Dělá mi radost..

 Jsem krkavčí "matka". Opravdu. Tento rok jsem zapomněla na narozeniny svého "dítěte," i když slovo "zapomněla," není zase tak přesné. Myslela jsem na ně, mluvila o nich, ovšem nevím proč, měla jsem vsugerován měsíc červenec a tak jsme vesele s mamkou plánovaly, jak to zase oslavíme a nedošlo nám, že ve skutečnosti se jednalo o červen. :D Ale na druhou stranu, někteří lidé ani s určitostí neví, kolik let jejich kůň má a pro mě je důležitější, že je zdravá, spokojená a má celkově kvalitní "servis". :) Oslava tedy bude dodatečně zítra, žádná komedie, dostane zase něco ne tak obvyklého a půjde se na procházku. Spíš jde o takovou menší tradici a pochopitelně jen pro pocit nás, lidí. Kůň si s tím hlavu pochopitelně nedělá, i když zamlsá si jistě rád :).

V posledních dnech jsem ale velmi spokojená, především s tím, jak kobylka pokračuje pod sedlem. Pěkně pracuje se hřbetem, krkem, jde pěkně odzadku, předek lehký a celkově se na to i pěkně dívá, přežvykuje udidlo, není v hubě "mrtvá". Skákaly jsme potřetí ve volnosti, na konci jsem zařadila i malý kolmáček. Jezdíme pořád spíše kondiční terény, než "couračky" po okolí, velmi mě baví s kobylkou pracovat a navíc takto mladý koník by prostě dělat měl, sbírat svaly v kopečcích, mít možnost proběhnout se na měkké rovince, protože ve výběhu a na jízdárně zrovna měko není. Krom těchto velmi oblíbených vyjížděk jsme navíc dnes konečně uskutečnily i můj další velký vysněný plán - přiježďovat někde venku, na trávě, rovince a trénovat ten zapeklitý cval na kruhu. Jak pravidelní čtenáři vědí, na jízdárně nám to moc nejde, je tam tvrdo a ani šířka není zrovna to, co by mladý koník ucválal jakýs-takýs slušně, navíc v kombinaci s tvrdostí se ani nemůže správně podsadit - naučit se to. Pěstěný trávník v zámecké zahradě je ovšem jiné kafe. 100% rovný povrch, travnatý, posekaný - takže žádné brodění se plevelem. Skoro jsem se divila, že nás někdo nepřišel vyrazit, ale od kastelána zámku vím, že pokud s koňmi nejezdíme po chodnících a cestách, není problém. Pokud by bylo mokro a s koňmi bychom to rozryli, asi by nějaké to "ale" vyvstalo, ovšem na to jsem dost rozumná, abych prudila, když můžu být ráda, že tam můžeme být.

:)

Představa byla růžová, představovala jsem si, jak si neobcválám dvě kolečka na každou ruku a pojedeme dál (zámek byl totiž součástí delší krokové vyjížďky, během které koně uvolníme a zahřejeme). Omyl. Zvíře vycítilo travnatou rovinku a doslova se třepala na to, až se bude moct rozběhnout z plných plic. A že jí trávník svědčil.. Nepamatuji, že bych ji za poslední dva měsíce musela takhle brát za otěž, na sed nereagovala vůbec. V klusu jde pěkně slušně, ovšem po naskočení do cvalu je z ní neřízená střela. Nevím, asi se opravdu narodila se srdcem dostihového koně..:) Tak jsem ji nechala vycválat na obě strany za cenu svého svalového utrpení, bolí mě ruce tak, jak už dlouho ne..:D Holt zase posilovna se Sihájou. Ke konci, když už pochopila, že se neběží rovinový dostih, ale že se pokoušíme pracovat, jsem ji navedla na kruh kolem stromu a na obě ruce konečně nechala 2x zacválat. Docela nám to šlo. Hlavně byl vidět rozdíl především v tom, že se kobylka tak nenakláněla, protože trávník má pro ohnutí na kruhu přece jen lepší vůli, než tvrdá zem. Potom už se jelo domů, vyfunět a vykrokovat. Jezdím teď ven hlavně se Simčou (viz. minule) a Míšou, která vlastní valáška Bazara, anglického plnokrevníka. Jezdila pořád ven sama, tak jsem se jí tak trošku ujala ;), i když mám občas pocit, že se spíš oni ujali nás. "Bazz" v sobě plnokrevníka nezapře a je to jeden z mála koní, za kterým máme při cvalu dostatek místa a nebrzdí nás :D. Letos dvacetiletý hnědák je dobrým průvodcem pro mladého koně a na svůj věk je ve velmi dobré kondici a celkově je moc šikovný. Na Ranči u Tuffa se mu navíc zpravily menší zdravotní neduhy, kterými trpěl a tak se teď těší zdraví a pohodě.

Dnes jsem si taky potvrdila, že krok-klus už máme celkem slušně zvládnutý i mimo jízdárnu a že je kobylka i celkem rozumná, pokud se druhý koník vzdálí a cválá, zatím co ona krokuje - dnes poprvé to zažila i venku. Hodlám na tom ještě zapracovat, obykle totiž už když naklušou ostatní, ona samozřejmě taky, ovšem to je pak zase přinucena zpomalit do kroku a naklusat až na pobídku. Moc se jí nelíbilo, že se Bazz vzdaluje cvalem v dáli, ovšem když to zase stočili k nám, uklidnila se a pak už to neřešila.

Jsem moc ráda, že mám pro potřeby webu i materiály, protože Míša je nadšená fotografka a i když má někdy ztřeštěné nápady (ve cvalu bez sedla na provazové ohlávce vesele točí video na kameru..:D), musím jí tímto vzkázat velký dík. ;)

No a na konec útržkovité video. Už se těším, až budeme mít za měsíc, dva s čím srovnávat.