Sháníme nové sedlo.

Už je to tak, Sihája se nasvalila a celá se tak nějak přestavěla a momentálně už je potřeba sehnat větší sedlo. Včera jsem si všimla, když byla mokrá od sněhu, že se jí začínají objevovat na obou stranách kohoutku bílé chlupy, což je samozřejmě známka toho, že sedlo tlačí. Hodně jsem to řešila ze začátku, pořád prohlížím kohoutek a kontroluju záda, ale je pravda, že nejvíce nabrala svalů asi v uplynulých 2 měsících, kdy jezdíme jen ven (jízdárna mimo provoz). Počítala jsem s tím ale jako nezkušený prvo-majitel jsem nejspíš čekala na nějaký ten "signál" a ten přišel. Za sucha to není takřka poznat, podchytila jsem to opravdu v začátcích, ale okamžitě jsem sedlo přestala používat a momentálně je snad na všech inzertních serverech k prodeji (holé, za 5000 - kdyby měl někdo zájem, při rychlém jednání jsem ochotna ještě slevit). Na letní srsti nebylo znát nic.

Místo toho jsem se musela pustit do hledání sedla nového - širšího. Norton měl komoru č. 2, bohužel jde o starší typ - u kterého se komora měnit nedá a tím pádem musím sehnat sedlo úplně jiné, s komorou č. 3. Vyzkoušela jsem sedlo této velikosti, které ve stáji máme (starší Stübben, zato velmi pohodlný a kvalitní kousek) a sedí jí skutečně daleko lépe - tedy při momentální šíři jejího hřbetu. Nejvíce jsem se rozjezdila hlavně v posledních dnech, kdy se snažím kobylku brát co nejvíce, chodíme třeba jen na krokovky s jedním zaklusáním, někdy ji naopak protáhnu dlouhým klusáním nebo naopak dynamičtější cvalovkou - ale to pouze pokud jsou podmínky a především: chodíme téměř denně. Samozřejmě má i úplně volné dny, aby si ode mě odpočinula :D, - to ji jezdím jen čistit a pomazlit, schovat, nakrmit a zejména mamka toho ráda využívá k tomu, aby se zase ona vyřádila (čistí a mazlí se s ní, povídá, polácává a zkrátka tráví s ní čas v boxe a relaxuje). :)

Absence jízdárny je znát - hlavně na Siháji, je trošku - abych tak řekla :D - nevychovanější, dávno už nereaguje na tak jemné pomůcky, jako před říjnem, po-hubertovské hnaní jí sice už přešlo, za to ale pořád spěchá, jako by nebyla týden pod sedlem... Ale to je zkrátka zimní klasika. Zase vím, že je užitečné s koníkem nějakou část roku práci vysadit - tedy ten jízdárenský dril, bude to potom o hodně lepší, Sihája si odpočine hlavně psychicky - fyzicky po tom zřejmě netouží ;) a možná pak půjde do práce odpočatá a o to s větší chutí.

Velkou výhodou toho, že nemáme k dispozici jízdárnu naopak shledávám v tom, že jsme se konečně tak nějak osamostatnily a i když zatím jen 3x na celou vyjížďku (okruh), vím už, že můžeme vyjet i samy.

Také musím uznat, že i ve spojitosti s tím jejím "svalovým kynutím" v poslední době shledávám změny, především ve spojitosti s cvalem. Především při dnešní vyjížďce, kdy jsem měla vypůjčeno zmíněné širší, dobře padnoucí sedlo, jsem viděla, že kobylka je již daleko jistější ve cvalu, při nacválání je lehká, jde pěkně od zádi, cval je cekolvě lehčí a "kulatější".. a když pominu, že neví kdy přestat :D a nejraději by lítala pořád (při pohledu na louku už se nemůže dočkat), hlavně, když jede s koňmi, je zkrátka silnější. Pokud je příležitost, nenechá si ujít i vycválání z kroku do kopečka - jako například dnes, kdy si "špatně" vyložila pobídku k vyklusání :D.

Všímají si toho taky ostatní, co Siháju sledují tady na webu, nebo v reálu ve stáji, že je "větší". Mě to tak nepřijde, ale když zašátrám ve starých fotkách a srovnám s dneškem, je to skutečně ohromný rozdíl!

zmíněné vypůjčené sedlo Stübben :)

Absolvovaly jsme také 3. společnou samostatnou jízdu, do které jsem zařadila i klus a cval, byla jsem hrozně spokojená a brala jsem to jako takový pěkný dárek k svátku (jely jsme prvního, na Ivu ;)). Byl navíc velmi vydařený slunečný den a zanechalo to ve mě velmi pozitivní dojmy, byla jsem na ni opravdu pyšná. Kobylka byla klidná, sice občas koukala, ale šla krásně dopředu a bez zaváhání se mnou prošla i kusem lesa. :)

V poslední době jsme také čelily dalšímu setkáni se pštrosy, potkáváme taky divočáky na zahrádkách místních - takže o vzrůšo nouzi nemáme. :D

Jinak zatím není nic moc co psát, venku se moc fotit ani točit nedá a v podstatě je to teď pořád dokola - ven, ven a ven :). 

Až to se sedlem nějak dopadne, zase napíšu. Do té doby se mějte krásně a dávejte na té ledovce na sebe pozor.