Čtvrtek se nesl ve znamení velkého česání. Sihája byla den ode dne čistší, takže jsem se rozhodla pustit se konečně do ocasu, na kterém se houpaly bahnité dready :D. Kobča opět přišla za mnou, takže na mě se bahno ve výběhu bude nejspíš i nadále jen škaredě dívat a svědci to ocenili uznalým úsměvem. Mám z toho radost, že ví, ke komu patří. Rozhodla jsem se kobylku uvázat před boxem v přední části stájí, protože v té zadní, kde bydlíme, se neustále svařuje, mlátí a řeže. Nasadila jsem jí provazovou ohlávku, vzala lano a šlo se na jízdárnu, která byla ale ještě řádně zabahněná a Sihája, která ještě nechápe, že když člověk zastaví, měla by i ona zastavit, mě tam hned na proprvé dost neesteticky potáhala. Samozřejmě nepochodila, chyby byly po zásluze "odměněny" a ke konci už se na to dalo i dívat. Jak ale říkám, velký podíl na tom měl terén. Klouzalo to mě i jí a navíc byla na jízdárně poprvé, takže zase senzace z každého neznámého lístku na zemi. :) Už ale vím, co musíme dopilovat. Chodí ochotně s člověkem "na pleci" ale má tendence do mě občas šťouchnout hlavou, přišlápnout, prostě přejít, což je samozřejmě špatně a zastavování, či jen zpomalování je pro ni učiněnou provokací jít proti tlaku. Není divu, nikdy s ní nikdo nepracoval, neví co po ní chci. Však se to brzy naučíme, až budou lepší podmínky.
Pak jsem se pustila do zmíněného ocasu, při mytí kopyt rýžákem už stála taky klidně, takže pokroky jsou znát. Ocas byla ruční práce ve stylu "lámání" zaschlého bláta a následného vyčesávání plastovým hřbílkem. Sihája spokojeně žrala seno, opět uvázaná - potřebuju, aby si začala pomalu zvykat na uvazování, protože neumí ani to /resp. nebyla nikdy uvazována/. Když jsem skončila s ocasem, byla už tma, takže jsme kobču hodili s přítelem do boxu, uklidili postroje, pomazlili a jeli domů.
V pátek končil přítel dřív, takže jsme se vydali do Dobrotic spolu a s jasným cílem - ukázat kobči halu, provést ji tam a zkrátka opět pokročit v "poznáváním okolí". Kobča sice trucovala v budce, schovaná před poměrně nepříjemným větrem, který foukal, ale pak opět přišla na zavolání, takže jsem spokojená (video výše), a ke všemu zase zabahněná až hanba. Nešťastně jsem se pustila do díla, když mi Marťa poradila svůj "gryf" na odstraňování bahna - totiž JEMNÉ použití kovového pružného hřbílka - a bahno bylo do deseti minut z koně pryč. Sihája to přes svou řádně narostlou zimní srst ani necítila, jen vše kontrolovala vševidoucím pohledem a s plnou hubou sena spokojeně přežvykovala.
Šla jsem se zeptat, jestli jde někdo na halu a dozvěděla se, že jde Lenka lonžovat, takže jsme se vydaly napřed, obešly okolí a pak je následovaly do haly. Se Sihájou jsem před halou procházela ve středu i čtvrtek, takže věděla, kam se jde, ale nevěděla, že tentokrát až do haly. Dveře zavrzaly, Leňa s kobylou vešly a my je následovaly sice nejistým krokem, ale přece odvážně. Obešla jsem tam s ní pár koleček na obě ruce, po chvíli si zvykla a byla v klidu, takže jsme se vracely do stáje. Opět jsem zneužila situaci a šla zleva od haly, protože Martina byla s Tuffem v terénu a tak jsme mohly projít kolem místa, kde má hřebec padok bez obav. Zase jsme obešly kolečko kolem a pak už zase zpátky k balíku sena. Tam jsme důkladne omyly kopyta a nohy, tentokrát i zespoda a namazaly stěnu. Byla hodná, stála bez hnutí..
A mimochodem..ten ocas budu zítra česat znova :D.