Naše první "závody"

Vidím spoustu tváří, které nalákal tenhle nadpis. :D Použila jsem ho záměrně - odpusťte, v podstatě na něm ale není nic nepravdivého..;) V neděli 22. 4. jsme se se Sihájou vypravily na závody.

Vyjely jsme s Janou a Kimem, že se pojedeme podívat na jezdecké závody, které se pořádaly v Martinicích u Holešova. Byla jsem tam už ráno, podívat se na holky od Tuffa, které zase pobraly pěkná umístění. Po očku jsem také sledovala možné bubáky a musím uznat, že jsem na začátku byla asi moc optimistická :D. Původně jsem si totiž myslela, že dojedeme podstatně dál. Na druhou stranu, z koně vidíte všechno jinak. Málo prostoru mezi blbě zaparkovanýma autama, lidi, - kteří jsou v dnešní době naprosto neochotní a netaktní, stánky, přepravníky apod.. Bylo mi jasné, že takové prostředí nikde jinde uměle neutvořím a proto jsem toho využila a jela se podívat. Mám v plánu objíždět závody v okolí (Holešov, Jankovice), aby si kobylka mohla udělat postupně obrázek o tom, jak to může vypadat, protože bych rozhodně neriskovala, že ji někam zavezu už "naostro" a dokonce, že tam po ní budu jednou chtít nějaký ten výkon. To si to raději objezdím teď, jako součást vyjížďky, aby se kobylka naučila, že se nic neděje, že nás tam nic nesežere a že se vrátíme zase v pohodě domů. Jana byla ochotná jet se mnou a chápala moji potřebu to s kobylkou zažít, za což jsem byla hrozně ráda.

Siháji se závody vůbec nelíbily. Byla z toho vykulená, tolik zvuků, cizích koní, aut, přepravníků, lidí, psů a já nevím čeho ještě - bylo to prostě moc. A tak když Jana sesedla a začala Kima pást, kobylka si umanula, že se prostě otočí a půjde domů. Nejdřív jsem po ní vyžadovala zklidnění (stání) směrem "domů", aby neutíkala, prostě jí muselo dojít, že domů se nepůjde. Pak jsem ji otočila směrem k dění a trvala jsem na směru čelem "k problému". Sihája se vztekala, když zjistila, že jí neprojde otáčení se a že ji vždy nakonec obrátím zase tím směrem, kterým chci já, začala vztekle hrabat, zkoušela i nějaké úskoky, ale naštěstí v té "něžnější" podobě. Kdyby to bylo v panice, jak to koně umí, tak by mě to i překvapilo. Naštěstí už kobylku znám a vím, co asi čekat, dá se přesvědčit. Nestaví se na zadní, neprchá, nedělá nějaké velké problémy, i když strach má a rozrušená je taky. Po asi deseti minutách jsem už kobylku nechala, nebudu nic lámat přes koleno, letos na ní závodit ještě nehodlám, chci ji nechat pořádně vyzrát a dospět, hlavně psychicky. Pořád je co objevovat, zkoumat, pořád jsou věci, o kterých je stoprocentně přesvědčená, že ji sežerou :D. A budeme pokračovat i nadále tímto tempem.

Závěrem? Byla to krásná zkušenost, mimo jiné i krásná vyjížďka, pohodová a příjemná. Sihája zase potkala něco nového, nad čím mohla chvilku "popřemýšlet" :) a už se těším na další takovou příležitost.

Ti všímavější si nejspíš všimli, že na fotkách něco není, jako obvykle :D. Ano, máme nové udidlo - jemnější, s kulatou střední peckou. Rozhodla jsem se ho vyměnit, protože to předchozí bylo zbytečně tvrdé, navíc chci kobylku na hubu více zjemňovat a taky jsem chtěla použít nánosník (časem bychom ho stejně musely mít, třeba u drezúry je povinný) a s ostrým udidlem už by to bylo moc. Nové udidlo kobylce hned po nasazení více padlo do noty, nebrání se mu ale ani před ním neuhýbá za kolmici, což je fajn. Má pohyblivé kroužky, takže si kobylka může hýbat udítkem dle potřeby. Zkoušela jsem ho i na jízdárně po dešti a bylo znát, že si na něj musí nejprve zvyknout, připadala mi ale mnohem příjemnější i do ruky. Potom, co jsem s ním absolvovala i vyjížďku bez problému, nevidím důvod, proč vracet ostré udidlo.

Starší udidlo budu dávat na prodej. Kdyby měl někdo zájem, napiště si. :)