Tento kus týdne byl docela rušný, proto raději píšu teď, ať toho zase není moc na jedné hromadě.. 2. 3. v pátek se mi s kobylkou nechtělo nic moc dělat a tak jsem ji vzala jen tak "proběhnout" na laně do výběhu (na trávu). No jo..ale Sihája začala házet takové kozelce, pištět a řádit s takovou vervou, že jsem nevěřila svým očím a holky ze stáje se musely přiběhnout podívat zblízka :D. Mě se to ale zase tak nezamlouvalo.. Už jsem snížila večerní dávku na minimum, dokonce pokud ten den nedělá, nedostávala nic (ráno dostává, protože má v krmení i dávku vitamínů). Kobyla funěla, vztekala se a tak jsem řekla "dost" a na doporučení Martiny ji vzala do haly, kde dostala pořádnou lonž, překvapivě však už byla v hale hodná a šlapala zase jako hodinky. Všímám si, že začíná na lonži pracovat více s hřbetem, snižuje častěji krk, čím dál méně se také ozývá i pleskání chráničů o sebe, i když ve cvalu ještě nemá potřebnou rovnováhu a sílu ve vnitřní zadní noze, a tak jsem ráda, že je má. Na sobotu jsem si úmínila, že ji vezmu pod sedlo do terénu, aby se mohla pořádně proběhnout a upustit páru.
No jo, jenže sobota se nesla na Dobrotickém Ranči u Tuffa ve znamení velkého fotografování, majitelka ranče chce nechat udělat jednotné štítky na boxy a tak se ze všech koní staly v tento den modelky :). Pro mě bohužel, protože se mnou neměl čas nikdo vyjet a tak jsme se motaly kolem stáje.. Ale abych nepředbíhala..
Kobylka vypadá v tyto dny hrozně - začíná línat, kožich zaprášený a plný lupů a navíc pokrytá svou oblíbenou krustou bahna. Drhnu co se dá a popravdě řečeno mě to už značně psychicky i fyzicky unavuje, když ji každý den vidím zválenou s důkladností jí vlastní. Na druhou stranu v létě často přejedu kobču jen měkkým kartáčem a hadrem a jde se jezdit, takže se to tak nějak vyvažuje. V sobotu jsem měla času habaděj a tak jsem se konečně pustila do mytí zabahněné hřívy. Za necelou hodinu byla kobylka zase k světu :D
Fotografka nastavila objektivy a pustila se do nekonečné práce, v současné době máme na Ranči přes kolem 40 koní :D. Když došla řada na nás, zvažovala jsem, co dát Siháji za ohlávku, protože na provazovce nevynikne její hlava a stájovka byla z výběhu v nepoužitelném bahenním stavu :). Martina mi pak půjčila krásou /alespoň mě se moc líbí/ výstavní ohlávku, černou se zlatým zdobením, která Siháji pasovala i díky tomu, že od ní vleze snad každý kůň - je dost obšírně nastavitelná. Siháji se nechtělo moc pózovat, ale fotky se nakonec vydařily a na fotoaparátu vypadaly naprosto úchvatně. Už se nemůžu dočkat, až budou zpracované a snad si je uženu taky pro svou potřebu. :) Pokud ano, samozřejmě se o ně s vámi podělím.
Potom jsem přemýšlela, co dělat, když nikdo ven nejede, na hale byly děcka a na jízdárně se ještě pořád nedá pořádně nic, takže jsem se rozhodla kobču nasedlat a vyjet "jen tak za roh" :D, abych nám to zase udělala o něco zajímavější.. Neplánuju sice ještě s kobčou v blízké době začít jezdit nějaké štreky sama, proč by ale na druhou stranu nemohla mít už rutinu kolem stáje? Na ruce se tady pořád ještě evidentně moc necítí, takže je třeba trénovat. Možná vám to přijde banální, lézt na koně kvůli půl hodině krokování v okolí stáje, mě ale ne. :)
A náhodou se to vydařilo..projela jsem kolem ohrad, kobylka byla sice trošku vykulená, že jedeme s přítelem v závěsu jen my dvě, ale pak si zvykla a byla celkem v klidu. Nakonec jsem ještě byla ráda, protože jsme potkaly 2 auta a dokonce wagonettku, které se Sihája bojí, i když je ve stáji a vozík jede po cestě venku. Ze sedla je ale tak nějak statečnější a na stranu se v klidu nechá dosvést. A pokud už se lekne, tak si jen "přičapne", ale do úprku se nepouští. Jsem už ale opatrnější, když jsem si s telaty na Vánoce vyzkoušela, že prchat hlava-nehlava tedy rozhodně umí. :)
V neděli už se jelo konečně ven, na vyjížďku, kde jsme se řádně proběhly, trasa byla stejná, jako minule, tentokrát však v opačném směru a pštrosům jsme se raději přes Jankovice vyhly..:D Daly jsme si také znovu pořádnou cvalovou pasáž, kde jsem si poprvé vyzkoušela pracovní cval (jezdím ji ve cvalu zatím jen v lehkém sedu) a musím uznat, že mě to naprosto uhranulo. Sihája je neuvěřitelný kůň! Tak energický cval už jsem dlouho nezažila (v dobách, kdy jsem ještě jezdila "na cizích"..;)), jestli někdy vůbec.
Pondělí se neslo v ozkoušení, "jestli by to šlo". Ale moc to tedy nešlo. Vzala jsem kobylku na lano na jízdárnu, která pomalu osychá z bahna, ale není to ještě nic - moc..tak dva dny by to ještě sluníčko chtělo. Nakonec jsem si na ni jen chvíli sedla bez sedla (zajímavé slovní spojení :D) a potrénovaly jsme zastavování a stání pěkně na sed. Už jsem ji to naučila bez rvaní se s udidlem, ale moje představa o tom, jak by to mělo vypadat je samozejmě ještě v dáli.. K osedlání "divokého" oře se nakonec odhodlala i mamka, která s i na ni po 2. v životě také sedla a nechala se povodit pár koleček. Má z toho zase zážitek na půl roku dopředu :D.
Dnešek jsem měla v práci docela náročný, proto jsem se nechtěla pouštět ani se Sihájou do nějakých složitostí, proto jsme si vyšly na krátkou procházku zase do "kritických" míst a kupodivu byl klid. A to foukalo! :) Udělaly jsme pár fotek, prošmejdily trávu, zda už se tam nenachází nějaké to stéblo k zakousnutí (marně) a pak šli domů. Byl to příjemný večer a příjemné odreagování - další důvod, proč mám svého koně tolik ráda!
No...a prej že to no nebude moc...:D