Hledání se - se Zuzkou Prokopovou

Jestli si vzpomínáte, zavítala k nám, do Dobrotic, toto jaro Zuzka Prokopová, psala jsem o tom z pohledu diváka zde. Jelikož jsem do té doby sledovala pouze videa Zuzky na EquiTV, občas její blog a jiné informace on-line, bylo to pro mě i přes to tenkrát opravdu poučné, zábavné a informace jsem do sebe sála jako houba :D.

Znovu jsem se těšila na to, jak budu hledat odpovědi na otázky a sbírat vědění :), nicméně se mi naskytla šance vyzkoušet si i samotný kurz - tedy dvě lekce. Z počátku jsem byla trošku zaskočena, ale chuť si to zkusit a nalézt konkrétní odpovědi na konkrétní otázky týkající se mě a Siháji nakonec zvítězila.. jak by také ne. Vždyť názory, postupy a postoje Zuzky k jezdectví jako takovému jsou mi zatím ze všech veřejně se představujících a vystupujících trenérů nejbližší, nejsympatičtější a přijdou mi nejrozumnější.

A tak jsem asi po půl hodině od příjezdu do stáje s myšlenkou, že se pojedu někam projet a pak se - pokud mi to bude dovoleno - budu dívat na kurz, sedlala Siháju s tím, že jdeme místo toho rovnou 'na plac' trénovat se Zuzkou. :D Tomu říkám moment překvapení, nicméně dobrý pocit z toho všeho to jen umocnilo.

První den jsme řešily nasedání..kdy vylezl na povrch jeden z hlavních nedorozumění, které máme - slabou reakci na zádrž, v podstatě téměř opačnou (při manipulaci s otěží - zvednutím, přitažením - má Sihája tendence se rozcházet, jít proti tlaku místo od něj, při rychlejším tempu je pro ni zádrž téměř nečitelná a hlavně cval se stává velmi rychlým, na zádrže do pomalejšího tempa nereaguje, dokud nejsou opravdu velmi silné, venku se opírá a kolikrát ignoruje, dokud opravdu hodně nezaberu atd.) V poslední době i na té jízdárně se mi zdálo, že v klusu zrychluje, sama zaskakuje do cvalu, na zádrž sice v klusu zpomalí, ale v momentě, kdy ji povolím opět zrychlí - tedy zpomalí jen na silný tlak, nebere to jako "zpomal do pomalejšího tempa a tam zůstaň" ale jako "teď zpomal, ale jak povolím můžeš mazat dál".. - hodně laicky řečeno :D. Ve cvalu na zádrž nereaguje, dokud není dostatečně silná a tím pádem přechází do klusu. Zbavte se ale představ škubání nebo protahování udidla v hubě a podobných představení, jde spíš o můj pocit, běžný pozorovatel by si téměř nevšiml.

Já to ale vždycky brala více do hloubky, k jádru, - někdo by se v takových "detailech" asi ani nešťoural :D. Ale já chci, aby pode mnou chodila uvolněně, spokojeně a když ne s radostí, tak alespoň v klidu. Jde hlavně o to, že to momentálně není úplně v pořádku, "na pohodu, v klidu"..nerozumíme si, ji to musí stresovat, mě to stojí občas opravdu hodně sil.. tímhle směrem to dál hnát nechci.

Druhý den bylo na programu samotné zlepšení reakcí na zádrže, usměrnit ji ve cvalu a v jejím zrychlování a spěchání.

A tak vyvstala hlavní otázka, která obejmula všechny ty poddružné v jeden celek: jak ji přimět, aby respektovala zádrž, zjemnit ji na ni, aby byla spolehlivá, aby jí na 100% rozumněla a hlavně JAK JÍ VYSVĚTLIT, ABY TU ÚŽASNOU DOPŘEDNOU ENERGII, KTEROU v sobě MÁ, DÁVALA MÉNĚ DO RYCHLOSTI, ALE DOSTALA JI DO TOHO OSTATNÍHO (podsazení, celkový "drive" cvalu a do daleké budoucnosti i sebrání a troška vzpřímení)? Zkrátka jednoduše řečeno, aby neutíkala hlava-nehlava s prohlýma zádama a zakouslá do udidla, v rozích se nenakláněla do stran jako na motorce :D, a aby cválala pěkným, pravidelným a klidným cvalem?

