Jízdárna na sněhu :)
Nadpis mě sváděl napsat "kokosy na sněhu," nebo "jízdárna pod sněhem"..ale ani jedno by nebylo správně. :D Napadl sníh a tak, když nám bylo umožněno jít na horní louku - jako na provizorní jízdárnu, jsem neodolala a rozhodla se, že si zase trošku potrénujeme, protože Sihája za tu dobu, co se jezdit nikde slušně nedalo, doslova zvlčila.
Minulé pondělí jsem měla spíš dojem, že vymítám démona, protože se v ní dokonce probudil rodeový kůň. Házela mi takové kozelce, že jsem měla dojem, že bych si i mohla podat ruku s americkými bull-rodeovými jezdci :D. Naštěstí nějakého toho poskočení už se bát nemusím a krom zpočátku nevěřícného výrazu na mé tváři, to na mě nemělo žádný jiný dopad.. Naopak jsem se rozhodla, že nechám démona se vyřádit a i když nejsem sebevrah, nechala jsem ji vydatně vycválat, alespoň na dlouhých stěnách, kde nehrozilo, že jí to uklouzne, nebo že zakopne. Povrch pod sněhem byla ale téměř rovná louka, ještě porostlá trávou (je to ta, na které jsme fotili své listopadové dovádění..), takže žádný tankodrom. Hodila si ještě pár slušných "vrutů" :D a až se vyřádila, potrápila jsem ji nějakou lehčí prací - přechody, dost klusání s obraty a kruhy, vlnovky v kroku atd. Pak už se zvedl vítr a začalo opět sněžit, což bylo hlavně proti větru dost nepříjemné, tak jsme toho nechaly.
V úterý jsem kobylku nechala vydechnout a ve středu jsem se vrhla zase do práce, tentokrát jen v kroku a klusu. V obojím máme opět velké rezervy - jsem puntičkář a hodně si všímám, jestli chodí kobylka podsazená, nebo na předku, chci, aby ta práce k něčemu byla. Ze začátku se kroutila jak had, neschopna jít určeným směrem rovně, dlouhodobá absence jízdárny byla znát. A ještě dlouho znát bude. U sebe pozoruji taky nové zlozvyky, jako zpohodlnělý sed, absence holení (venku Sihájů spíše brzdím, pobízet není nutné, pokud tedy nechci změnit chod), jsem celá tak nějak prkenná. Nu ke konci jsem končila práci s dobrým pocitem, že už se to jakš-takš dalo přirovnat k tomu, kam jsme se dopracovaly před říjnem.
Míša Gažová opět fotila (počasí bylo krásné), tak vám přináším nějakou tu fotku z její dílny. Můžete tak zhodnotit, jak jsme přes zimu zakrněly :D.. ne, raději nehodnoťte. Kopírování fotek opět neschvaluji (ani nejsou moje) :D.
rajce.idnes.cz/d0703/7/7493/7493670_19c927c15e9e94077322f6817058d7af/images/sihaja11.jpg?ver=0">
Všechny fotky jsou zde. :)
A tak jsem si dnes ještě zkrátila třmeny, což bylo sice cítit, ale znemožnilo mi to sedět v sedle "jako na záchodě" :D (jak se říká "hajzsed"). To by člověk nevěřil, co jedna dírka dokáže! :D Dřív se dlouhé třmeny náramně hodily, především v jiném sedle, které přece jen drželo sed jinak a hlavně proto, že jsem nechtěla kobylku otupovat na pobídky. Teď už si ale myslím, že by si i na přiloženou holeň měla zvykat, tam kde má být. Na druhou stranu - moje "krátké třmeny" by pro 90% lidí jezdících na koních v hobby oblasti byly ještě neuvěřitelně dlouhé - to už je ale jiná kapitola ;).
Občas sice kobylka ještě pospíchá, snaží se naklusat si, utéct před podsazením na předek, tak se to snažím pomalu přetvářet k tomu, kam si přeji, aby to směřovalo i nadále. Ale zase to nehrotím, pořádně pracovat budeme až na "pevném" povrchu.
Nášlapky se nám nedělají, u sněhového podkladu nesmírně oceňuji, že vidíte svou stopu. Kruhy, vlnovky - zda jsou pravidelné, rohy - jak dobře se vyjíždějí (což je pro siháju novinka, na bývalé jízdárně byl ovál), zda si kobylka došlapuje do stopy předních končetin apod. No..příští týden má být obleva, tak jsem ráda, že jsme si to stihly užít, dokud byl sníh..a zároveň doufám, že to tuhle zimu nebylo naposledy.
Dnes jsem zařadila znovu i cval, jednou při opracování na obě ruky a pak až na konci "hodiny," rovněž na obě ruky..a pak už byl motivační konec :). Při opracování nechávám Siháju trošku se protáhnout, hlavně na dlouhé stěně, ke konci jsem od ní už vyžadovala i pomalejší, pracovní cval, aby se trošku podsadila, ale pořád to není ono, nicméně po milimetrech se lepšíme. Je to dáno tím, že Sihája zkrátka na pobídku pěkně zaskočí, ovšem další dva-tři cvalové skoky jsou velmi energické (prostě vystřelí a vystartuje z nuly na sto :D) a tak ji musím hned zpomalovat. Zajímavé ale je, že pokud si zaskočí z klusu sama (bez mého pokynu), tak to jde lehce a v tempu :D..budu na tom muset ještě pořádně zamakat, ale opět nejspíš až na pevném podkladu..
Celkově jsem ale dnes už byla spokojená a jsem ráda, že takové ty největší hříchy, které jsme pochytily ježděním ven se nám zase podařilo dostat pod kontrolu. Tedy doufám :).
No a pak jsem se vydala k domovu, spolu s Míšou, obvyklou cestou a vesele jsem odbočila směrem na Žopy. V dálce vidím světla, říkám si, že "borec" v černém SUV určitě spěchá na nedaleké odpočívadlo, aby mě pustil, když už jsem byla na cestě dřív a neměla kam uhnout..ovšem šeredně jsem se zmýlila :D Já tam jezdím 20, zvláště po tmě, na sněhu či ledu, nicméně někteří jsou jiného názoru a tak se na mě řítil asi 40tkou a absolutně se netvářil, že se mi hodlá jakkoli vyhnout. Jel přímo na nás a já to v poslední chvíli musela strhnout do pole, na kraj - do sněhu. Chvíli jsme seděly jen tak v šoku, auto nahnuté na pravý bok, zabořené do půlky v hromadě sněhu a po pár pokusech, vyprostit se z bílé pasti, jsem to vzdala. Řidič v SUV samozřejmě odjel, ani ho nezajímalo, že mě takhle nehorázně vytlačil z cesty, asi si řekl, že tak malé auto se scvrkne na půl metru a "nějak se tam vleze". Nevlezlo. Proběhla záchranná akce, děkovala jsem všem svatým, že má Martina ten svůj "traktor" (Nisan Navara) a že byl její přítel Adam tak hodný, že mě na laně v těch -10°C vytáhl přes pole zase na cestu a tím pádem zachránil :). Nebyla by to Míša, aby opět nevytasila foťák, tak mám i fotku..na "památku" :D.
Dávejte na sebe, proboha, na těch cestách pozor. A pro bezohledné majitele SUV mám také jeden vzkaz:
vzpamatujte se.
Moderované komentáře
| RE: Jízdárna na sněhu :) | ariane | 31. 12. 2012 - 19:45 |
| RE: Jízdárna na sněhu :) | poustnijaro | 03. 01. 2013 - 11:54 |