Téměř měsíc nic. Nadpis naprosto odpovídající textovému pojetí, nikoliv však reálné skutečnosti. Ve dnech dalších měla Sihája volno a cval jsem od posledního článku neprovozovala. Období sucha, které sužovalo celý listopad, si neúprosně vybíralo daň i na kopytech koní, která bez vody prostě nefungují (což mnoho lidí neví a nechápe, i když jsou u koní již řady let).. Navíc byla dosti přerostlá a tak jsem kobylku nechtěla týrat na tvrdém s takovými kopyty. Cválaly jsme naposledy 18. 11., kdy se zároveň objevil menší problém. Sihája měla nejspíš už dost a nechala se hodně nutit, dokonce se objevily známky vztekání a šklíbení, což u ní normální rozhodně není. Nu, nacválat musela i za tu cenu (z výchovných důvodů) a pak jsem se vrátila o krok zpět - jak mám ve zvyku, když kobylka dává najevo, že je toho na ni už moc.
Jasné, někdo by možná řekl, že jí tyhle "frackoidní" projevy nemám tolerovat, na druhou stranu já znám svého koně v tuto chvíli nejlépe a vím, že rozhodně nepatří mezy ony urputné "zkoušeče," co se z každé situace snaží vyčůraně vybruslit pro svůj klidový prospěch :D. Sihája je dopředná, vůbec jí za normálních okolností nevadí makat. Tady už to ale asi bylo přespíšliš a tak jsem opět poslechla instinkt, který mi zatím ve výcviku vždy pomohl posunout se dál, místo, aby se z náznaku nepohodlí stal skutečný problém. Ono "naučit si" koně tak, aby měl k práci odpor, je věc jednoduchá a rozhodně snazší, než aby ho práce naopak bavila. Následující dny se tudíž nesly v duchu opakování a zlepšování se. Od toho dne jsme zvolnily a vrátily se zase k práci ze země a základům. V dalších dnech jsem Siháju vzala na jízdárnu bez sedla a dělalo se jen v kroku, vysvětlovaly jsme si zase pomůcky k couvání a obratům kolem předku a hlavně zjemňování pomůcek zádrže. Pod sedlem jsme pracovaly na klusu, protože je pořád co zlepšovat, na měkkém písku v hale jsem si zkusila pracovní klus, ale Sihája ještě nedokáže jít v takovém shromáždění, abych byla schopná sedět na zadku (byť se snažím sebevíc..:D). Všechno to přineslo úspěchy, protože doby, kdy Sihája odmítala zastavit a stát, jsou - zdá se, nenávratně pryč.
Ke konci listopadu měla také poměrně dost dní volno úplně, kdy jsem ji přijela jen zkontrolovat, vyčesat a schovat k večeru do stáje. Kopyta jsem vzorně namáčela a poté teprve mazala a ukázalo se to být užitečným, protože po návštěvě kovářů byla polovička koní téměř chromá - vzhledem k tvrdosti kopyt, suchu a zimě. Kováři to není, jezdí k Tuffovi už 4 roky a říkali, že s tak tvrdými kopyty se léta nesetkali - ale že kam v listopadu přijeli (a nejen oni, ale i ostatní kovářští kolegové), tam to vypadalo podobně. Já jsem s nimi spokojená, strouhají výborně - s kováním zkušenosti nemám. Siháju žádné problémy nepostihly a mám ten dojem, že to bude právě oním máčením. Ostatní zmínění koně týden chodili jako na jehlách, ale díky tomu, že se nám příroda zase vzpamatovala a spadla už i nějaká ta kapka (u nás tedy hojně), koníci už jsou naprosto v pořádku.
Pokud si pamatujete na paniku mimo areál, která se objevila začátkem léta a od té doby se s kobylkou prakticky nedalo bez jančení nikam jít, využila jsem opadávajícího listí a trávy, na kterou už se většina koní dívá jen lhostejným pohledem a začala zase chodit ven. Taky jsem zkusila 4. 12. nasadit Siháji uzdečku a i když ji vedu za ohlávku pod ní, musím uznat, že s uzdečkou kobča téměř vůbec nevymýšlí a prostě jde. Kdo ví, třeba si skutečně spojila, že s uzdečkou se prostě pracuje, ale to by byly zase jen teorie. Pro mě je ale hlavní výsledek a to, že jsme konečně zase došly skoro na konec prvního pole. Postupně budeme prodlužovat a přes zimu bych se ráda vrátila na původní délku procházek. Na jaře si budu muset kobylku pohlídat a zapracovat na tom všem okolo poslušnosti a respektu, aby zase nezačala vývádět a půlroční práce tak zase nevyšla vniveč. Opět se ale potvrdila přímá úměra, kterou u Hájky sleduju už půl roku. V něčem se zhorší, v něčem naopak zlepší a mě se zatím daří vcítit se tak nějak do ní a volit další výcvik bez újmy mé, či její - ať psychické, tak fyzické. :)
No a prosinec sám už se nese ve znamení nových úspěchů. Na jízdárně Sihája šlape jako hodinky jak v kroku, tak v klusu, myslím, že v půli měsíce bychom mohly zase zkusit zacválat, podle terénu na jízdárně, nebo si počkáme, až bude hotová nová jízdárna. Martina (majitelka Ranče u Tuffa) chce jízdárnu celkově zvětšit a vyrovnat, takže tam už to bude jiné. Já osobně zatím cválat nějak nepotřebuji, víc se teď soustředím na krok a klus, kdy už se snažím chody trošku shromážďovat a zase rozkládat, zkrátka zase aby trošku víc přemýšlela nad tím, co s těma nohama dělá. :) Přes kavalety už chodí pěkně, vyšší ještě nedávám, jsem ráda, že se naučila chodit i přes normální a jde na ní vidět, že už přemýšlí i nad tím, jak je přeleze. Když moc letí, tak ji zbrzdím, ale už má i sama tendence zpomalit si nebo naopak natáhnout kroky, aby jí to vyšlo. Jsem moc ráda. No a další věc, která mě potěšila, je cval - tentokrát na lonži.
