Nějak nevím, poslední dobou dochází inspirace na nadpisy. :) A hlavně mám teď v hlavě trošku guláš, než jak jsem dříve najisto věděla, kam směřujeme. Ne, že bych si nebyla jistá sama sebou, nebo Sihájou. To, že někdo dělá věci "jinak" a zkrátka to víc řeší a víc nad tím přemýšlí, ještě neznamená, že to dělá "špatně". :D Bohužel povětšinou to bez ovlivnění okolím nejde. Alespoň pocitově. Názory není proč měnit. Na druhou stranu je fajn myšlenka, že člověk má pořád možnosti, další možnosti a celkově to všechno zústává otevřené.
Vím, píšu teď spíš v hádankách, ale všechno je teď pro mě taktéž jednou vekou hádankou. Průvodní myšlenka tohoto léta byla odjet si v říjnu poslední drezúry (hobby) a příští rok se uvidí. Jenomže to vypadá, že se možná nepodaří drezúrní závody vůbec absolvovat (Paťa, která se mnou byla v Bohuňovicích se nezúčastní). Nabízí se ještě možnost, že bych vyjela na závody s Domčou, což bych mile ráda ;), nicméně ta určitě pojede oficiální kategorii a pokud to opět dopadne tak, že budou hobby závody zařazeny na úplný konec programu (a ofiko Z se pojedou hned ráno), museli bychom opět čekat celý den.. A TO PRAVDU NE, děkuji :D.. jednou stačilo ;D.
Naopak jsem v létě vůbec neplánovala letos zajet nějaké hobby skokové závody, ovšem nyní bych se tomu vůbec nebránila.. Ty poslední v Radkově lhotě jsou ale zrušeny a jak to tak vypadá, nic už pana Foukala neobměkčí ;)
Nechci, aby to vyznělo špatně. Ne, nemusím jet letos už nikam, netrvám na tom. Na druhou stranu bych chtěla, ještě si to prubnout, protože příští rok nejspíš - jak to tak vypadá, začneme rovnou licencí. Je zbytečné plánovat takto dopředu, už jsem se o tom přesvědčila hodněkrát a kdo čte web pravidelně, také :D.. letos jsem se ale utvrdila v tom, že hobby drezúrní závody jsou v naší oblasti zkrátka žalostně slabé. První jsou hned brzy na jaře (duben-květen) a další pro jistotu až na podzim (září-říjen).. Raději budu vybírat mezi Z závody oficiálními v průběhu celé sezóny, než se omezovat na dva šibeniční termíny. Na jaře je totiž stejně jako na podzim vysoké riziko, že nevyjde počasí, nemluvě o přípravě.
A i když beru nutnost vlastnit licenci, aby byl člověk jezdíci na koni brán alespoň trošku vážně, s velkou nadsázkou, nejspíš k tomu budu výše popsanými podmínkami donucena. Ne, nechce se mi platit členský poplatek za sebe a za koně (a další přidružené poplatky) kvůli tomu, že si zajedu za sezónu 2-3x na závody. Systém však nedává (..jak bych to tak nazvala..) 'aktivním hobby jezdcům' :D příliš na vybranou. Opět si ale uvědomuji, že za měsíc, čtvrt roku tady můžu psát úplně jiný pohled na věc, takže to nechám otevřené, dokud nebude téma 'licence' skutečně aktuální. :)
Z úplně jiného soudku: jestli si myslíte, že se váš kůň nějak v průběhu toho, jak stárne, nějak rapidně změní a "dospěje," či "dostane rozum," pak se hrubě mýlíte. 'Posera' :D zkrátka zústane 'poserou'..i v sedmi letech.
Co se ježdění týče, vyhýbaly jsme se teď skákání jako čert kříži..především pak proto, že mi přišla celá taková rozházená a rozdivočená - po každé jízdárně, kdy jsem skákala. Navíc v poslední době neuvěřitelně táhla na skoky, hnala se vstříc překážkám jako sebevražedný atentátník (nebo terorista - s obětí na zádech). Poslední kapkou byl den (někdy v srpnu), kdy jsem na jízdárně uviděla postavený dvojskok a řekla si, že si ho 'jen tak' (po půl roce bez jakéhokoli skákání) zkusíme. Dopadlo to nevalně, po nevydařeném a naprosto esteticky otřesném překonání prvního i druhého skoku mi sjelo sedlo a tak jsem byla nucena vystoupit (rozuměj seskočit). :D
A tak jsem to odpískala s tím, že se na to podíváme až po závodech, abych ji zbytečně nedeptala a nepokazila si tak doposud poměrně pěkné zkušenosti.
Před několika dny jsem ale ještě zvažovala neplánovanou (jak já říkám 'hurá akci') účast na parkurových hobby a tak bylo celkem k věci objektivně zjistit, jak na tom tedy jsme, jestli se ten poslední "kros" :D bude pravidelně opakovat či nikoliv. Opak byl pravdou. Na radu Domči jsem skákala pouze v klusu (ano, obě jsme to do nedávné doby nesnášely - já i Sihája) a konečně si zkusila snad nejuniverzálnější kurz - dva skoky do písmene L uprostřed jízdárny. Nejuniverzálnější proto, že poskytuje možnost nájezdu na obě ruce ze všech stran. I druhý den jsem akci opakovala a opět se dařilo, jen se poměrně brzy unavila - ale to se není čemu divit.
Na druhou stranu mi to zase připomnělo, že skákat by měl i kůň, který se parkuru nevěnuje..už kvůli kondičce. A především, že před problémy se hlava dlouho schovávat do písku nedá - a někdy to není ani potřeba. ;) Teď mám naopak chuť se s tím poprat a dostat se zase někam dál. Začít se hojně věnovat nějaké skokové gymnastice..no, o průběhu (a následcích) budu referovat. ;)
No..a na konec ještě album ze zářijového focení.