Závěr července

Tak se zase hlásíme, s pětiletou Sihájou ;D. Narozeniny si dodatečně domlsala, teď už se ale zase valíme dál, bříško lehce kulaté, už to ale není taková katastrofa, jako když chodili na jarní trávu, tu první, vodnatou. Taky po odčervení se trošku zpaskne. :D Jak bývá jeden týden lepší, další trošku horší, byl tento jedním, z těch ne zrovna radostných. I tak si myslím, že to zvládáme v pohodě tak nějak dál.

Jelikož jsem u Siháji pravidelně každý den, je pořád o čem psát a co natáčet, i když poslední dobou vybírám spíše ty vzácnější případy, jinak je to ale vše pořád dokola, pochopitelně.

Od začátku července jsme začali skákat ve volnosti více, dnes tomu bylo již počtvrté, přičemž nejde ani tak o výšku, ale o to, aby si to prostě odskákala pěkně, přemýšlela o místě odskoku, poskládala si ty nohy pod sebe a aby si dokázala přidat nebo zpomalit dle potřeby. Zatím, co třetí skákání (20. 7.) bylo takové těžkopádnější, kobča moc nezvedala nohy a výsledkem bylo i pár shození - do té doby nevídaných, dala jsem tedy skoky o něco vyšší a pak už se dařilo, čtvrté skákání (30. 7) pro mě neslo hořké připomenutí faktu, že kůň je prostě koněm a když nemusí pracovat, nebude. :D Třikrát mi vyhla skok, jednou dokonce i když jsem ji naváděla (viz. video hned první část), což mě dopálilo do běla :D, hlavně mi to ale připomnělo, že skákat s koněm ve volnosti na takovém prostoru bez pár "hlídačů slepých míst" není zrovna prvotřídní trénink, protože je tam tráva, za druhé já nejsem maratonský vytrvalec a za třetí, kobylka je vyčůraná a oboje to moc dobře ví :D. Přítel raději točí a dle vlastních slov není sebevrah, aby korigoval "splašeného koně," :D a mamka, ta má respekt z koně, ne naopak, takže je to prostě bezúčelné. Nelze jim to ale zazlívat, jsou to holt nekoňáci, zatím, co já se kolem toho motám od malička. I tento problém jsem ale vyřešila - mohla si vybrat. Vedle křížku jsem postavila skok kolmý, vyšší, bez odrazovky i bez dolních břeven, prostě takový pro mladého koně matoucí a nepěkný případ - který zaručoval, že si zvíře vybere "správně". Na uličku jsem zavrhla, nemáme na to stojany a zvíře není hloupé, vyhne se i uličce, pokud bude chtít - a já budu jen jedna. Takže proto takové řešení. Při prvním navedení na nový výtvor si kobylka dovolila dokonce mě oběhnou z úplně opačné strany, to už jsem si ale pohlídala (jaká to drzost :D) a tak holt musela skočit chca-nechca. Pak už ji to ale zase začalo bavit (nevím proč, ale vyhýbala jen na pravou ruku, zleva šla na skok sama a s chutí i dnes) a když dostala po každém skočení ještě motivační kousek mrkve :), byla to zase moje "šampiónka". :D To už většina diváků otráveně odešla a tak skutečný styl skoku i moje konečná radost zůstaly zase jen soukromým dojmem. :) Ten je ale nejpodstatnější, stejně jako pohoda koně a bezpeční všech zúčastněných.