Se Sihájou jsem na lonži cválala jen v dubnu, pak jsem (nezávisle na onom lonžování) objevila onu falešnou návní kost a dostala strach. Od té doby jsem lonžovala jen krok-klus s častými přechody a změnami tempa, o cvalu jsem ale nechtěla ani slyšet. Někdy na podzim ale byla jízdárna krásně měkká a tak jsem se rozhodla to zkusit znovu, naprosto to ale nevyšlo. Kobča dělala vše možné, jen aby nacválat nemusela a už vůbec ne cválat plynulé dál. Vrtalo mi to sice tenkrát hlavou, ale v té době pro mě bylo prvotní něco jiného a tak jsem to nechala, až budeme chodit do haly a cválat i pod sedlem.
Ta doba ale již pomalu nadchází, na jízdárně - jak říkám: ještě uvidíme a nejspíš počkáme na tranformaci na větší. Na lonži už bychom ale měly začít trénovat, protože nějak se té rovnováze musí naučit chca-nechca a beze mě na zádech jí to půjde podstatně lépe. Vzala jsem ji do haly, kde je krásně hluboký písek a už při prvních krocích na lonži na ní bylo vidět, že "dneska by to šlo". :D V písku pohrabávala, šla s vysokou akcí předků i zadků a tak nějak celkově se "nesla." A tak jsem si řekla: "fajn, uvidíme, jak nám to půjde v kroku a klusu a pak to zkusíme." Pořádně jsme prokrokovali, uvolnili se v klusu, zařadila jsem co nejvíc přechodů. Zkrátka, jako vždycky. A pak, když už klusala pěkně odzadku jsem ji pobídla a kobča ochotně naskočila. Bičík jsem si vzala jen tak, aby se neřeklo, poslední dobou lonžuji krok-klus bez něj. Není totiž potřeba, Sihája chodí do předu sama a ví, že zpomalit nesmí, dokud neřeknu já. Na to nacválání jsem si ale bič vypůjčila. Stejně jenom naznačuju. Sihája se biče nebojí (v životě s ním ode mě nedostala), ale respektuje ho. Po dvou úspěšných kolech na obě ruce jsem to ještě zkusila bez biče a opět úspěch. I když ještě není úplně vyvážená a občas se o lonž tak trošku opře. Ale to je věc rovnováhy a není to, že by tahala naschvál. Ona se spíš zaměstnává pohazováním hlavou, které je zkrátka jen věcí její "bujnosti"..nebo jak jinak to nazvat :).. Pak jsem také zkusila pár přechodů cval-klus-cval-klus. S výsledkem jsem velmi spokojená.
Nakonec jsem vykrokovala ještě na ruce, protože v hale je přece jen v hale a občas se stane, že se mi nepodaří ji dostat do takové pohody, aby se v klidu "vyfuněla".. Takže raději na ruce, to je klidná v podstatě hned a po čtvrt hodince je krásně vykrokovaná.
No a dneska? Nebe bez mráčku, Zrzek prohříval tradiční Prosincový holomráz svými paprsky, na zimu nezvykle silnými. Ideální počasí na nějakou tu prácičku venku. Jízdárna mě ale zradila. Byla podmáčená, jak na ní voda po dešti zamrzla a díky dnešnímu slunci opět rozbředla na klouzavé blátíčko.. Měla jsem z toho trošku nerva, protože do haly se zavřít nepřipadalo v úvahu a co s nasedlaným koněm? Chvíli jsem tedy jezdila za hnojištem, kde je alespoň tráva a pak jsem se vydala vštříc otevřené krajině. Ano, sama, ale jen po konec výběhů. :D Tam jsem odchytla holky, co zrovna mířily na menší projížďku v kroku s jedním zaklusáním, takže jsme se připojili alespoň na tuto akci. Vrátily jsme se se setměním a spokojené, že alespoň něco dneska vyšlo. Ven máme jet totiž i zítra - ale co jiného dělat, když je jízdárna nepoužitelná? ;)
Nakonec ještě poprosím o hlas do ankety. :)