Poustnijaro | Ve vodě

"Dneska je z ní kachna, která s potěšením vleze do rybníka šplouchat se, přerušuje vyjížďky, protože odmítá opustit hlubší louži, protože to tak krásně cáká ..." - napsala kdysi bývalá paní majitelka Siháji o její mamince, Nině Indře. Taky měla jako mladé tele strach z vody, stejně jako Hájka - no jen si vzpomeňte na martirium s hadicí :). Teď je z ní "kachna" a ze Siháji se pomalu stává taky.  Zatím jsme se Sihájou byly asi 8x v terénu a třikrát jsme to braly přes potok tam i zpět. První "plavení" bylo nejisté, ovšem později jsem začala objevovat Hájčinu lásku k vodě. Ano, opět celá mamina.

Horko venku je tak nesnesitelné, že na něj slyším jen samé nadávky, že "už je to moc," že "dvacet osm by stačilo" atd. a když jdu kolem páté-šesté pro Siháju na pastvu, tak už je spocená a to jen stojí a žere. Proto jsem hlavně v posledních třech dnech polevila. V úterý jsme s mamkou dopřály Hájce pořádnou koupel, se šmaponem - jak se patří :D a pak pasení, středa se nesla ve znamení ježdění až kolem půl sedmé, kdy se už horko dalo na ústup a dokonce bylo pod mrakem. Navíc noc předtím pršelo a to pořádně, takže nebylo ani dusno. No a dnes, dnes jsme se rozhodli vyjet si jen tak do potoka - plavit. Já osobně jsem to spíš pojmenovala "máčení", protože jsme měly v úmyslu hlavně to máčení nohou (koní, ne našich - ale vyhnout se tomu stejně nešlo).

Poprvé jsem riskla a jela na Siháji bez sedla. Takže je to takový "první terének bez sedla" - nebo spíš "poprvé mimo areál bez sedla". Přítel byl ale po ruce a přes "krizové úseky" vypomohl lanem. Nebylo třeba zasahovat, ale někdy prostě stačí, jen když koník ví, že tam to lano prostě je. Obavy byly navíc na místě, protože při minulém terénu byla Sihája téměř neudržitelná. Budu muset zjemňovat zádrž, rvát ji za hubu není můj styl a určitě to není příjemné ani jí, ale občas toho umí pěkně zneužít.. Pořád se totiž bráním martingalu nebo jiným vyvazovadlům. Ale zpět k vodě. Vyjely jsme tedy, nakonec ve čtyřech, což ještě podpořilo významnost této akce a bylo to o to veselejší.

Bála jsem se, že si Sihája bude lehat - to bych ji vážně naučit nechtěla, místo toho si lehnul Clipton. Bohužel to na videu není. Sihája zase trénovala zádrž dechu pod vodou, nebo pod ní zkoušela dýchat (?) :D a tak jsem poprvé viděla koně "glgnout" či "loknout" si vody. Zkrátka se jí dostala do nozder, prootže je měla i s hubou pod vodou. :D

Přítel šel s námi, je to od stáje kousek a vše konečně natočil. Takže se jdu podělit o zážitek..

Po návratu byla Sihája krásně uvolněná a tvářila se spokojeně, ještě jsem ji popásla a šla do boxu. Poslední dobou ji schovávám dřív, aby si zvykala na samotu i ve stáji. Prostě být od koní. Není tam sice úplně sama, v rohu stojí Ketty s malou, ale i tak se tam dokáže pořádně lekat, takže "trénuje". Nechci, aby to ale vyznělo tak, že je to pro ni nějak stresující, nebo dokonce, že ji tam zavírám a ona se dobývá ven. Kdepak. Žere seno a sleduje děj ve stáji. Zametání, drcení šrotu, ruch lidí, koní a jiných zvířat kolem... S plnou stájí koní to nikdy nebude tak vnímat jako téměř samotná. Zatím se to vyplácí, už je uvázaná daleko klidnější, nechá se vyčesat, osedlat, v klidu uvázaná před boxem v uličce, což byl jednu dobu taky problém. Hlavně když byl ve stáji ruch.

No..slibovala jsem si, že sem jen hodím video z potoka a ejhle..zase jsem se rozepsala.. V příštích dnech konečně video z koňské školky. :)