Závažné zjištění a první "práce"

Včera se se mnou na Hájku konečně jela podívat i mamka, která ji ještě neměla šanci vidět, kvůli operaci očních víček. Znala ji sice už ze všech těch fotek a videjí, kterými jsem ji zásobovala večer co večer, když jsem se vrátila z Dobrotic ale naživo je to pochopitelně něco jiného. Převlékla jsem se a šla kobylku odchytnout - ikdyž v našem podání se tomu tak ani nedá říkat. Pořád praktikuju systém: já do ohrady, Hájka ke mně, výměna ohlávky, za mnou k východu, tam teprve připnout na vazák a ven. Nijak ji nenutím a ani nenaháním, což je po mých dřívějších zkušenostech s koňma docela nezvyk, ale příjemný. Po seznámení, kdy jsem mamce podstrčila mrkev a ukotvila tím tak Sihájin dobrý "první dojem" :D, jsem ji odvedla na jízdárnu a zase trénovala couvání, ustupování a taky začínám trénovat klidné stání. Pak jsem kobču vzala na lonž v kroku na obě ruky, zase se párkrát zkusila otočit, ale byla zaražena v začátcích. Na pravou se zlepšila. Práce ji evidentně bavila, chodí pozorně i když se sem-tam ještě zahledí do dáli mimo kruh.

Po tréninku jsem usoudila, že vezneme Hájku ještě na procházku po polňačce, ale než jsme tam došly, začala se kobča plašit a točit kolem mě. Nezklidnila ji ani pastva, na které se očividně nudila, tráva-netráva. Tahala, víc chodila než aby se pásla, prostě zlobila a tím mé dobrodinní pomalu bralo konce. Na polňačku jsme z výchovných důvodů došly, ale pak šla kobylka zpátky na jízdárnu.

Taky mamka si všimla, že se tam chovala znatelně lépe. Jakmile jsem ji pustila na kruh, zase ochotně šla a dokonce i poklusávala..lano je na to ale poněkud krátké a ona ještě nechápe, že musí kruh udržovat,  ne zvětšovat :). Však není kam spěchat, učí se víc než rychle a mám dojem, že ji práce baví víc než procházky a pasení, což je zase plus hlavně pro mě.

V pátek už jsem bohužel věděla jisto-jistě, že víkend strávíme s přítelem u jeho rodiny v Jeseníkách, takže kobylka bude mít volno jak v sobotu, tak v neděli. Rozhodla jsem se tedy, že v pátek zkusíme lonžovat trochu déle a aktivněji, zapojit zpomalení, zastavení a naopak i sem-tam zaklusat. Navíc zase foukalo a do toho se přivalil mráz a poprchání.

Zamluvila jsem si tedy halu a s Hájkou se tam vydala, byl tam nový povrch z pilin a tak byl prostor světlý a upravený. Pomohlo nám taky to, že tam hájka už byla na zkoušku před pár dny. Co ale naplat, když za halou pár chlapů betonuje nějaký nový stavební projekt a řvou u toho hrdelními hlasy jednu nadávku za druhou? Sihája z nich měla notnou chvíli velkou atrakci, i když je vůbec neviděla, jen slyšela. A musím uznat, že při poslechu některých výrazů či vět jsem ji měla i já. :D Po asi pěti minutách se mi podařilo získat  její pozornost jen pro sebe a tak jsme chodily na levou ruku, po deseti minutách změnily směr. Vpravo se Siháji moc nechtělo, napravuju to tím, že ji vezmu na kruh a vodím ji po pravé straně, což nám skutečně po dvou kolech, kdy se nepatrně vzdaluju, zabere a kobylka chodí stejně hezky jako nalevo.

Trošku cirkus byl i ze zrcadla, které visí na zdi haly. Sihája se v něm vidí a i když pochybuju, že by poznala samu sebe, reaguje zastavením, zíráním a kdyby mohla, vydala by se seznámit. Snad si časem zvykne.

Při klusu se ale kobča začíná lekat velké bull karabiny, která se při jejím tipickém naklusání zhoupne a kobylka instinktivně ucukne. Příště už tedy zkusím vzít klasickou lonž s lehkou malou karabinou, a ještě přemýšlím, zda nechat provazovku nebo vyzkoušet i lonžovací ohlávku s obnoskem, kterou jsem sehnala velmi levně na bazos.cz. :) No uvidíme..

V hale jsme strávily 3/4 hodiny, po které byla kobylka odměněna mrkví a šla jsme ji zbavit bahna, do kterého se zase schovala před větrem :D. Pak už šla do výběhu a já na autobus.

* v pondělí snad budu mít sebou schopnou kameramanku - mamku, takže už vám snad konečně budu moci ukázat, jak jsme pokročily :)