Včera a dnes..

Trošku jsem zvolnila tempo. Včera se na Sihájku přijela podívat moje kamarádka s přítelem a tak se má návštěva odehrávala trošku jinak. Kobču jsem samozřejmě s železnou trpělivostí vyhřebelcovala a pak jsme se 3/4 hodiny na louce pásly. Dostat koně z výběhu je teď prakticky nemožné, pokud k vám nepřijde. Já měla výhodu, že Sihája parkuje blízko ohrady a vchodu - tedy většinou. Jinak hadice a vody se bojíme pořád.. Už automaticky brávám rýžák a houbu. Venku je  ještě dost nervózní - neustále se potřebuje pohybovat, popochází, obchází kolem mě, což se mi s vodítkem v jedné ruce a rýžákem v druhé, a zakopávajíc u toho o kýbl moc nehodí :D ale co, je to mladé tele a tak jí to prozatím toleruju s mateřskou trpělivostí. Však nemáme kam spěchat :) Po "práci" jsem ji vrátila poprvé do výběhu místo toho, abych ji nechala až do krmení v boxe. Nechtěla jsem riskovat další stavění se na zadní - a případná zranění.

Dnes to bylo jiné. Přijela jsem autobusem a tentokrát šla kolem výběhů. Sihája stála odstrčená na samotce v zadní části výběhu. Pochopila jsem, že koně dostali do výběhu seno a ona jakožto nováček a ještě mladá k tomu nemá nárok. Tak tam stála na sluníčku s hlavou svěšenou, nohou povolenou a mžourala. Když mě uviděla, zvedla hlavu. Vidím, že mě poznala, protože koně na Ranči jsou na lidi už zvyklí - chodí přímo kolem ohrad a na cizí se nedívá -  to už mám vypozorované. O to víc mě pohladilo po duši, když jsem po chvilce postávání u výběhu zašla pro vodítko a vrátila se a Sihája se nejistými krůčky vydala ke mě - takže mi spadl kámen ze srdce, protože tím bahnem bych se k ní rozhodně nedostala živá :D. Šikulka dostala odměnu a pochvalu, nejspíš si všimla že mám vodítko a proto přišla. Je chytrá až moc.

Zkusila jsem Siháju dát do boxu - protože dnes se ve stáji nedělo nic, bylo ticho a klid a stála tam kobyla, jejíž hříbě šlo dnes poprvé do ohrady od matky - odstav. Měla tam seno, vodu, zkrátka vše, co by mohla chtít a tak jsem tam s ní chvíli seděla a pak se pustila do usilovného drhnutí zashlého bahna. Lepší se den co den, dnes byla zatím nejméně špinavá od doby, co je v Dobroticích. Jestli to tak půjde dál, nemám za chvíli co čistit. Bolelo mě břicho a hlava, takže jsem dnešek udělala volnější, šly jsme zase o něco dál než obvykle, ale stejně to nezabralo víc než čtvrt hodiny. Pak jsem ji vrátila a pokoušela si vyfotit box, abych to mohla dát na stránky, ale prach a nečistoty ve vzduchu mi to rychle znechutily. (ta kolečka na fotce dole i nahoře) Odjížděla jsem za tmy spokojená a s dobrou náladou, že je kobylka v boxe v klidu.