Takže jsme se konečně dostaly k nějakému tomu protažení, mrazy povolily na celkem únosnou mez. Máme sice halu, to jo, ale zkuste v hale zmrzat při -15°C, kdy mrznete jak vy, tak kůň.. Takže v celku dva týdny byla Sihája bez možnosti projít se či proběhnout po rovném povrchu. Sice jsem ji minulou sobotu (4. 2.) vzala na vodítko proběhnout na louku, ale musela se omezovat na mě v závěsu, vlající na vodítku :D. Na volno bych ji pustila hned, ale výběhy, které jsou oplocené betelným dřevěným hrazením, jsou jaksi povrchově nepoužitelné - viz. minulý článek a ty travnaté jsou zase ohrazené jen dráty (ohradníkem), které navíc mrazem totálně popraskaly. Mám s nimi také špatnou zkušenost, protože jsem v léte jednou siháju na volno pustila právě do této ohrady a kobylka se dvakrát rozběhla hrazení-nehrazení, o které záhy dost drsně narazila. Zkrátka to nevidí, či nerespektuje, a riskovat, že se jí něco stane, to mi za to nestojí.
Jak už jsem ale zmínila, tento víkend mráz povolil, takže jsme se do haly dostaly. Všichni koně, dokonce i staroušci, jsou už druhým týdnem totálně divocí, nabití energií, kterou ale nemají jak vypustit, protože na kráterech ve výběhu se to zkrátka nedá. Sotva po nich lezou. Na trávu se pustit nedají, protože zadní výběh je oddělen potokem, kde se nyní drží 2 metry široké ledové kluziště. Hala byla tedy jedinou možností a víkend zrovna tak, protože se z práce dřív, než v 5 hodin, nyní nedostávám. Jezdím ji sice každý den obstarávat, nosím horkou vodu v PET láhvích, aby nepila úplně ledovou (klepe se pak jako ratlík), dekuju, předekovávám (z venkovní do stájové - odpocovací), kontroluju a opečovávám.
Hned jak jsem se však objevila v sobotu "z ničeho nic" ve 3 odpoledne, vytušilo inteligentní zvíře, že se bude něco dít a dokonce samo a ochotně po delší době přišlo naproti až k "brance". Pak se šlo do haly, za pohazování hlavou - "ono se bude něco dít, viď?" V hale jsem ji nejprve chtěla pustit navolno, ale téměř čtvrtinu prostoru zabírají traktory a osobní auto majitelky a jejího manžela. Vím, že mám koně "kamikadze" - i kolem zdi se vyhýbá žalostně těsně, až se z mých úst ozývá známe "sss".., a tak jsem nechtěla riskovat, že do nějakého toho agro-mamuta vletí. Pak jsem se přecejen nechala "umluvit" hyperaktivním výrazem, který kobylka nahodila a zkusili jsme to, avšak po 3 okruzích utlačování chudáka mého přítele (chtěla si hrát..:D) a náletů na zmíněné stroje, šla kobylka zase na lano. Vím, že kolečka o průměru 7-8 metrů jsou dosti malé, chtěla jsem však mít kobylku pod lepší kontrolou (do 7m lonže se zamotá při kozlování a podobném řádějí snáz, než do kratšího lana). Následující den na to už šla na klasickou lonž.
Nemohla jsem se s Vámi nepodělit a neukázat vám, jak si ten "příhodný" povrch užívala, hned, jak jsme vkročili do halového písku, byla naprosto odhodlaná vypustit duši :D. To jsem jí sice pravidelně kazila krokovacími pauzami a oddechovými kolečky, i tak to ale stálo za to.
Opravdu velký dojem na mě udělal samotný fakt, že kobylka sice vyhazovala, ale vždy pouze tak, aby nikomu neublížila. Vím, že kůň na bezpečnost člověka příliš nehledí, ovšem Sihája není ani agresivní, ani zlá /v životě nekopla ani nekousla, ani se nešklebila - pokud jí neupíráte večerní kbelík s večeří xD/ a i v takovéto situaci dokáže být po koňském způsobu ohleduplná. Nerozbíhá se na člověka, ale běhá kolem, nenaráží, neskáče a nekope po mě, nebo naopak neutíká ode mě. Jo, má sice provazovku, která je poměrně "ostrá," ale pořád je to lepší než koně rvát za udidlo (a v této situaci by se rval každý kůň) a hlavně - kůň má kolem 6ti metráků - kdyby chtěla, zamete se mnou i na sebe ostřejším "udělátku".
No a dnes, už se teplota jakš-takš dala, mohlo by začít tát, sice se netěším na bahno (což odnese snad deka a né svaly na mých pažích :D), ale lepší než mráz a ledovice.
- A taky už snad budou nějaké lepší fotky, protože ty rozšuměné a rozházené pixely na těch "stájových" mě už docela štvou, cuká mi z toho můj perfekcionistický tik v oku :D.
- Chystám taky nový design, menu už můžete vidět nyní, s titulkou musím počkat na nějakého pořádného fotografa, co by dokázal Siháju vyfotit kvalitním fotoaparátem, či až bude lepší světlo a prostředí venku. Nebo prohledám starší fotky a neco prozatimního udělám.. To je ještě předmětem budoucnosti :).
- Také bych Vás chtěla odkázat na "nový" web - Ariane.pise.cz - na kterém působí má "virtuální" :D kamarádka (známe se jen přes net..), které se rovněž splnil sen a počátkem tohoto roku si pořídila svou svěřenkyni, frískou klisnu Arianu. Jsem za to velmi ráda, je to sympatická dvojka hlavně - konečně si taky počtu objektivní info ze světa jiných majitelů v mém věku a nebudu pořád jen já ta osoba, která své zážitky sděluje do éteru.
