Jsme nemocní..:(

Je to tak, náš krásný, rutinní život přerušila zdravotní nepříjemnost - absces kopyta. Je to zatím jen kovářem potvrzená diagnóza, vet přijde na řadu nejspíš zítra, nejpozději pozítří, protože se mi nechce čekat, až se to provalí přes korunku ven - už z hlediska etického - trvalo by to déle a bolelo by to mnohem více.

Přišlo se na to včera, když jsem Hájku po dvou dnech relativního klidu (první den procházka s menším plašením, druhý den úplné volno) chtěla vzít ven. Domlouvala jsem se s paní Janou, se kterou jezdíme vlastně pořád, že si užijeme poslední pěkný zářijový den někde na lukách a polních cestách. Vypravili jsme se ke koním a protože byl časový skluz, poslala jsem pro Sihájku do výběhu přítele a šla se převléct. Už po příchodu do boxu byla Sihája apatičtější - než obvykle a podivně nevrlá. Prohlédla jsem ji a nenašla žádnou příčinu - zranění, odřeninu, kousanec, kopanec... Šla jsem tedy čistit a sedlat a s přítelem jsme si z podivné kobčiny nálady ještě dělali srandu, že je "napučená, že jsem pro ni nešla sama". Smích mě ale přešel, když jsem po krokování na ruce na jízdárně nasedla. Kobylka, co obvykle vykročí a je celá hrr do chození a běhání, sotva se dá zastavit, se nyní rozešla s menší nevolí a krok samotný nebyl zatím kulhavý, ale rozhodně nebyl čistý. Nezdálo se mi to a tak jsem kobylku po vychození nechala naklusat. Jindy se rozeběhne a musím ji brzdit, nyní udělala tak tři kroky a s razantním dopadáním na levou přední (ze sedla se to tak jevilo) zase zpomalila do kroku. Předvedla jsem to ještě paní Janě a shodly jsme se, že to rozhodně není zase jeden z mých přehnaných strachů "zase kulhá," které občas chytám v terénu na kamenitých cestách.. To víte, od nálevek jsem na nohy přehnaně hysterická. Tentokrát ale bylo evidentní, že skutečně něco není v pořádku. Okamžitě jsem tedy sesedla, prohlédla kopyta, jestli tam není právě ten zmíněný vetřelec v podobně kamínku, ale nic. Terén jsem tedy odřekla, z kobči sundala cajky a ještě šla pro zjištění podrobností na lonž, kde si dala kolečko v kroku na obě ruky, pak jsem zkusila kobču naklusat a kulhala. Tentokrát se mi zdálo, že je to zadní noha a i pozdější prohlídka na asfaltce ukázala na levou zadní nohu. Začala jsem si také mnohem výrazněji uvědomovat, že právě tuto nohu si Sihája celou tu dobu uvolňovala, i když to dělá i normálně, ale to nohy střídá.

Po diagnóze levá zadní jsme se všichni horlivě pustili do prohledávání, ohmatávání, tlačení a prohlížení, zda není na noze jakýkoli otok, otlak, kopanec nebo něco takového. Nenašlo se nic, nohu jsem pro jistotu schladila vodou a kobylku dala do boxu. Dnes jsem se za kobylkou vydala dříve, venku už bylo o poznání chladněji, foukal náš starý známý, ledový vítr. Kobylka byla celá důkladně prochlazená, mě se to ale hodilo ke zjištění, že jediné, co zůstalo teplé, bylo právě levé zádní kopyto a žíla na levém hleznu, z vnitřní strany. Počítala jsem s tím, že to bude buď otlak, či absces kopyta - nebo natažená šlacha, či zánět mezikostního svalu. Zkrátka noha nebo kopyto. A protože byl zrovna po ruce kovář, odchytla jsem ho a šlo se na věc. Ihned po pohmatu spěnky, koruky a kopyta samotného řekl, že je to z 90% kopyto, protože hřeje, v prstních tepnách byl hmatatelný pulz  a korunka byla citlivá na pohmat. Začalo tedy okamžité ohledávání korunky a poté strouhání kopyta, protože u patek byly zjevné prasklinky.

Hledali jsme, prasklinky či kamínky v bílé čáře, otvory po hřebíku nebo jiném ostrém předmětu, černá místa na chodidle, střelce, patkách či nosném okraji - zkrátka všechno, co by mohlo infekci do kopyta zavléct. Ale světe div se, nenašli jsme nic. Pavel bral víc a víc, ale vždy, když jsme pojali podezření na prasklinu či rýhu, po dalším jemném strouhnutí byla pryč. Nakonec zůstalo čistě bílé kopyto bez škábanců, rýh, skvrn, dokonce ani tečka na bílé rohovině. Znovu jsme tedy prohlíželi korunku a nenašli vůbec nic. Zmíněné patky byly bez poskrvnky. Barva rohoviny také vyloučila nějaký nášlap či otlak, protože to by bylo místo narůžovělé. Skončili jsme za šera a řešili, co dál.. Kobylka zůstala v boxe, nohu stále odlehčenou, kopyto bolí stále. Zítra uvidíme, jestli se někde něco neprojeví a pokud ne, bude se volat veterinář, aby kopyto prohmatal kleštěmi a pokusil se místo zánětu určit.

Jsem z toho samozřejmě celá špatná, nejradši bych to zase vyřešila během hodiny, hlavně, aby už byla zdravá. Nejhorší ovšem je, že pokud ani veterinář nic nenajde, bude se nejspíš muset počkat, až se absces někde provalí, obvykle to bývá právě korunka a je to hodně bolestivé, nebo se pokusit podpořit vyvalení přes chodidlo nějakými zábaly. Bude to boj... Držte nám palec..nebo radši všechny 4 palce.

*fotky jsou ve špatné, "stájové" kvalitě...to je teď ale banalita. Na fotce kopyta se sice objevují tečky, jsou to už ale nečistoty po odvedení zpět do boxu, kde byla fotka pořízena. Spoléhali jsme hlavně na bílou čáru, která je vybraná poměrně dost, ale i tam bylo sněhobílé nic..:(