Naše první "sólo" výpravy...
V sobotu mě máti vyslala do Dobrotic (ne, že bych tam nejezdila denně i tak..), ať něco podnikneme, protože - dle jejího tvrzení, to měl být poslední pěkný den. A měla (jako vždy) pravdu. Slunce svítilo, sice foukalo nehorázným způsobem, ale i tak jsme se vypravily se Sihájou na vyjížďku - samy.
Dříve jsme spolu jezdily jen po té naší jedné cvičné rovince, tam za výběhy, tam po lampu..;) Ale na první skutečný okruh, kdy se cesta zpátky nerovnala otočení se na patě a stejnou cestou domů, se odehrál právě až dnes. Nedávno jsme samy absolvovaly cestu přes Žopy (26. 8.) a zpátky, za doprovodu mamky - to byla odvážná výprava, ale vzhledem k tomu, že už tam teď jezdí celé kolony aut (kvůli uzávěrce hlavní cesty), tak pokud nemusím, ráda se tomu s kobylkou vyhnu. Auta nám sice nevadí vůbec, ale neurvalost některých jedinců za volantem je zarážející, stejně jako jejich zjevný dojem, že pokud se nevlezeme, vezmu koně na záda a přeskočím s ním přes plot.. Nebo vážně netuším, proč nás míjí 10cm nebo na nás dokonce i troubí a ještě je vidím, jak vztekle mlátí do volantu nebo kroutí hlavou.
rajce.idnes.cz/d1102/7/7205/7205454_6c44ba1049c2f61bd05a5a4d27afe2d7/images/P8260426kopie.jpg?ver=0">
A tak, i když jsme předtím byly dva dny v terénu s Míšou a Bazzem a den předtím ještě na jízdárně, rozhodla jsem se šanci nepromarnit a přece jen sama vyjet - nehledě na to, že jízdárna byla stejně plná a nerada bych se tam motala do kroužku dětem. A tak jsme vyrazily, vzala jsem to přes pole, které teď leží ladem, 
Sihája byla napnutá jako struna a v některých místech, když se zahleděla, tak šla jak přiopilá :D - prostě křivě, pokroucená, ale hlavní bylo, že šla. Pod kopcem to nemá ráda ani s doprovodem, natož sama, zvlášť, když suchá kukuřice suštila ve větru jako armáda bubáků a nad kopcem se začali rýsovat draci. Samozřejmě papíroví, nebo z čeho se teď dělají ti moderní ;).. Bylo jich asi šest..a vůbec se jí nelíbili. Statečně se vydala do kopce s tím, že by to nejraději vyběhla, aby to měla už za sebou, ale to jsem si ji pohlídala, ať si trošku "mákne". Nad kopcem se ale zasekla a málem prodělala infarkt, když se otec se synkem rozhodli, že draka sundají ze stromu stylem házení větví naslepo. Samozřejmě, že koni nevysvětlím, že to tam hážou schválně oni, takže na každíčké zašustění a pád větve reagovala přidupnutím nebo úskokem doprava. Požádala jsem pána, aby toho nechali, než projedu, ale nevěnoval mi ani pohled. Vím ale určitě, že mě slyšel. Byla jsem tak tři metry od nich. A ani ostatní účastníci drakiády mě nevnímali, naváděli draky těsně nad námi, ječeli, pištěli a řvali...zkrátka děcka :D. To ale opět Siháji nevysvětlíte, takže jsem se rozhodla v zájmu bezpečnosti naší i jejich, že to obejdeme po vnější straně louky a taky ji trošku zaměstnám.
Naklusala si ochotně, chvíli spěchala - už, aby byla od draků na hony daleko, ale to jsem si pohlídala.. Stejně měla ale ušiska našpicovaná, protože jsme míjely ohradu, kde jsme měly onehdá schůzku se splašeným stádem krav i koní - viz. zde
. :D No klusaly jsme dála, když tu vidím v cestě krtinec. Malý, žádná díra do země.. i přesto si ho Sihája nejspíš nevšimla, protože až těsně před ním zachrochtala a vyskočila všema čtyřma nahoru :D.. Moc jsem to nečekala, nicméně nějaké to její poskočení už mě rozhodně nevykolejí, a tak jsme klusaly dále s mým chlácholivým výkladem.
A ve výkladu se pokračovalo. Až kolem hájenky jsem si v tenhle divoký den ještě netroufala, protože kdo ví, musela bych se vracet kolem Paintballu a moc se mi nechtěl riskovat další infarkt :). A tak jsem to stočila po louce zpátky a doufala, že skupinka s draky nezmění svou pozici. U ústí na cestu to taky nemáme rádi, kolikrát se tam plašila a tak tam na mě i tentokrát zkusila otočku o 180° a vycválání hlava nehlava vstříc lesu :D.. ale to jsem taky čekala. Nakonec jsem jí povykládala co nejhlubším hlasem (a že to pro mě moc pracné není ;)), jak je šikovná a statečná a že se nemá čeho bát.
Ještě jsme prošly kolem ovcí a ohrádky se dvěma pštrosy (co s těma pštrosama všichni pořád mají, nechápu :D), a tam už na nás čekala psychická podpora v podobě menšího koníka, co tam má ohradu a šlo se na infarkt č. 3 - zemědělské stroje.. No a po nich jsme si to mašírovaly rovnou domů. To už se šlo celkem v klidu a zbytek cesty už se odehrál bez dalších srdečních zástav.
No v budoucnu chci jezdit sama alespoň jednou za 14 dní. Ale uvidíme, co zima přinese..zda nebude tak extrémní, jako loni. Deka je už sice vyčištěná a připravená k použití, ale stejně bych byla raději, kdybychom se bez těch -20°C obešli.. Vy ne? ;)
Foto draka je ilustrační ;)..