Rok se Sihájou..

Pokud jste na tom stejně jako my - ve stáji -9 °C, venku -14, neustálý a vytrvalý ledový vítr, šlehající do tváře a znemožňující jakékoli běžné lidské nadechnutí, natož nějakou tělesnou aktivitu - bez zmrlzlých údú do morku kosti, jistě se nemůžete divit, že tady nic nepřibylo. Koně nemůžou ve výběhu skoro chodit, protože rozbahněné krátery zamrzly a kloudný krok po takovém povrchu neuděláte, takže to spíš vypadá, že se plazí. Sihája dokonce přestala chodit na zavolání, jen stojí, kouká - dává najevo, že vnímá můj hlas a že o mně ví, ale nehodlá se za mnou po těch kráterech vypravit. Takže nakonec jdu já za ní a to už se pak nechá přemluvit.

Snažím se jí napouštět vlažnou vodu, protože po vypití ledové se rozklepe jako ratlík. Deku má větrovou, podšitou fleesem - nikdo nečekal mrazy pod 12°C.. Dnes jsem jí dokonce nechala na noc odpocku a ráno ještě na to dostane deku výběhovou, tak snad už taková zima nebude. Válčíme, ze začátku jsem jí namáčela a mazala na večer kopyta, protože je měla vystrouhaná, teď už ale ani namáčet nemůžu, když mrzne i ve stáji.. Takže to holt budeme muset už jen nějak přežít a počkat, až bude zase líp.

Naposledy jsme byly na vyjížďce před týdnem v pátek, a to ještě nebyla taková hrůza. Jeli jsme mimo jiné taky do zámecké zahrady - je to zase něco jiného a v létě bych tam určitě ráda něco víc nafotila, protože je tam skutečně krásné prostředí.. Z téhle vyjdy mám jen jednu náhodně vyfocenou a přes známou sehnanou fotku.. Potom už nic. Měla jsem nějaké pracovní pochůzky a i kdyby nebyly, neměla bych s kým vyrazit ven, protože v Dobroticích je to zkrátka sebevražedné.. No, nebudu to víc okecávat, s dalšími články si holt budete muset počkat..

Je tady ale ještě něco.. Dnes je to již rok, co jsem majitelkou koně, dovolím si říct, že toho nejúžasnějšího, kterého jsem si mohla přát. Jsem za to hrozně ráda a  hlavně, jsem za to vděčná.

Musím zaklepat na dřevo, že se nám nic vážnějšího nestalo, že je Sihája zdravá a že se má dobře - udělala jsem pro to vše, co bylo v mých silách, alespoň doufám.. No a teď už jen pár fotek, abych porovnala, zda se za ten rok něco změnilo..:)

Tak já nevím.. Na těch fotkách mi to ani nepřijde :D. Ovšem když máte možnost sledovat ji každý den, jak vyspívá, roste, sílí.. Hodně lidí ze stáje mi říkalo, jak se nasvalila, jak zmohutněla, že už to není to mimčo, co nám v únoru 2011 přivezli.. A důležitá je taky změna vzájemného vztahu, důvěry a porozumění, což si myslím, že se za ten rok změnilo asi nejvíce - jen to není vidět na fotkách. No, až bude lepší počasí, plánovala bych nafotit nějaké lepší fotky, kvalitnější, kde by bylo vidět, jak krásná je Sihája teď. :) ..To by ale nejdřív muselo přestat mrznout..

Vy se taky nějak držte i se svými koníky. :)