přihlášení

odkazy:

Pátý týden :) - začínáme sklízet první ovoce

jpg">

Ze začátku jsme chodily jen kousek, den ode dne trasu prodlužuji, když moc fučí, tak zase zkrátíme. Nabízí se ještě druhá cesta, ale tam si zatím netroufáme, protože vede podél kolejí a podle toho, jak Hájka doposud stříhá ušima, když nedaleko vlak troubí a rachotí, jde vidět, že si ještě úplně nezvykla. Aut se sice nebojí vůbec, ale z velkých strojů má evidentně respekt.. - viz. obrovský bagr, který občas jede kolem stájí. I tak jsme ale pokročily v rozšiřování "známého vesmíru" a jsem ráda, že díky práci ze země to kobylka nese s takovým klidem.

A když se náhodou někde něčeho lekneme, stejně jako u modrého bubáka - prozkoumáme, očicháme, slepičíma krůčkama dojdeme až k místu činu a nakonec pamlsek a pochvala. Funguje to pokaždé.

* mimochodem, ten šátek nemá kolem krku schválně, bylo mi horko a z kapsy mi padal..takže ho nakonec vyfasovala ona a nezdálo se, že by se nad tím nějak pozastavovala. ;)

ZáVAZNĚ - nezáVAZNĚ

Po pár dnech klidu se ve stáji začalo zase hojně pracovat, přistavují se nové boxy a tak se zase sváří, mlátí - zkrátka rachotí. Siháju to vyburcovalo natolik, že se zase v boxe začala chovat jako klaustrofobik, dokonce se postavila párkrát zase na zadní - vždy, když zůstala v boxe sama. Takže když fučí, nenechá se uvázat - tedy dá, ale jak jsem psala dříve, zapře se do vodítka a čeká, jestli povolí uvaziště nebo vodítko či ohlávka. To byl ale (jak se ukázalo) případ minulých dnů.

Práce ze země měla další vhodný účinek. Sihája se učí uhýbat před tlakem a tím pádem se už do vodítka neopřela a když ano, okamžitě tlak uvolnila. Katastrofě jsem se taky snažila předejít volnějším uvázáním, vhodným umístěním u sena a provazovou ohlávkou, která působí důraznějí, než plochá stájovka. Také neuvazuji napevno, lano ve skutečnosti není na uzel, ale kdyby bylo potřeba, jde rychle povolit. A abych nezněla zase moc sebejistě, do karet mi hrálo i to, že byl vždy po ruce nějaký čtyřnohý kamarád uvázaný taktéž :).

A nyní pozor - už sprchujeme nohy..

Pokud jste četli "špinavé začátky", víte, že se Sihája bála hadice (nikoliv vody). Uzávěr syčí a prská na všechny strany a to Siháji prostě připadalo nejspíš moc zákeřné, aby postála. Taky je to tím, že (opět) jsem ji učila v klidu postát na jízdárně ze země. Možná by se to povedlo i dřív, ale byla zima a tak jsem nechtěla kobču kropit ledovou vodou. Odmontoval se prskací uzávěr, postupně se přidávalo na proudu a zase nějaká ta odměna. A teď už důkaz místo slibů..:D

A teď už zpátky k tomu hlavnímu..

Co se týče práce, kombinujeme. Lonž jsem omezila, protože Sihája jaksi přestala rozumět povelu pro zpomalení - respektive předtím to byla nejspíš náhoda, když zpomalila. Rozhodně si povel nespojila se zpomalením, naopak se zastavením a vytočením se do kruhu. To se mi rozhodně nelíbilo, proto jsem v první řadě změnila způsob přivolávání si jí k sobě. Kdo četl "bojujeme s bubáky" a viděl video ví, že ji zastavuji a přivolávám hlasovým povelem a zvednutou rukou kde držím lonž. To by bylo v pořádku, kdybych si ale neuvědomila menší nedostatek - Sihája je dominantní povaha a osobnost a časem by mohla zneužít toho, že vstupuje do mého osobního prostoru. Myslím tím to, že začala zastavovat a chodit ke mě i bez vyzvání, což je samozřejmě špatně.

Změnila jsem taktiku, povel zůstal ale zmizel důraz na hloubku tónu (což je při mém přirozenně hlubokém hlasu trošku samovolné) a hlavně už nestojím jako poleno :D, ale spojila jsem to s vykročením k ní. Kobča chápe, krůček ještě sem-tam udělá, ale rozhodně už si do kruhu nevykračuje jako "na koledu".

Jinak pořád dokola, klidné stání, snižování hlavy, ustoupení tlaku.. To už bude rutina napořád a nikdy to nebude úplně dokonalé :). Jak jste ale měli možnost vidět, dává nám to hodně i do jiných oblastí vzájemné spolupráce.

ustupování kolem předku

Zpět na hlavní stranu blogu