První skoky pod sedlem - nežertuji. :D

Ano, už. Byla to jen otázka času, ovšem v mém (s ohledem ke skákání) váhavém podání bylo třeba trošku mě popostrčit. Na jízdárně jsem si pořád říkala "néé...dnes ještě ne.." a nakonec se blíží první Huberty a já pořád nic. Až v pondělí Míša vymyslela cestu hlouběji do zámecké obory, že by si ráda něco malíčkého skočila... Doprovodila jsem ji a pozorovala, jak s Bazzem skáčou, pak jsme zamířili domů a vě mě to trošku zahlodalo.. Mrzelo mě, že jsem to nezkusila. Na druhou stranu, kde jinde si skočit náš první společný skok - než na měkkém podloží obory, malý kmen, ne příliš široký a ještě za starším zkušeným koněm. Tak jsem se rozhodla se ke kmínku vrátit a skočili jsme z klusu - díky skákání ve volnosti si kobylka před skokem přešla do jednoho cvalového skoku a pěkně odskočila. To mi vyhovuje víc, než v klusu tipovat, kdy odskočí. Nejhorší ale bylo, že si z toho nic hmatatelného nepamatuju.. Totiž, skákala jsem naposledy ještě v Rajnochovicích a jednou u kamarádky ve Starém městě, - nejsem žádný zkušený skokan.. Ale se Sihájou to jde tak nějak samo. Přepluly jsme přes kmen jako po másle, žádná nerovnováha, před- nebo za pohybem, nic. Prostě mi nedělá probém odhadnout odskok, takže si absolutně nevadíme. Jela jsem ale do stáje s pocitem dobrým a předsevzetím že ve středu (dnes) se jede do obory znovu a chci si to natočit, abych se viděla. Musím uznat, že jsem velmi překvapená, čekala jsem katastrofu a hodiny pracného tréninku, aby se to vůbec dalo uveřejnit, ale k mému velkému potěšení se to víc než dá. Asi jsem se podcenila ;). Na videu je vyřezaná Míša - nepřála si být zveřejněna (takže tam nejsem jen já, jako narcistka, ale proto). :D no, koukejte, posuďte sami, podotýkám, že nic není zrychleno...:D až se podíváte, uvidíte proč :D. (Ne)kvalita bohužel odpovídá levnému fotoaparátu, ale tak lepší než nic. :) Víc o tom snad jindy, mám to ještě v hlavě a musím počkat, až se to trošku rozleží :).. Za natočení děkuji "náhodně jdoucí kolem venčit psa" - Martině Z. :)

A co jinak? Dny se krátí, navíc jsem si zase našla práci, takže se snažím Siháju nijak nezanedbávat a jezdím poctivě denně, ale ne vždy je čas na jízdárnu, terény musíme taky domlouvat hodně na těsno (po práci hned domů, převléct a hned na koně). Víc teď ale dělám ze země, než na lonži. Tu jsem nahradila dvěma lonžemi - zatím pořád bez biče, abych kobylku nemátla. Taky mamka je si po srpnovém hlídání zase o něco jistější a tak zkouší Siháju vodit..ale zatím je to beznadějné. :D Nakročeno mají ale dobře. :) Taky jsem zkusila po delší době nácvik poklony a musím uznat, že jsem se nestačila divit, jak je nyní Sihája ohebná..naposledy jsem to zkoušela kdysi na jaře a jen ze srandy a nemohla dostat hlavu ani k předním nohám. Teď jde hlavou i za a dokonce se při natahování nebojí ani pokrčit si přední nohy. No, moc to zatím nehrotím, ale pokud jí to půjde a že ji to baví, nebráním se do budoucna taky nějakému tomu triku či kousku..;) V zimě na to bude nejspíš času dost..

A hlavně..teď terény terény a zase jen terény.. Už není horko, ale je příjemně, zem je pevná, ale ne tvrdá a hlavně..za chvíli bude zima. Ovšem ještě předtím Hubertovy jízdy, na jednu z nichž se letos už určitě chystáme. :) Tak zase na viděnou, brzy.