tak nemám nikoho, kdo by pořizoval ony sladké, amatérské a přesto tak něhou dýchající snímky :D.

A když už někoho donutím - v tyto dny je to většinou mamka, nejde mi zase nalézt kabel k tomu zrádnému přístroji a tak se můžu na fotky v digitále jen usmívat. Vzteky jsem byla bez sebe tři dny. Dnes mě ale paradoxně pobavilo něco, nebo spíše někdo, a toto zpestření dne mi pomohlo vymyslet, jak to zvládnout bez kabelu, takže poděkujme Petlinkovi10 - arogantní slečince, která si myslela, jakou udělá díru do světa, když mě obviní z kopírovaní vlastního koně..:D -no je to dlouhá historie, a nechci vás tím zatěžovat. Jen abych vysvětlila, o co šlo vě zkratce - slečinka vystupuje pod uvedenou přezdívkou na hře jménem Howrse, kde zabíjím volné chvíle, když nejsem zrovna ve stáji. Dala jsem si tam do profilu fotku se Sihájou, a protože se mi nechtělo nahrávat svou vlastní fotku znovu na net, zkopírovala jsem url z těchto stránek (poustnijaro). Jenže jsem zapomněla, že blogy jsou chráněny - tímto děkuji skvělé doméně pise.cz. To se Petlinek radovala, že odhalila "podvodníka". Napsala jsem tedy slečince pozdrav přímo tady na stánky a chabé ukončení našeho "rozhovoru" z její strany mě tak pobavilo, že jsem si uvědomila, jak to s tím foťákem nakonec udělám... Dotyčná mi totiž začala vyhrožovat, že mi to zavaří, a že mi udělá "reklamu" - asi myslela na Howrse... No nic, zasmála jsem se a ještě jednou díky, i za onu případnou reklamu.

Zásluhou dnešní protivné mládeže nepřímo, jdu se tedy konečně pustit do vypravování - po delším období neaktivity. ;)

Jestli pamatujete na neposlušný zub, tak ten nakonec sám odrostl, vylomil se a na druhé straně se objevil druhý - který nejspíš čeká stejný osud. Jsem ráda, že to šlo takhle krásně - přirozenou cestou a nemusela jsem Siháju zbytečně stresovat. On totiž ten "škaredý" pán v bílém plášti není oblíbený asi u žádného koně. Zvlášť, když má v ruce kleště, nebo podobný vražedný nástroj..:)

Ne, teď vážně, zuby jsem kontrolovala a zdá se, že by to měly být poslední zbloudilé "mléčné" zuby.

Odborná kontrola chrupu stejně ale Siháju dříve nebo později nemine.

Máme za sebou již třetí terén - vyjížďku. Ano, je to tak, ale nebudu předbíhat. Pěkně popořadě :).

Druhá vyjížďka byla velmi příjemná, za ospalého podvečera a v příjemné společnosti paní Jany a jejího šestiletého valacha Kima. Sama říká, že Kim je koník splachovací, na mě působí klidným, ale ne apatickým dojmem. Vím, že jsou vyznavači vyjížděk klidných, pomalých a to je pro nás začátečníky to pravé ořechové. Trasa vedla přes asfaltovou cestu, která je bohužel nevyhnutelná, přes dědinu - Žopy, kde jsme to stočily na polňačku. Po cestě jsme potkali také golfové hřiště, les, potok a paintballové hřiště. Vše jsme zvládali v klidu, Sihája sice občas popoběhla, nebo uskočila, ale to se dá čekat. Po každém zdárně zdolaném zádrhelu byla samozřejmě pochválena a ke konci cesty už šla krásně uvolněná, s krkem vytaženým dolů a dopředu. Ke konci cesty ale začala strašně kulhat na pravou přední. Hned jsem pochopitelně seskočila a moje diagnóza byla naštěstí tou nejlepší možnou variantou - kamínek zaražený ve střelové rýze. No jo, kopytní stěna už přerůstá, nemůžeme se už dočkat kovářů. Vetřelec byl odstraněn a po nasednutí jsme zdárně dorazili do cíle, v Hájčině případě domů.

Chtěla jsem nějakou fotku, odjezdovou, ale nakonec z toho vznikl tento omyl, při kterém navíc "klekla" baterka, takže jako recese následující "video-fotka"..:D

Do třetího terénu jsme jeli včera s Domčou, co chodí k Tuffovi do Dobrotic už léta a je zde jako repre-jezdec :). Trošku jsem ji zneužila, protože nebylo s kým jet, tedy pokud bychom nechtěli absolvovat štreku na Lysinu - tam se vydáme až tak za rok :D. Paní Jana je na dovolené, takže taky nic no a Marťa má s děckama z jezdeckého kroužku svých starostí taky dost. Domča má kobylku stejně maroda (nic vážného, jen si servala podkovu a tak je "nedobrovolně" naboso) a tak si vzala hřebce a jelo se.

Foukal silný vítr, ale bylo vedro, čehož zase náležitě využili ovádi a jiné bestie, které nemají slitování. Takže celková vyjížďka tím byla poznamenána nervozitou koní (i když byli nastříkaní, hovadům zjevně ani ten můj extrémně smradlavý sprej nevadí), protože se pořád oháněli a Sihája před hovady dokonce několikrát zkoušela útéct, "huba ne-huba". Příště pojedeme později, až nebude vedro, nebo si počkáme na den, kdy bude po dešti.

Krom nepříjemného hmyzu nic strašného. Kousek jsme vzali klusem, pěkně po rovné louce, nikam se nespěchalo. Zbytek cesty se šel krokem z kopečka, kde za plotem číhal v křoví bubák č. 1 - já nic neviděla, a o kousek dál pak bubák č. 2 - neomalený cyklista, co za Sihájou demonstrativně zabrzdil "flokem" a tím ji patřičně vylekal, až se mnou poprvé doslova vysřelila. Udělala dva "tryskové skoky" :D a pak se zase zklidnila, jak na popud můj, tak na pasivní popud pana Tuffa, který si z toho - jako starý mazák - samozřejmě, hlavu nedělal.

Colonel Tuff Bar & Martina Horáková - snad se nebude zlobit, že jsem si vypůjčila fotku :) Odkaz na stránky Ranče u Tuffa je v menu.

Poučení pro příště - nejezdit za takového horka.. I když to se dobře řekne, na začátku pravého léta, co? :)

A aby to nevypadalo, že jezdíme jen ven - což je samozřejmě blbost, doplním jen, že ježdění pravidelně prokládáme procházkama, nebo prací ze země, které je v poslední době opět potřeba, protože Sihája teď má zase "zkouškové období", kdy zkrátka zkouší, co vydržím - jo, jak jde o pastvu a žrádlo, nezná bratra, ani sestru :D - jako každý kůň. Taky se začala samovolně rozcházet při nasedání a několikrát zkusila dát hlavu nahoru při uzdění. Takže máme pořád co dělat, ale o tom to je a taky je to snad na tom všem to nejkrásnější.

Na závěr aktuální fotky:

Obrat vpravo.

Snižování hlavy - základ pro nápravu zvedání hlavy při uzdění.

Momentka :).

Jedna pózovací..

A tady dnešní paní fotografka - moje mamka, bez které by můj sen nikdy nebyl snem splněným. :)

PS: díky Bohu (Martině) za odčervení, protože ještě před dvěma dny by na fotkách vypadala jako před hřebením :D

Zítra bude Sihája slavit své čtvrté narozeniny!