Tak nám víkend dal ochutnat jaro, které si zatím dává pořádně na čas se svým příchodem, a okořenil ho také pořádným studeným větrem. I tak to ale byl jeden z nejhezčích víkendů v poslední době a půda byla o dost sušší, než v minulých týdnech. - i když teď, když se dívám z okna na mokrý sníh a další bahno, mi to připadá už zase jen jako vzdálená představa.
Nicméně vydaly jsme se v oba víkendové dny do terénu a obě vyjížďky byly přesně podle mých představ - trošku náročnější a spíše "pracovní" - přesně takové mám ale nejraději. Zvlášť, když nastává pomalu čas začít shazovat břicho ;)) a nabírat zpět ztracenou kondici. K mé spokojenosti neshodila za leden a únor Sihája svaloviny moc, takže doufám, že jakmile začneme zase trénovat poctivě, vrátí se rychle vše zpět do původního stavu - hlavně hřbet. V obou trasách byly zahrnuty dlouhé klusové pasáže, až jsem cítila i ty svaly na bedrech, o kterých ani nevím, že existují :D - od té doby, co jsem si všimla, že jsem tak trošku křivá, tak si na to myslím a křivá záda mi to patřičně připomínají právě při náročnější jízdě. Na mapkách jsou úseky modré a je na místě upozornit, že obě mapy jsou kvůli rozsahu obou tras ve značně zmenšeném měřítku. Když si srovnáte některé starší mapy s těmi dnešními, je to na první pohled znát. ;) Podobné vyjížďky jsme absolvovávaly i se Simčou, loni v červnu a musím uznat, že tehdy to vypadalo trošku jinak.
Veškeré úseky klusem jsme šly spíše v pomalejším, více podsazeném lehkém klusu s častým přesedáváním na druhou nohu, aby se rovnoměrně zatížily obě zadní. Sihája nesla hlavu dole a dopředu, přičemž jsem si hlídala, aby šla pěkně od zadku a nepadala na předek. Docela si zafuněla ;). Nejzajímavější byl poslední klusový úsek (pričemž trasa je jeta zprava doleva), který je mírně z kopce a v klusu je tedy nutné, aby se koník pořádně podsadil a neopíral se přitom ani do udidla, ani se nerozpadal. Sama jsem byla překvapená, jak to Siháji šlo, protože ještě před rokem by pro nás byl klus z kopce značně komplikovaný. V nedělní vyjížďce jsme zase s ostatními děvčaty narazily na stupňovaný kopec u lesa s dobrým povrchem pro cval (zázrak ;)), na kterém si koníci značně mákli.
Ke konci nedělní vyjížďky bylo znát, že to dost pomohlo, kobylka pak i na rovině klusala krásně podsazená a už na můj vlastní pocit v sedle krásně "kulatě". Nepopírám, že to byla dřina pro nás obě, ale ta většinou vždycky stojí za to.
sobotní trasa
nedělní trasa
Neříkám, že nejsem vyznavačem krokových couraček do okolí, ale jaro bych ráda nastartovala co možná nejaktivněji, zvláště když mám volné zatím jen víkendy (přes týden kvůli práci nestíháme zatím dělat nic - krom občasné páteční večerní lonže v hale). Kobylka po zimním flákání jistě nebude proti, zvláště, když má ještě pořád nadbytek energie - a počítám, že ještě celé jaro na tom nebude jinak :D. Každopádně mi také začíná "báječné" období seškrabávání stále nových a nových nánosů bahna, které na sebe Sihája naloží.. takže se zatím loučím, a kdyby zase něco nového, dáme vědět ;).
Edit: Dnes v odpoledních hodinách se na Ranči u Tuffa narodilo první letošní hříbátko - hřebeček. :)