Doporučovala bych všem těm malým slečnám, co mi všemožně píší vzkazy, že by "chtěly taky takového hezkého koníčka" :D, aby se pozorně dívaly na následující video. Ona je Sihájka jistě "velmi roztomilá, krásná atd.", ale v první řadě je to pěti-metrákové zvíře. A když se vedle skáče přes překážky, cválá a po cestě se blíží povoz, který ještě nikdy v akci z blízka neviděla a pořád ho hrozně řeší, tak se to vše projeví. Už když jsem viděla to pohazování hlavou, což je u Hájky jasný začátek všelijakých bujarých představení (dělá to i ve výběhu, když má lítací náladu, nebo to dělávala v kruhovce ve volnosti), bylo mi hned jasné, co se bude dít. Že ale předvede takové kozelce, nebo start z nuly na "sto" za sekundu, to jsem opravdu nemohla nechat v domácím archívu. :)
Zkušení koňáci nechť zavzpomínají na podobné chvilky se svými miláčky, holčiny, co uvažují v deseti letech o vlastním a navíc mladém koni, ať si vezmou ponaučení a přestanou si to všechno kolem koní představovat jako v počítačové hře. ;)
Na konci videa krátká ukázka, že pod sedlem je již usměrněná. Ať už šlo o pubertální projev vzdoru, či jen řádění z radosti a přebytku energie, šla Sihája po skončení jízdy z výchovných důvodů znovu na lonž a byla na ní v kroku a klusu lonžována, dokud se naprosto neuklidnila. Chování se totiž dle očekávání opět zhoršilo poté, co byli ostatní koně odvedení do stájí, včetně koní z výběhů. Za toho půl roku, co ji mám, tohle předvedla celkem dvakrát (počítáno i s případem na videu). Docvaklo mi, že její předešlé vyvádění na procházkách a nyní i na lonži bez ostatních, může být způsobeno tím, že se přestalo chodit na procházky ze země (byly jen dva pokusy a průběh znáte z minulého článku) a začalo se jezdit koňmo, vždy s parťákem - koněm. Sihája si mohla odvyknout, zkrátka si bez koní už nepřipadá tak jistá v kramflecích, jako byla předtím. Také do stáda už zapadla více, některé starší klisny ji už tolik neodhánějí, také přišla nová kolegyně - takže už není nechtěným nováčkem.
Proto jsem se hned druhý den rozhodla pro opětovné chození na procházky, abych se vyhla zase nějakým zbytečným zmatkům nebo zraněním, netlačila jsem zbytečně na pilu, šlo se jen kousek na obě strany, ale důsledně. Čichalo se ke všem bubákům, vše se prohlíželo znovu. Také jsme chytli chvilku, kdy byly výběhy po pravé straně prázdné, takže od koní jsme se ocitli daleko dříve než jindy.
Výsledkem bylo, že se ani jednou neplašila, nevyváděla, byla relativně v pohodě, jen domů pospíchala rychlejším krokem. Dnes pršelo, takže měla volno, zítra se půjde na procházku zase a o něco dál, pokud počasí dovolí.
No a nakonec ukázka, že kdy jsem kdysi psala článek s názvem "špinavé začátky" netušila jsem ještě, že se z toho stane již bahenní tradice. :) Pravidelně jsem terčem úsměvných pohledů, jen co vejdu do stájí. Pak, když jdu k výběhu pro Siháju, mi velmi rychle dojde proč, že nemám hledat koně černého, nýbrž jílovitě-hnědého...:D A to s důkladností jí vlastní - bahenní dredy na ocase i hřívě jsou pro ni nejspíš nutností.