Záhadné uzdravení a pomalý návrat "do práce"...
27. 9.: chodila ochotně a energicky jak ve výběhu, tak na ruce. Byli jsme napást, pak jsme zkusili něco ze země (couvání, obraty..) - jen takovou 10-minutovku. Po cestě z menšího kopečka opět pokulhávala, ale jinak už nezakulhala téměř vůbec.
28. 9.: opět ochotná, z kopečka se ještě jde hůř, ale už nekulhá. Lehká práce ze země 10 min., povodění na ruce. Opět mi bylo sděleno, že "bych ji měla vzít pořádně na lonž, dokud se zase nerozkulhá.."... Už to beru s rezervou :)). V boxe v klidu, zatěžovala obě nohy.
29. 9.: podobné jako včera, kopeček už lepší, nahoru dokonce sama naklusala (na ruce). Lehká práce ze země 20 minut na louce.
30. 9. a 1. 10.: NAPROSTÉ VOLNO VE VÝBĚHU, kulhání žádné. V sobotu jsme byli mimo, takže měla pohodu :). 13 DNÍ OD ZJIŠTĚNÍ PROBLÉMU.
V neděli 2. 10. jsem kobylku chtěla zkusit vzít opatrně na lonž. V Rýmařově jsme koupili chrániče i na předky, tak jsme je chtěli vyzkoušet, jestli nebude chodit jako kosmonaut :D. Nechodila, dokonce mi připadala taková ochotnější.. Zadní nožky už jsou téměř bez strouhání, v obratech si ale přišlapuje nohy (předky) nebo se bije spěnkama o sebe. Stejně bych chrániče pořizovala později na skákání a do terénu se taky hodí, takže trošku předčasně vůbec nevadí.
Chvíli jsem se bála, jestli se v klusu nerozkulhá. Vůbec nic, dokonce si párkrát poskočila v bujaré náladě. Nic jsem nepřeháněla, dvacet minutek pochodila na obě ruky, časté přechody do klusu, ale nikdy klusem víc jak půl kola či kolo. Pak se končilo úplně a šla do stáje.
V pondělí jsem se váhavě rozhodla vzít ji pod sedlo - v kroku. Sihájka byla zase ve svém živlu, zase bylo co brzdit, hrnula se dopředu, pořád by jen klusala. To jsem jí statečně upírala a pěkně chodila v kroku 30 minut. Ke konci jsem zkusila na rovné stěně dvakrát na obě ruce zaklusat, jestli nekulhá a zda je klus čistý a nic - byl a po kulhání ani památky.. Po klusu jsem řádně vykrokovala a šla zase domů (jezdím totiž až večer, chci ji nechat ve výběhu co nejdéle, dokud ještě počasí přeje).
Dnes jsem vzala kobču opět pod sedlo, zase na 40 minut, hodně jsem krokovala, i když dnes byla Sihája výjmečně "nadupaná". Neustále si naklusávala (což jí bylo samozřejmě vždy překaženo), táhla dopředu a v klusu jsem skoro nestíhala vysedat. Na druhou stranu jsem ji dneska nechala vyšlápnout, hlavně na dlouhé stěně. Chtěla bych jí tohle nasazení na jízdárně uchovat, nezprotivit jí to. Na podsazování, shromažďování a ostatní vylepšování bude ještě času dost. Jinak už začíná i v klusu pěkně chodit přes hřbet, hlavu dole, záda celkem uvolněná.. Nu dělá mi zase radosti a radosti.
Kam se poděl milý zánět, to netuším.. V pondělí byla Sihájka vystrouhána (všechny 4 - pravidelné strouhání, levou zadní vybírali samozřejmě minimálně, protože již byla strouhána před dvěma týdny) a nenašlo se nic - žádné provalení, natož místo vniknutí zánětu. Kdo ví, možná šlo jen o "nepřímý absces" - v Sihájině případě bych ale viděla jako původce max. rozšířenou bílou čáru (kopyta byla hodně odrostlá, nadměrné sucho...). Každopádně je to snad pryč a nerada bych se k tomu vracela. Osobně jsem ale nezažila koně, který by kopytní absces takto "rozchodil".. Budu se raději přikládat k možnosti, kterou říkal Pavel (kovář), že byl zánět podchycen ve skutečně malém stádiu a snad se ho podařilo potlačit..