Od posledního článku jsem poctivě chodila na procházky, prodlužovala jsem trasu až na poloviny dřívější asi dvou kilometrové obchůzky. Taktiku jsem podpořila jednoduchým trikem - úplatkem :D. Vždy, když Hájka znejistěla a už už se chystala zase začít zmatkovat, nebo obíhat kolem mě, počkala jsem, až se zklidní a pak dostala pamlsek. Účelem bylo, aby si kůň "zakódoval" - zklidním se, dostanu odměnu. Určitě by se našel někdo, kdo by se při poslechu této mé teorie chytil za hlavu, na ni to ale zafungovalo okamžitě. Uviděla kombajn, začala se plašit, ale už měla naučené, že když se zklidní, dostane kousek mrkve, takže jsem ušla pár kroků, zatím co hypnotizovala mou ruku a šla klidně vedle mě a až poté jí pamlsek dala. Pak už si kombajnu nevšímala - a to byl účel. Nedávám ale pamlsky pořád. Tím bych u ní vypěstovala akorát škemrání. Podle popisu by to tak mohlo vypadat, ale ve skutečností více chválím hlasem a poškrabáním.
Trojský kůň :D
První týden v srpnu už jsme chodili daleko a Sihája byla vklidu.. Pak jsem si ale dovolila odjet na pět dní na festival.. Nikdy jsem u Siháji nevynechala víc než jeden den, i když jsem někam jela na víkend, vždy jsem ji v neděli přijela alespoň schovat, zkontrolovat. Teď ale téměř týden bez kontaktu. Věděla jsem, že postaráno o ni bude dobře, Domču jsem poprosila, aby ji občas zkontrolovala, vybrala z kopyt. Problémem se ale paradoxně stalo to, jak za těch pět dní ke koním ve výběhu přilnula.. První den jsem si ji vzala na volno do ohrady a jen na chvíli, pak jsme dělaly něco málo ze země. Druhý den jsem ji vzala na jízdárnu pod sedlo - krokování. Byla vynervovaná, ale přisuzovala jsem to tomu, že dlouho "stála". To, co ale předvedla ve středu, to byl vrchol. Začala se pod sedlem plašit kde čeho (i toho, co už viděla milionkrát a co jí normálně vůbec nevadilo), začala vymýšlet, rozbíhat se na plot.. Na hubu tupá, prostě zvedla hlavu a tahej si jak chceš. Domluva veškerá žádná. Všimla jsem si, že koně už se schovávají a bylo jasno: jančí, protože vidí koně jít do stáje a chce jít taky. Je sama, stádo zmizelo, panika. Nemělo cenu se s ní prát, počkala jsem, až ji zastavím a vydrží minutu postát, pak jsem sesedla (aby neměla pocit, že mě sundala sama, to by byla její výhra a pro mě velký ústupek), sundaly se postroje a dala se do výběhu - sama. Samozřejmě, že panáčkovala u východu, vzal se lonžovací bič a holka proběhni se. Nechci, abyste to blbě pochopili - bičem koně NIKDY nebiju. Stačí švihnout do vzduchu. A to nebyla ani potřeba. Když Sihája zjistila, že se ke vchodu nedostane, začala lítat jako smyslů zbavená, kozly, vyhazovala, až jsem se bála že přepadne. :D Tolik energie v ní bylo za těch pět dní, kdy jen ve výběhu stála a žrala.. Po pěti minutách-asi, už měla holka dost, udýchaná lemovala ohradu a volala na své kolegy. Vzala jsem lonž a připla ji. Čekala jsem, jestli bude dělat virvál ještě na lonži, to bych jí naložila zase práci, ale naštěstí už ví, že to právě takto funguje (od minulého pubertálního výjevu) a tak už jen klusala, bez možnosti ji zpomalit. Nakonec jsem vi vyvodila v kroku, aby se vydýchala a taky vychladla. Na konci si na nějaké jiné koně už ani nevzpomněla..:D
Dnes se šlo z výchovných důvodů zase na procházku, docela daleko a byla hodná, pak šla opět do ohrady sama, když se zavírali koně a tentorkát byl průběh o poznání klidnější. Proběhla se, vyházela ze sebe veškeré napětí a pak jsem ji zase vzala na lonž. Šla jsem s ní až na konec ohrady a když začala jančit, šla na kruh a musela pracovat v klusu (tím jsem pozornost strhla zase na sebe). Kdyby začala dělat virvál, musela by cválat. To ale naštěstí neudělala, takže jsme končili dnešní lekci v klidu. Zítra a pozítří to bude ještě lepší a to je hlavní, že se to zarazilo včas. Laikovi možná můj výše popsaný postup přijde vyhrocený, ale kůň holt není křeček, který může max. kousnout do prstu. Nepoučuju tady nikoho, jsou to moje postupy, převzaté ze zkušeností, rad a vlastních poznatků. Výsledek posuzujete už více než půl roku vy, sami.
Následující video je ze dnešního dne, kdy už se žádné velké rodeo nekonalo, ale je tam alespoň něco, včetně nádherného příkladu, jak se rozhodně neodhání kůň..:D
No a abych zase jen nekafrala na "neštěstí chovatele mladého koně" :D, musím uznat, že pod sedlem je Sihájka jinak zlatá, tedy alespoň do toho 10. srpna byla. Začala jsem ji pomalu podélně ohýbat na velkém kruhu, zatím jen v kroku. Malé kroužky už umí pěkně, ale na tom velkém ne a ne se ohnout, ale na to je ještě čas. Dokonce jsme se začali učit první základ stranové práce - obrat kolem předku (protože ustupování zádí umí ze země jen na ukázání prstu, předek je horší). Hned napoprvé pochopila, co po ní člověk chce a i když ještě občas neví, co s předníma nohama (ty opisují malý kruh), je suprová. Časem chci pomůcky úplně zjemnit, aby to taky nějak vypadalo, ale to je zase jen ten pomyslný detail.
Video je skutečně z prvního dne, co jsem ji obrat učila, začala jsem tím, že přítel dal pomůcku ze země (kterou už dokonale zná) a já těsně před tím pomůcku ze sedla. Po třech pokusech už nebyla asistence ze země nutná. Na videu je pokus č. 5, kdy dokonce opsala zadkem celý půlkruh, což jsem po ní ani původně nechtěla, normálně mi stačí čtvrt-kruh. Jak píšu, je to krkolomné, pro mě ale krásný úspěch a teď, po dalších pokusech to už vypadá úplně jinak.., hlavně zádrž otěží už není tak silná. Natočím, nebojte. A šlo to bez biče, kopání, nebo škubání - což pro mě bylo nejpodstatnější.
No a teď už budu končit, příště vám popíšu, jak mě Sihája uvítala na pastvě tím, že mi vyplivla ulomený zub do ruky, hned, jamile jsem k ní přišla..:D Taky jsem konečně sehnala ono video z červencové koňské školičky, takže taky přidám. Teď už ale dobrou noc.