Víkend byl větrný. Kdo čte tyto stránky pravidelně, dobře ví, že Dobrotice jsou běžně "Větrnou hůrkou," ale sobotní vichr překonal veškeré mé představy o větru našich luhů a hájů. Zkusila jsem vyjet ven, ale nakonec z toho byla jen krátká procházka, protože vítr se jak do mě, tak do Siháji a vlastně do čehokoliv kolem otíral tak silně, že místo odpočinku nebo příjemného zážitku by delší jízda byla spíše utrpením - pro nás obě. Kobylka dávala navíc najevo i obvyklou nervozitu, párkrát poklusala na místě a hlavně si asi dvakrát zapištěla :D, o větší anarchii se ale nepokusila. Oceňuji její nynější charakter, ještě před rokem by se mnou utekla domů :D. Z další práce nic nebylo, nebylo kde (v hale obsazeno) a tak jsem sobotu, i když nechtě, musela tímto zabalit. Holt není každý den posvícení. ;)
Když už jsme u toho, ve středu jsem se stala součástí neplánované večerní vyjížďky, kde jsme koníky pěkně protáhli a i když to kvůli bahnu nebylo zrovna podle mých představ, byla jsem spokojená, že mě holky vytáhly. Bohužel jsem ale jela rovnou z práce, abych to stihla ještě za světla (původně jsem měla v plánu jen procházku na ruce), takže jsem neměla ani pořádné oblečení k jízdě a vypůjčená vesta, - která se zprvu tvářila, že bude stačit, zkrátka nestačila. Když se setmělo a foukal studený vítr, dost nepříjemně mi táhlo na krk a celkově bylo o pár stupňů méně, než by se dalo tak polehku snést delší dobu, rozhodla jsem se odpojit od ostatních a cestu kratší variantou domů absolvovat sama. Zpočátku jsem čekala, že Sihája od koní nepůjde, ale šlapala jak hodinky, ani se neohlédla :D. Nechala se vést, nekoukala, s hlavou na kolmici a pěkným nasazením se sunula k domovu a nehla ani brvou. Absolvovaly jsme i klus po delší louce, kterou znám za světla dobře a vím, že tam na nás nečeká ani po tmě žádná díra nebo něco horšího ;). Nakonec jsme obešly pár strašáků, přešly most, že kterého mi trošku v oku tikalo - abych pravdu řekla :D a přešly silnici, která ale nebyla navečer už příliš rušná. Doťapkaly jsme domů, ani jsem nevěděla jak.
Neděli jsem zasvětila malé hale a kruhu. I když padlo pár peprných výrazů a na lecčems jsme se nepohodly (kobylka spěchala, koukala všude možně - hlavně po trojnohém kocouru, který se šplhal po balících slámy.., nechtěla naskočit bez zrychlení v klusu a opakovala další a další chyby, o kterých jsem si myslela - nebo doufala, že jsou vyřešené), nakonec se povedlo udělat z toho jakš-takš užitečnou lekci pro nás obě a dostáhnout jakš-takš původní představy :D. Měly jsme to i s "kulturní" vložkou na začátku, kdy jsem kobylku předala příteli, aby ji podržel, což jaksi neudělal a tak se Sihája proběhla s chutí párkrát po hale jen tak - s vlajícíma otěžema za krkem - na které jsem zírala s výrazem očekávané katastrofy.. (stejně jako na zaparkované traktory a stroje kolem kterých se proháněla :D). Naštěstí se ji podařilo téměř ihned odchytit, i tak to ale byla horká chvilka :). Příště dohlédnu na předání doslova z ruky do ruky.
Zase mi to všechno ale připomnělo známý fakt, že chtít po koni nějaký slušný výkon po téměř třech dnech stání (výběh nepočítám, i když tam řádí všichni dosytosti), není úplně možné. ;) Hlavně ne na malém prostoru na kruhu - bez možností, které postkytuje delší rovná stěna. Příště jen tak sobotu nepromarníme, - alespoň doufám.
Ještě přidávám ochutnávku v podobě našeho úplně prvního pokusu o ustupování na holeň na obě ruce poprvé a pouze jednou. Myslím, že princip jsme pochopily obě ;), zatím to bylo jen ve fázi vyzkoušení, jak porozumí Sihája pomůckám - aby se nenudila ke konci hodiny, kdy chodím už pouze v kroku před samotným vykrokováním na zahozené otěži. Kvalita obrazu není nic moc - vzhledem k šeru v hale. I tak mám ale radost, že stranová práce a práce na dvou stopách pro nás už nejsou úplně tabu. I když jsou to teprve první krůčky, připomínající spíše pohyby přiopilého člověka :D - ne, jen žertuji, samozřejmě jsem na Siháju velmi hrdá.