Tak se mi podařilo vyštrachat v galeriích na rajce.cz nějaké další fotky. Bly docela nadlidský výkon, najít dobré fotky (pro mě na blog použitelné), protože většina jich byla se slečnami, které Sihájou poznaly na některém z pravidelných táborů, které se ve Věřicích konají. U některých fotek jsem se i začínala bát, jestli to nebude mít na Hájku nějaký dopad :D, jako např. tady u té hned první..

I tak jsem ale měla možnost dívat se, jak Sihájka rosla, jak vypadala v roce, dvou..

Po domluvě jsem 22. 1. po obědě vyrazila na prohlídku ustájení, které jsem pro Siháju vybrala a které bylo nejblíž k místu mého bydliště. Doma bych koně mít pochopitelně nemohla (bydlím v 6ti bytovém domě, takže něco na způsob nižšího paneláku), ale ani nechtěla. Dva bych neuživila a aby byla kobylka sama? To by mi bylo hodně proti srsti. Jsem pro přirozený způsob chovu - tedy co nejvíce venku, na pastvinách a alespoň v částečném stádě (pravé stádo koním odděleným chovem dopřát nelze :)).

Jasným vítězem byla stáj "Ranč u Tuffa," s jehož majitelkou se odvidění znám a je to prostě skvělá ženská, se kterou se dá férově a rozumně domluvit. Navíc okolí mimo město, obklopeno rozsáhlými loukami a kopci Hostýnských vrchů je pro mě splněnou představou o krásném prostředí, ve kterém bych chtěla koně mít. Všechny ilustrace u tohoto článku pocházejí přímo ze stránek stáje a odkaz je i v menu.

Martina nás uvítala úsměvem a provedla nás všemi zákoutími stájí. Všimla jsem si čistoty boxů a prostředí, které sice čeká ještě řada vylepšení a možná i rekonstrukcí i tak na mě ale působylo příjemně a dýchalo na mě přátelskou a pohodovou atmosférou. Sedlovna, sklad krmiva i sena a slámy, výběhy i samotný prostor s boxy byli uspořádány, organizace zřejmě rovněž skvělá. Dobrý pocit vyplňovala nástěnka s organizačními věcmi, datum a hodina návštěvy veterináře i kováře, ceny, termíny. Šatna, sociální zázemí - co víc si přát :).

Kapacita je nyní plná, v úterý se ale začnou stavě další nové boxy, takže jsem jeden rovnou zamluvila a dohodla se na ceně a dalších podrobnostech. Od prvního února mám ustájení k dispozici.

Na závěr fota z různých období roku i částí areálu.

16. ledna 2011 jsme po třetí hodině dorazili zdárně až do Věřic, absolvovat smluvenou prohlídku. S paní majitelkou jsem si napsala dva maily a pak se  s ní telefonicky domluvila.- Přivítala nás a s vervou se jala dovést kobylku z výběhu, který byl "díky" tehdejší oblevě plný kaluží a bahna. :) Bylo vidět, že Sihája dost narostla od posledního focení, ale také to bylo podpořeno hustou a nadýchanou zimní srstí.

Předvedla kobylku ve volnosti, protože ještě není ani v základním výcviku, tedy není obsednutá a zkušenost nemá ani s prací na lonži. - Majitelka věděla, že pokud někdo bude kupovat tak mladého koně, bude si nejspíš chtít tyto věcí vzít do vlastní režie. Na první pohled mě zaujal Sihájin vznosný pohyb, který s přehledem ukázala i na zmíněném bahně :).

Docela mě překvapilo i Sihájino chování - byla přátelská,  bez známek strachu, který by svědčil o špatném zacházení nebo předchozích špatných zkušenostech, správně temperamentní a v klusu nesla hlavu i ocas vysoko nahoře, zkrátka podívaná pro bohy.

Cena byla přesně stanovena už v inzerátu, takže jsme ještě musely probrat způsob dopravy, přičemž se majitelka nabídla, že mi kobylku doveze za příznivou cenu, i když cesta bude dlouhá (téměř přes celou ČR). To je ale zatím ještě daleko, budeme muset počkat na vhodné počasí a na ustájení v mém místě bydliště...

Odjížděla jsem pochopitelně šťastná a s dobrým pocitem.