Vzhledem ke zranění (hot-dog) nebylo témeř týden a půl (ok, tak dva) na nějaké ježdění ani pomyšlení. Zkoušela jsem po týdnu lonžovat, ale bylo to k ničemu, člověk by nevěřil, jak je taková prkotina na obtíž, ať už při držení lonže, nebo biče. A tak jsme se s mým milovaným ořem vrhly spíše na práci ze země - na ruce, kde komunikace probíhá na úrovní lehčích doteků a lze si pomoci tušírkou.
Navíc tak trošku invalidní je i Sihája, které se kvůli suchu opět rozjela prasklina na kopytě levé přední nohy, holt máme už dost přerostlá a kováři dojedou až v pondělí.. Jí to vůbec nevadí, líce, cválá a řádí ve výběhu..ale já se při každém úderu kopyta o betonovou zem otřesu. :D A tak namáčím a mažu každý den, ale holt tlak (váhu) už tak přerostlá kopytní stěna neunese, máčení - nemáčení. Jen aby se to nerozjelo, okovat se mi ji pořád nechce..
Krom klasického ustupování, hrabání, couvání a podávání nohou jsem začala trošku zabíhat do stranové práce - travers. Ustupování zádí máme zmáklé už dávno, takže to nebyl takový problém, spíš kobči vysvětlit, že nemůže jít dopředu jakoby kolem mě, ale musí zůstat "na místě", co se týče pohybu vpřed. Chvíli byla zmatená, co po ní chci, pak už to ale šlo samo. Hodně jí to pomáhá, hlavně pod sedlem (nyní už jsem byla v hale i venku, takže vím) a na lonži, že už lépe zvládá přenesení váhy více pod tělo, lépe používat vnitřní zadní nohu. Užitečné - i když ze sedla ustupování na holeň ještě zdaleka neplánujeme.. Zkoušela jsem si v terénu kobylku víc přistavit k ruce a jakoby jít s dovnitř plec a kupodivu zareagovala hezky. Začíná být čímdál šikovnější. Tady je malá ukázka, kvalita fotek opět závisela na slunci a rozmarným mrakům.
Po vystrouhání snad už taky zaprší a budeme moci zase pořádně zamakat a taky více trénovat v terénu. Snažím se totiž Siháji podat cval trošku jinak - táhne hrozně dopředu, na zádrže moc nereaguje a snaží se předbíhat koně před sebou a párkrát už to bylo fakt o hubu - takže jsem tomu učinila přítrž, učí se jít za koněm (nepustím ji předběhnout) a holt, když je koník pomalejší, než ona (což je v 90%), tak se musí pěkně podsadit, zpoomalit a já si alespoň zvykám na pracovní sed (doposud jsem jezdila v lehkém či remontním sedu).. Jestli to někdy přijde i na jízdárnu, budu si to užívat, protože její cval je naprosto úžasný. Vysoký, dynamický a hlavně se mi zatím dařilo s ní jít pěkně v pohybu.