Paradoxně mi to ze začátku ztížilo to, že jsme cval v poslední době hodně trénovaly, takže naskakování i celková forma vypadají docela dobře..dalo mi práci ukázat Zuzce to hlavní - ten spěch, protože to cítím hlavně já, jako jezdec. Když mi byla položena otázka "a co se vám na tom cvalu vlastně nelíbí," přišla jsem si trošku jako idiot :D ale po pár pokusech najít správná slova Sihája sama předvedla, o co jde (z kroku naskočila do cvalu sama od sebe, v klusu se pokoušela naskočit si, nebo naopak zrychlovala do "módu šicího stroje"..jak tomu říkám já). :D A tak jsme se nakonec se Zuzkou pochopily, ona mi vysvětlila, že tento problém nenápadně přicházel už někde v počátcích základního výcviku (při zapátrání ve svědomí si uvědomuji kde přesně..) a že je třeba představit si celý výcvik jako pyramidu. - základ musí být dostatečně široký a pevný (to znamená provádět ho neustále, dlouho a poctivě) a pomaloučku postupovat k užším částem k vrcholu. A pokud postupujete čím dál výše a základní vrstvy nejsou spolehlivě silné a pevné, může se vám celá pyramida jednou sesypat..

A tak mi Zuzka ukázala, jak se Sihájou trénovat místo chuti zrychlit naopak chuť zpomalit (a mít klid, nebo mě sundat dolů - což jsou pro koně ty nejspolehlivější a nejsnáze pochopitelné odměny).. a druhý den jak důsledně trvat na určité rychlosti tím, že ji místo zrychlení prostě zpomalím o chod dolů a budu o to více pracovat v nižších chodech, dokud se neuklidní. K mé spokojenosti jsme končily lekci s tím, že jsem dle Zuzčiných slov 'pochopila, co po mě Zuzka chtěla, chápu, co mám v určitých situacích dělat, jak teď se Sihájou pracovat a to jí stačí'. Teď už je to na nás - repektive na mě.. kam se posuneme a jestli vůbec.

Ještě přeruším proud mých myšlenek jednou další velkou Zuzčinou myšlenkou. Málokdo si nepřipadal jako na táboře, když jsme dostali za úkol "zahrát si na jezdce a koně" :D, ale o to vyšší smysl celá hra měla. Každý se najednou se zavázanýma očima (aby musel plně spoléhat na svého jezdce a vnímal plně pobídky, kterým měl rozumnět - resp. očekávalo se to od něj, stejně, jako to očekáváme od svých koní), odsouzený na někoho jiného, kterému (sáhněme si do svědomí :D) zase až tak nevěřil (stejně, jako v mnohých případech koně nevěří svým jezdcům). Všichni jsme si předem domluvili pobídky udělované prázdnou PETláhví, ale přesto bylo neuvěřitelně těžké je luštit za pochodu, do toho překonávat pud sebezáchovy a strach z kroků doslova do neznáma a ještě vyhovět jezdcovým přáním, který sice naprosto věděl, kudy a jak má s koněm jet, ale kůň byl této výhody samozřejmě zbaven (trasa a plán "jízdy" se říkal pouze jezdcům mimo doslech koně). Už ten pocit sám o sobě byl velmi zdrcující - ostatně jako i známý pocit jezdce, který ví, co má dělat, ale není schopen koně přimět k tomu to učinit. Prostě 100% simulátor obou stran.

A pomyslnou třešničkou na dortu bylo už jen to, že nám pak Zuzka prozradila to nejpodstatnější. Nikdo - opravdu nikdo z účastníků, si s koněm nedomluvil pochvalu ani ji neprováděl a o co hůř - nikoho to ani nenapadlo. Až tak samozřejmé je pro nás to, že nás koně poslouchají a že "to funguje prostě takhle". Já osobně jsem jako kůň měla velký problém s rychle po sobě následujícíma pobídkama, měnícíma se neméně rychle a pořádně jsem nevěděla, jestli to vůbec dělám správně, takže mi občas i "jedna přiletěla" a už jsem šla do "stresu".. pokud to hodně přibarvím a převedu na myšlení koně. Všechno mohla velmi usnadnit pochvala, jako signál "správně" ..teď už to vím a o to více budu koně za vše chválit, protože chápu, jak je to důležité.

