Všechno je jednou poprvé..;)

Kdo čeká lechtivé téma, ten bude nejspíše zklamán..:D Jiný nadpis se ale k dnešním výkonům, které podávala naše "parkurová školka" - pracovní název, můj osobní (aneb, když skáčí nezkušení koně / nezkušení jezdci ;)), nějak nehodil. Pro většinu z nás to byly první skoky nad 70cm (výšku se vždy dozvím až od Míši, když je po všem - striktně jsem odmítla zajímat se o výšku překážek dokud sedím na koni :D), první záčátečnícká řada, první in-out (dvojskok bez distance).. Nejspíš by se to nebylo ani konalo, nebýt dvou neúnavných a skvělých osob, Martiny a Domči, které s námi vytrvale zmrzají v hale a staví, radí a především, přinášejí onen tolik potřebný pohled "ze země". Vůbec za celou možnost jednou týdně potrénovat ve větší hale, naučit se něco nového, zkusit si skoky, kavaletové řady a podobně, jsem nesmírně vděčná.

A tak i dnes (po třetí) jsme lámaly můj pud sebezáchovy, Sihája zatím neprojevuje ani polovinu panické hrůzy, která se jímá mně, jakmile se blížíme ke skoku. :D Ale ne..abych nepřeháněla, snažím se být v klidu a bojuju s tím pocitem, - doufám, že jde pouze o otázku rutiny a získání nějaké té jistoty. Na druhou stranu mě to ale taky baví a myslím, že i Siháju.

Jak jsem už kdysi psala, naskákáno nemám rozhodně dopředu. Spíše naopak. A tak nemohu příliš soudit podle osobních pocitů. Spíše musím spoléhat na oči lidí okolo. Většinou jsem ale přesvědčena, že to bylo strašné a byla jsem dodnes, kdy jsem konečně dostala možnost podívat se na to z jejich pohledu. Musím říci, že někdy jsem přehnaně sebekritická, ono to neuškodí, ale odvahy taky nedodá ;).. po dnešku mám ale dobrý pocit.

No a abyste ani vy nepřišli zkrátka, přináším i video, samozřejmě včetně těch méně povedených momentů, protože nejsem příliš zastáncem zveřejňování jen toho "veřejně přijatelného" ;) a hlavně abyste viděli, že to není hned med, stylovka a zkrátka dokonalost sama. Samozřejmě je video sestříhané, nechtěla jsem zveřejňovat cokoli, co by jakkoli mohlo poškodit ostatní na něm zveřejněné.

Co nám zatím dělá největší potíž? Krom toho, že jsem měla dlouhé třmeny a posléze zjistila, že je to poslední dírka :D to bylo hlavně skákání z klusu. Ve cvalu nemám problém odhadnout odskok, ale v klusu se většinou netrefíme jedna druhé do noty - buď čekám, že skočí dřív a ona tam vmáčkne ještě krůček, nebo naopak čekám na ten krůček a ona to hupsne rovnou. :D No hlavně, že se nakonec vždycky dokážeme po pár pokusech sladit. ;) Jako nejpovedenější skok toho dne považuji ten předposlední.. i když je z kontracvalu a hledím tam do země ;). Však i ta stylová stránka se (snad) časem dostaví. :D

                  zvyšte si kvalitu videa..nevím, proč to dopadlo, jak to dopadlo..:S            

Další fotky zde. :)