ariane: Popravdě moc nevozím, protože si vybírám cesty (jednu cestu), aby to šlo zkopnout do pangejtu u cesty nebo rozkopat do trávy. Jezdím jen jednu trasu a tam jediné, kde není "kam", se dá dojít pěšky od stáje (do 150m). A ty lidi už ví, že tam vždy dojdeme až se vrátíme, takže jsou zticha.

Kamarádka jednou dokopávala celou hromadu asi metr do kanálu , no naštěstí pak sprchlo. A když jsme jely do vedlejší vsi, tak si musela jiná kamarádka "vypůjčit" igelitku v hospodě, kde jsme se byly osvěžit a nandavala to nějakým kusem prkna. Ještě byl taky nápad na poprsák upevnit plastovou lopatku, co mají děti na pískoviště... ale zatím nezrealizováno.

Arča si většinou uleví kus od stáje a pak to těch pár set metrů po silnici vydrží, nebo max. z ní padá fakt jen ten 1 kobližek, ale jdeme hodně na kraji a kvůli 1 kobližku neslézám, říkám si, že až na zpáteční cestě a to už to většinou rozjede nějaké auto, takže tam není vůbec nic.

Ale samozřejmě mě to také štve, protože na spoustu míst nejezdíme jen proto, že je to dlouhý úsek po silnici mezi domy, kde jsou jen chodníky a zákon schválnosti hovoří jasně... A nemyslím, že by se jí to povedlo 1x ale aspoň 3x..