Jen tak

Před festivalem už jsem se nedokopala ke zpracování žádných materiálů, i když jsme toho se Sihájou zase lecos podnikaly. Za zmínku stojí druhá výprava na závody, která dopadla oproti té předešlé rozhodně o dost lépe. Zase jsme se vypravily na vyjížďku, sice bylo podezřelé, že krom obvyklého podvečera jsem zvíře tahala z výběhu už po desáté ráno, ale neprotestovala. Vyrazily jsme samy, po cestě to vzaly ještě oklikou a potkaly se s asi čtyřma cizíma koňma. Poptala jsem se, jestli někdo nekope, abychom se mu nemotaly za zadkem a nesklidily tak ještě kopanec, ale evidentně to ostatní čekali spíš od nás (nevím proč :D). Ve 3/4 jsme ještě potkali koně od nás, kteří měli v Rohálově závodit a jak jsme se tak valili přes celou dědinu po asfaltu, začala kobylka nejspíš něco tušit. Vlekla se jako šnek na konci celé skupiny, dokonce jsem ji musela pořád pobízet, aby vůbec šla. Jsem u ní zvyklá spíš na opačný problém a bičík si proto obvykle neberu, takže se vlekla, na pobídky nedbajíc jinak než flegmatickým výrazem a důsledně dodržovala tempo 4 km/h :).

Nakonec jsme zdárně dorazili na závodiště, kde už se začínal první parkur, kobylka sice měla krk jako pštros a oči vykulené, ale šla statečně kupředu. Chvíli trvalo, než se ji podařilo zastavit, chodila jsem s ní kolem, pokud možno ne moc daleko od našich koní, ovšem zase tak, abych se neplantala do opracoviště závodícím jezdcům. Nakonec se už zdála, že jí bude stačit na vše hledět z postoje rozkročného :D, tak jsem se odvážila slézt, povolit jí sedlo a přendat ohlávku místo uzdečky, protože jsme se plánovali zdržet. Nakonec se pásla v kroužku kolem mě a krom jednoho odskočení (viděla zase v kukuřici příšeru, co náhodou žere koně :D) to bylo v pohodě. Tedy po stránce jedné. Na druhou stranu bylo naprosto úmorné vedro, nikde stín (volný stín :)) a pití byl nedostatek. Při představě zpáteční cesty v kroku, která navíc vůbec neubíhala, jsem se nakonec po půl hodině opět vrátila do sedla a už jen v doprovodu  Bazze jsme se obrátily k návratu. Ten byl brutální, do příjezdu jsme se pěkně nanadávaly, ale znáte to, momentální dojem ;). Zpětně jsem moc ráda, že jsme tam jely, stálo to za to.

Fotila opět Míša, jsem ráda, že jsou materiály i obrazové, nejen textové. :) Děkuji.

Co víc, pořád pracujeme na jíízdárně, ať už bez sedla, či s a z poslední doby je i pár fotek, takže je sem mile ráda dám, znovu opakuji, že jsou k nim všechna práva vyhrazena - ovšem ne proto, že bych si myslela, že jsou kdoví jaké protože jsou moje a chlubila se jimi, ale proto, že opět nejsou moje a každý z vás si nečte celý web - nýbrž většinou narazí pouze na daný konkrétní článek. Fotila T3rka, moc jí za ně děkuji, každý pěkný záběr zahřeje u srdce. :) Některé budou zde, většina bude opět pod samostatným odkazem.

Bez sedla nejezdím moc ráda, přece jen myslím, že sedlo a všechny ty tlumící dečky mají zvláště u mladého koně svůj význam, ale jednou za čas je třeba si připomenout některé pomůcky, které jsou tak prostě srozumitelnější. Vůbec nesouhlasím s tím, že je to jakkoli přirozennější, než bez sedla, moc ráda bych lidem s takovým názorem naložila na záda 60 kilo s a bez podložky - ovšem za předpokladu, že dobře sedí. Na jezdectví není přirozenného pro koně nic. Navíc mladý koník s nenasvaleným hřbetem nedokáže ještě nést jezdce podle mého názoru tak dobře, jako v opačném případě a i když je kobylka kulatějšího typu ;) i tak si občas obě ne zrovna příjemě zatlačíme kostí o sebe.. Takže zkrátka prozatím jen zpestření práce, ukázka zde:

Zbytek fotek..

A pár neovyklejších z jízdárny pod sedlem (aneb krokovek tam je taky dost :D):

Zbytek zde.