Zkrátka opravdu velmi cenná zkušenost..

Jsem velmi spokojená. Protože v mém případě se nedalo čekat, že se problém vyřeší ihned. To by ani nešlo a kdo to čeká od jakéhokoli kurzu nebo rady, je na těžkém omylu. Všechno je o vaší důslednosti, opakování, dlouhodobosti..prostě o čase. Jak se říká: "Vše ukáže čas." - tak tady to platí ve všech ohledech. Já jsem ráda, že mám směr a smysluplná cvičení, o kterých vím, že povedou zase blíže k tomu cíli, který bych si přála mít na vrcholku naší společné pyramidy. A i samotný fakt, že se o výsledek musím přičinit hlavně sama, (že to celé za mě nevyřešil někdo jiný jednou pro vždy, ale pouze mi ukázal smysluplnou cestu dál), to je na tom všem pro mě to skutečně nejkrásnější.

Další postup pro nás bude následující.. jezdit na volné otěži, aby rozdíl mezi klid-volná otěž-nic se neděje a dopředu a zádrž otěží-zpomal-zpomal definitivně byl co nejrozpoznatelnější a nejpochopitelnější. Teprve tehdy, až bude naprosto spolehlivě reagovat na jemnou zádrž okamžitým zpomalením, můžu začít trénovat zase na otěži a na poloviční zádrži (v rámci jednoho chodu). Pokud bude příliš spěchat a zádrže bude vyžadovat příliš silné i nadále, musím se opět vrátit k "zlenivování" :D - tedy odměně za samovolné zpomalení (při čemž si pomáhám sedem a jak jsem zjistila, je to výborný způsob, jak si koně naučit a zjemnit na zádrže právě sedem).

zádrž z volné otěže - aneb návrat k (mým jezdeckým) začátkům :D :D

Vše dohromady by mělo zajistit, že se Sihája celkově zklidní a bude ovladatelná, zapomene na své nynější špatné vnímání zvednuté nebo zadržující otěže a mé manipulace s nimi. V konečné fázi zrušit její spěchání a lítání, moje svalové bolesti po každé vyjížďce :D :D :D a hlavně oběma dopřát zase trošku té harmonie a pohody, ke kterým se snažíme směřovat.

A tady již ukázkový sestřih..ale Zuzčina moudra v něm nenajdete.. byla určena konkrétně nám (případu já a SIhája :D, popř. dalším účastníkům ve skupince) a jezdectví je hlavně individuální záležitost. :) Navíc by mi to nepřišlo fér ani k ní, ani k těm, co si kurz platili. Pokud máte zájem o cenné rady, využijte jednoho z odkazů níže. :)

Velice děkuji Marti, že umožnila další konání semináře, Ádi za příležitost se zúčastnit a organizaci kurzu, Lucce za nádherné fotky a především samotné Zuzce, že je lidem a jejich koním majákem na vlnách, mlhách a mnohdy i bouřích spletitého oceánu vzájemné komunikace. :)

Odkazy:

Zuzka Prokopová oficiální stránky

(termíny a místa konání dalšík kurzů, kontakt, o Zuzce, partnershipu..)

Partnership se Zuzkou Prokopovou na EquiTV

(inspirativní a naučný seriál EquiTV, divácky velice oblíbený - vlastní zkušenost ;))

Galerie kurzu na Facebooku Ranče u Tuffa (fotila Lucie Kozáková) - Luko-photo.com

No a zakončila bych to snad už jen mottem, které má Zuzka na svých stránkách a které je podle mého určitě velice pravdivé:

Kůň sám o sobě netouží po kontaktu s lidmi. Tato vlastnost je získaná prostředím, kde jsou chována hříbata. To lidé touží být s koňmi, využívat jejich síly, charismatu i krásy. Proto je povinností lidí naučit se s koněm spolupracovat...