Co nového?

Díkybohu, kulhání se už nevrátilo a doufám, že už ani nevrátí *klepu na dřevo :)*. Sihájka má zase chuť do práce, dokonce začala pod sedlem krásně pracovat, až se mi tají dech. Chrániče na předních nohách dělají hodně, v obratech, kdy se kobča občas dost strouhla (nemá holt ještě rovnováhu) a dávala si pak až přílišný pozor nohy. Teď si je jistější, nebojí se v klusu si pořádně vyšlápnout (někdy nestíhám ani vysedávat :D), hlavně když ji pustím na dlouhé stěně. V rozích už se ji snažím i v klusu trošku ohýbat, ale ještě pořád má problémy s rovnováhou. Celkově jsem ale velmi spokojená, dokonce v posledních třech jízdách začala respektovat kavalety (asi to je rovněž chrániči) a krásně je přechází. Toho bych chtěla využít a začít je používat více. No, asi bude lepší natočit nějaké to video, z toho to půjde vidět lépe.

Poprvé jsem se také rozhodla zkusit si zajezdit jen na ohlávce, protože Sihája pod sedlem už pěkně reaguje na holeně - zatáčí s prověšenou vnitřní otěží a docela se mi už daří i brzdit ji více sedem, ne "za hubu". Pomůcky pro zpomalení a zastavení bych chtěla zjemnit na maximum - co to půjde. Jezdila jsem jen chvíli, párkrát obešla jízdárnu a pak, až kobylka pochopila zastavení, jsem jí dala pokoj. I když byla tato první "lekce" dosti nesmělá, budeme na tom pracovat pro zpestření práce "ze sedla". Některé pobídky sedem a holeněmi jsou totiž daleko srozumitelnější, když mezi sebou nemáme sedlo, beránka a deku.. Co se týče ohlávky, nejsem z těch, co při vší snaze o "extrémní přirozennost" sní o jízdě úplně bez udidla v "běžném provozu", nejraději by s koněm nedělali na uzdečce vůbec. Ale pokud má člověk jemnou ruku, cit a trpělivost, není udidlo nutně mučícím nástrojem.. Navíc si myslím, že přiježďovat bez toho koně na nějakou slušnou úroveň zkrátka nejde, takže jízda pouze s ohlávkou zůstane nejspíš jen občasnou kratochvílí a novou zkušeností pro nás obě.

Oproti radostem ze sedla se vrací problémy s plašením mimo areál.

Pojala jsem dokonce posledně pocit, že už toho začíná kobylka zneužívat, že přišla na to, že když "zajančí," nic se po ní nechce, hlavně klid.. Těžko říct, jak kůň přemýšlí, nejsem sice zastánce názoru "vymýšlí, protože si myslí to a to..," ale něco na tom asi bude. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, osobně doufám, že se přes zimu zase podaří s ní chodit i na delší tůry, protože keře (ze kterých má největší strach a pořád na ně čumi :)) budou už bez listí a půjde za ně vidět.

Mimo poslední incident se snažím chodit s kobylkou pracovat ze země i mimo jízdárnu a asi zase začnu "zkoušet" i pod sedlem - dojet sama na kraj výběhů, na louku apod. Pokud je plašení problém, budeme s tím holt začít bojovat, pomalu a v klidu, ale jistě. Naopak, pokud je Sihája v klidu sama od sebe, nechávám ji na louce třeba jen postát, ale bez pasení. Prostě když nedovolím, tak se nepase. Ze začátku se asi jako každý kůň přetahovala s hlavou urputně zavrtanou do trávy, ale teď už zkusí a když nedovolím, tak pak nenaléhám. Bude se to hodit v terénu, v minulosti mi u hodně koní vadil zlozvyk rvaní se o otěž pokaždé, když se jelo po trávě a nebo bylo potřeba se na louce zastavit. Někteří koně byli nepříčetní, když jste je pak potřebovali zase od trávy odlepit.

Když už jsme u boje se strachem, vzhledem k počasí posledních dnů bylo potřeba vzít Siháju po čtvrt roce (cca) do haly a protože jsme odtamtud naposledy téměř utíkali :D, docela jsem se toho bála. Původně jsme měli s Janou a Kimem vyjet ven, ale rozpršelo se, takže nárazovka.

V prvních pár minutách už jsem si připustila, že na ni v hale možná ten den ani nesednu, vyváděla, lítala, srdce ji bušilo, až jsem myslela, že jí vyskočí z hrudi. To, že tam s námi byl Kim, nepomáhalo, nebo si raději nechci ani představit, co by dělala, kdyby tam nebyl. Nicméně po neúnavném vodění, očichávání všeho, prohlížení prostředí a stoického klidu z mé strany se Sihája trochu zklidnila, pak jsem ji nechala chodi kolem mě a nakonec se rozhodla nasednout. Sice to chvíli trvalo, protože Sihája odmítala stát (nevózní kůň prostě potřebuje pochodovat), ale povedlo se. Trošku si zatancovala, ale když zjistila, že si z toho nic nedělám a naopak ji vedu v klidu, umoudřila se a nakonec chodila hezky. Pak jsem trvala na kolečku v klusu na obě ruce a když se povedlo, měla konec práce.

Pak jsme v hale ještě chvíli povídali, Sihája postávala a byla už celkově klidnější. To byl účel. Uvidíme, co bude příště a co bude, až tam půjdeme sami..

Ve videu je krátký sestřih toho, co bylo :D...